Upřímně jsem ani netušil, který z nich po mně něco chtěl, ale to teď nebylo důležité.
A jak jsem věděl, že Hoseok nebude s nimi dole, ale tady a sám?
Přeci jen, byl jsem jeho nejlepší kamarád...
Tedy, byl... Já doufal, že jím stále jsem, i když to bylo v současné situaci velice nepravděpodobné...
Ale tak, říká se, že naděje umírá poslední, ne?
Opatrně jsem otevřel dveře do našeho společného pokoje, bez zaklepání, jak jsem měl zvykem.
Naskytl se mi pohled na třesoucího se Hoseoka, který mou přítomnost zjevně ani nezaregistroval, jak moc mimo byl.
Jen tak tam seděl a sledoval svůj odraz v zrcadle. Když jsem se na něj zadíval podrobněji, s hrůzou jsem si všiml malých vodopádů, které se bez přestání řinuly z jeho očí.
_______________________
Baobab c:
Omlouvám se, že dnes je kapitola tak pozdě, ale byla jsem se spolužáky xddd
Jinak strašně moc děkuji za všechny votes, komentáře a hlavně za podrobné popisy toho, jak zemřu <3 xddd
TaesHoe
ČTEŠ
Paradise Lost || p. jm / j. hs
FanfictionCover mám od úžasné @Songhari <3 Sledoval jsem, jak je Hoseok každým dnem smutnější a smutnější. A s jeho štěstím odcházelo i to mé... ___________________ boyxboy short story short parts
