Moje ?(Short Story)

Cože?

        ***O 5 měsíců později***
Jsem v 6 měsíci těhotenství...S Marcusem jsem stále v kontaktu a neustále mi básní o Peterovi... Těší mě že někoho má...A já? Usmívam se i když nechci... Proč? Ztratila jsem veškerý kontakt s ním a celé noci probrečím.... Závěr? Neměla bych brečet...Byl to můj problém a moje vinna...Všechno...Tuhle všechno byla jen moje vinna...Zabila jsem všechny svoje naděje...Emma vždycky říkala,, Naděje umírá jako poslední... Vždycky..." A pak ? Pohádali jsme se a naděje zemřela jako první...Ona jediná věděla kdo je otec...jen ona...Ale měla deprese... Lidé říkali že se Zbláznila a když řekla Theovi že nosím jeho dítě, vysmál se ji...Bylo mi ji tak líto...Už 4 měsíce jsem neslyšela její hlas, neviděla její tvář, Necítila její objetí a neslyšela hloupé připomínky...Nic.. Ztratila jsem přátelé, Veškeré svoje naděje...Ve škole mě nahradili hodně rychle...Ta holka...Vzala mi veškerou popularitu a já tím že jsme všem řekla že jsem těhotná si to ještě víc zhoršila...Zjistila jsem se že asi dalších 7 kluků říká že to dítě je jejich...Když jsem naposledy psala Theovi dopadlo to tak že mě poslal do háje a že když nevím s kým to mám tak ať mu nepíšu...A pak? Blokl si mě snad na všech sociálních sítích...Jak originální...Ale víte co udělám já ?Ode dneška kašlu na všechny...budu úplně jiný člověk...Ne jako do teď..Ta zranitelná, blonďatá,Hloupá holka...Ne!..Zavolala jsem Marcusovi,,Ahoj Marcusi" řekla jsem a on mi oplatil pozdrav...,, Víš...Neměl by si nějakého známého co se tetování týče?" Zeptala jsem se a on ihned spustil,,Noo o jednom bych věděl..." Všechno mi řekl a já vyjela...Nechala jsem si udělat tetování...Sice malinké ale mam ho...Pak jela do kadeřnictví kde jsem si nechala obatvit své původní blond,Až skoro bílé vlasy na tmavší a hnědé melíry do toho...Konečně jsem byla spokojená...,,V jakém jste měsíci?" Zeptala se kadeřnice,,V 6" odpověděla jsem,,To musí být tatínek šťastný že?" Zeptala se s úsměvem ale mě úsměv spadl...,, Znám jméno pouze otce...Ne táty..." Řekla jsem a ona kývla...dál jsme spolu nemluvili...Pak jsem dojela domů a zlekla se...,,Teď ne..." Řeknu když uvidím postavu jak se zvedá a jde pomalu ke mě...,, Dobrý den...Já hledám slečnu...Ehm...Angie Caroll..." Řekl muž a já se zděsila...Byl to Theo...,,Ehmm...To jsem já..." Řekla jsem nejistě a on se na mě podíval jako bych teď řekla že jsem viděla jednorožce...,,Aha..." Řekl a stoupl si ke mě...Pořád byl vyšší...,,No co potřebuješ?" Zeptala jsem se,,Chci si promluvit..." Řekl a mě se rozbušilo srdce...,,Pojď dál..." Řekla jsem a pozvala ho k sobě...Tam udělala kafe a sedli jsme si ke stolu...,,Tak co ?" Zeptala jsem se,,Chci aby si věděla že cokoliv ti tady řeknu nemyslím zle..." Řekl na začátek a v tu chvíli jsem vycítila že vím o co půjde.. ,,Ona je v tom viď?" Zeptala se a on hlasitě polknul...,,J-Jak to v-víš?" Zeptal se a rozklepali se mu hlasivky...Lhal mi...Ale nechci vědět proč...,,Vycítila jsem to..." Řekla jsem a dál se snažila zahnat slzy...Nepovedlo se...,, Proč pláčeš?" Zeptal se opatrně,,Ale noták"řekl a objal mě...Já mu objetí opětovala a brečela mu do ramena.... Byla jsem úplně v koncích...Já ho miluju a nosím jeho dítě,zatím co on založil rodinu někde jinde...,, Neplač..." Řekl a podíval se na mě...,,Ale-Ale když... Já-Já" vydávala jsem krz vzlyky a on mě objal hodně silně...,, Jestli mě máš alespoň.. Trochu ráda...Tak přestaň plakat...Je mi jedno čí je to dítě ale hrozně moc tě mám rád...Ani nevíš jak moc...Jak moc bych chtěl aby všechno bylo jako dříve..." Řekl a já se rozplakala ještě víc....,,Ale to není všechno..." Řekla jsem,,Co?"zeptal se,,To není všechno co si mi chtěl říct" řekla jsem a on se pouze pousmál,,Nevím jestli je to moje.."