On jen pokroutil hlavou, zhluboka se nadechl a vyběhl pryč.
Pár vteřin na to zmizel za zatáčkou.
„Hoseoku, p-proč?" slzy si znovu našly cestu z mých očí.
„Tak se teda měj!" zašvitořila YunHyun a konečně vypadla...
Po tom, co ta zlatokopka odjela, jsem se posadil na schody vedoucí ke vstupním dveřím dormu.
Nic jsem nedělal. Jen seděl, čekal a plakal.
Nemohl jsem svůj pláč zastavit, až příliš mi to ublížilo.
________________
Několik hodin uteklo a Hoseok stále nikde.
Klepal jsem se zimou, v břiše mi kručelo hlady a začínal jsem pomalu usínat.
Dnes už asi po stopadesáté jsem vytáhl z kapsy mobil a zkontroloval, zda se Hoseok neozval.
Nic, ticho, jen číslice, divoce svítící do noci, ukazujíc mi, že jsou téměř dvě hodiny ráno rušily ten klid...
_______________________
Baobab xd
Stále se rozmýšlím, zda jim dopřát happyend nebo ne xddd
Jaký chcete konec? c:
A jinak moc díky za votes a komentáře, jste zlatíčka <3
TaesHoe
ČTEŠ
Paradise Lost || p. jm / j. hs
FanfictionCover mám od úžasné @Songhari <3 Sledoval jsem, jak je Hoseok každým dnem smutnější a smutnější. A s jeho štěstím odcházelo i to mé... ___________________ boyxboy short story short parts
