Paradise Lost || p. jm / j. hs

46th

„Ano, jsem to já." pousmál se. „Teď ale mlč, jestli nechceš, aby nás oddělali!" po jeho posledních slovech jsem už mlčel jako pěna a nechal se jím táhnout neznámo kam.

_______________
Zůstali jsme stát na rampě vedoucí k jednomu z rozbitých oken, takže jsme měli dobrý výhled na děj uvnitř.

Najednou vešel Hoseok...

Stále jsem se v hloubi duše snažil věřit tomu, že to tak není, že Hoseok nespadnul do těch sraček.

Bohužel, chvíli na to jsem byl dost krutě vyveden z omylu...

„Aaaah, Hoseok. Jsi tu pro další dávku, co?" uchechtl se jeden z přítomných. Nikoho z nich jsem neznal.

Hobi jen tiše kývl a z ramen shodil těžkou mikinu. Jeho předloktí bylo plné i na dálku několika metrů viditelných vpichů a podlitin...

_____________________
Baobab c:
Jak jste se dnes měli? Já stále dost na nic...
Vzalo mi to chuť do života :c
Proto tenhle příběh asi brzy skončí. Dávám tomu maximálně deset kapitol.
Díky moc za votes, aspoň něco mi tvoří úsměv na tváři c:

TaesHoe