Moje ?(Short Story)

Jak dál?

Ráno jsem se probudila a naskytl se mi pohled na Thea...Usmál se a pohladil mě po vlasech...,, Dobré ráno" řekl a líbl mě na tvář,, Dobré" pověděla jsem a zarazila se..,, Děje se něco?" Zeptal se Theo,,Jo...Je tu až moc ticho..." Řekla jsem a v tu chvíli jsem běžela do pokojíčku... Ticho...Rychle jsem doběhla k postýlce...,,Theo?!" Vykřikla jsem a běžela za ním...,,Theo?!" Křikla jsem znova ale to už se ozval a s pouhým,,Pšššššst!" Mě ukazováčkem napomenul ať jsem zticha... Podívala jsem se vedle něj a viděla Rose...,, Bože...Já se tak lekla...To si nemohl říct že je u tebe?!" Řekla jsem a vraždila ho pohledem...Rose se náhle Rozplakala...,,Nojo...Tak pojď..." Řekla jsem a vzala si ji do náruče a nakojila ji...Theo šel zatím udělat snídani...,,Zlatí?" Ozvalo se ode dveří...Matka...,,Ahoj Theo..Co tu děláš?...No...kde máš..kalhoty?" Zeptala se máma a já vyšla i s Rose...,,Moment...Vy jste spolu?" Ne...,,Ne my -" řekla jsem a já avšak Theo to řekl narovinu,,Jo...Je to moje dítě a moje přítelkyně.." řekl a já se v duchu plácla do čela...,,To je tvoje dítě?" Zeptala se mamka a kmitala hlavou mezi námi...,,Jo...Je moje ?" Koukl na mě a já přikývla...,, Děti moje..."Tekla mamce slza jedna za druhou...A jak dál? ,,A co bude až to zjistí tvůj táta?" Zeptala se mamka...,,Tak to nevím..." Řekl a já Přemýšlela...A co kdyby jsme se přestěhovali...Blbost nemůžeš se stěhovat... Prostě kravina... Nemůžeme se...,,Stěhujeme se..."Plácla jsem a ani si to Neuvědomila...,, Cože?" Zeptala se mamka,,Co?" Kývla jsem směrem k ní,, Řekla si že se stěhujete?!" Řekla mi a podívala se nadějně,,Ne to jsme neřekla..." Stála jsem si za svým...,,Ale ano řekla!" Řekla mamka a Theo kývl na souhlas s mamkou...,,To že jsem řekla?" Zeptala jsem se ,,Jo..." Řekla mamka ale nakonec jsme to nevyřešili... Nedávalo to nic...Mamka odešla a já tam zůstala s Theem...Rose spala takže jsem přemýšlela...,,Lásko?" Oslovil mě Theo a já jen na něj koukala...,, Víš... Stěhování? nejspíš by se nic nevyřešilo ale chci aby si něco věděla..." Řekl a já na něj stále upřeně koukala...,, víš jak jsem byl pryč?" Zeptal se a já kývla,,No...Bylo tam hodně holek...No...A já jen chci aby si věděla...Že ...No já nechtěl ..Jen jsem se odreagoval...Ale přísahám že jsem ještě nevěděl zda je to vůbec moje dítě a" snažil se mi něco vysvětlit...Mě pak došlo co...,,A co dál? Když  se mě podvedl jak ti můžu znova věřit..?" Zeptala jsem se s rozklepaným hlasem...,, Protože ti dám pár důvodů..." Řekl a poté dodal.
,,Za prvé: Protože mě miluješ
Za druhé: protože máme dítě
A za třetí bych to nikdy neudělal..." Řekl a mluvil tak rychle a já mu málem nerozuměla...A potom řekl něco přičemž se mi zatajil dech....,,A protože si v šoku z mé rychlé mluvy, a aby si věděla že  to myslím  smrtelně  vážně  a  nevím  jak  jinak bych  ti to dokázal...Tak mě prosím učiň šťastným a vezmi si mě..." Řekl a vytáhl krabičku s prstýnkem...,, Cože?" Zeptala jsem se a čekala jak zareaguje...

Ahoooj... omlouvám se za díl o ničem... Měl vyjít i dříve ale nestíhala jsem... Každopádně...Omlouvám se za chyby a děkuju za všechno...Už je tu prostě 100 přečtení! 😍😍Pac a pusu 🖤 Adél 🖤