Řekl a já nemohla popřít štěstí..,,To je mi líto" řekla jsem a v duchu jsem už pořádala oslavu,, Nicméně jsem ti ještě chtěl popřát hodně štěstí...Stěhuju se takže se tu měj krásně...Mysli na mě v dobrém a v žádném případě se neměň...Jseš krásná taková jaká jsi vždycky byla..." Řekl a objal mě...,,už je trochu pozdě..." Řekla jsem a on se zasmál,, možná trochu pozdě ale jinak úplně dobrý" řekl a líbl mě do vlasů...Bylo mi tak líto že mi lže...Tak moc mi to vadilo...,, Miluju tě..." Vypustil z úst a já se zarazila,,Cože?" Řekla jsem a do očí se mi hrnuli slzy...To už je dneska poněkolikáté...Ovšem teď to byly slzy štěstí... Ale přeci jen trochu té smůly tam bylo...,,Slyšela si...Miluju tě...Kdybych se nestěhoval tak bych udělal cokoliv pro to abych byl nejlepším tátou toho prcka..." Řekl a pohladil mi břicho,které momentálně obýval jeden malý klučina, který ponese jméno Victor...A když to bude dívka Tak to bude Rose...,,Tak moc mě bolelo,že tě někdo má..Ne já..." Řekl a já ho objala ještě silněji...Ale to už jsem pak opustila celé své tělo a upadla na zem...Několik vteřin jsem měla černo a pak se mi zrychlil dech a já už nemohla pomalu dýchat...,,Ale no tak! Pracuj! dělej!!" Říkal mi a stále mě držel v rukou...,, Prosím..." Řekl a to už byla na cestě i záchranka...,,Miluju...T-" nedořekla jsem to protože bylo černo a já nemohla nic dělat...
Ráno jsem se probrala ale něco mi nesedělo... Proč mám ksakru tak OBROVSKÉ BŘICHO!!!,,Vzbudila se!!" Křikla má kamarádka,kterou jsem poznala ihned podle hlasu...,, Lásko!!" Křikl Theo a já se podívala...,,Ty si mi řekl lásko?" Zeptala jsem se s údivem ale zároveň láskou v hlase...,,A proč ne ?" Řekl a políbil mě...,,Pomoc...Chci se zvednout..." Řeknu a snažím se posadit,,Ne!" Řekne Emma a podívá se na mě vražedným pohledem,,Ale já se počůrám..." Postěžuju si,,Tak to jo?!" Řekne a už mě zvedá...,, Jak dlouho jsem tady ?" Zeptala jsem se Emmy,,Asi 2 týdny... Proč?" V tu chvíli mě úplně zastavila,, Cože?!" Vyjekla jsem,,Ano....2 týdny..." Řekla a počítala na prstech...,,Jo...Už to bude za den 2 týdny..." Řekla a usmála se...,,Co jsem proboha jako dělala?" Zeptala jsem se sama sebe,,Nooo! To by mě taky zajímalo....'' řekla Emma a doprovodila mě na WC...Když jsme se vrátili na pokoj...Theo usnul v křesle...Byl tak ňuňatej... Přišel doktor a provedl prohlídku...,, Slečno.... Domů budete moct až tak za 3 dny..." Řekl a já posmutněla...,,Theo se bude ale stěhovat... Nešlo by to dříve?" Otázala jsem se,,Ne nešlo protože-" ,,Protože se stěhovat nebudu..." Řekl Theo rozespalým hlasem a podíval se na mě a pak Bum!

Ahoj! Omlouvám se že 2 dny nevyšla kapitola ale já nestíhala...Včera jsem se musela učit protože jsme psali z matematiky 1/4... Však to znáte...Takže dneska bude ještě jedna ❤️děkuju....Ich liebe dich 🍉