Upírka jménem Zoe

1. Kapitola

Zoe
Vše začalo tím, že jsem šla ze školy domů. Byl zrovna pátek, kdy nám škola končila v jednu hodinu. Do práce půjdu tak ve dvě. Mám nástup v půl čtvrté ale když přijdu dřív, nikomu to vadit nebude. Došla jsem domů a odemkla si. Mamka zase nebyla doma. Dopoledne pracuje jako uklízečka v tom kadeřnictví a odpoledne pracuje jako švadlena. Batoh jsem si hodila do pokoje a šla k televizi. Aspoň jsem si ze svých peněz koupila telefon. Asi bych bez něj teď nemohla být. Lehla jsem si na gauč a dívala se na televizi. Asi v půl druhé někdo zazvonil a já spadla z postele. Vyběhla jsem ke dveřím a otevřela je. Byl tam pošťák. To to nemohl dát do schránky? ,,Dobrý den. Je paní Kovářová doma?" Zeptal se mě a já zavrtěla hlavou. Usmál se na mě. Nedokážu mluvit s normálními lidmi, protože nesnáším pozornost. ,,Tohle si asi tvoje mamka objednala. " Tohle mi nesedělo. Proč by něco objednávala. Radši jsem nic neříkala. ,,Asi jo." Špitla jsem a on mi podal krabici. ,,Jen to tady podepiš, že jste to dostaly." Přikývla jsem a podepsala mu ten papír. On s úsměvem odešel a já šla dovnitř. Tu krabici jsem dala na stůl v kuchyni a šla do svého pokoje. Převlíkla jsem se do legín a trička. Vzala jsem si mikinu, peněženku, klíče a telefon a šla do práce. Ten dům byl od nás asi dva kilometry. Chodila jsem pěšky a vždy tam běhala. Sportovat se má. Jen když chodím ze školy, tak jezdím autobusem. Doběhla jsem tam a šla rovnou dovnitř. Vždycky jsem chodila nahoru. Mají přízemí a jedno patro. Sundala jsem si tenisky a vyběhla schody nahoru. Jana, tak se jmenuje paní domu, byla u stolu. ,,Ahoj Zoe!" Usmála se na mě. ,,Ahoj Jano." Tykali jsme si i s jejím manželem. ,,Co budu dneska dělat?" Zeptala jsem se jí a rukama odmítla buchtu. ,,Nech toho a vem si." Vzala jsem si tedy a sedly jsme si ke stolu. ,, Pořídili jsme si koně. Budou vzadu tam v té stáji." S úsměvem jsem přikývla. ,,Jsem si říkala na co ta stáj bude." Usmála jsem se a šly jsme dolů dozadu. ,,Jsou ještě u lidí, od kterých jsme je kupovali. David tam půjde tak za půl hodiny. Jsou dva a já bych chtěla, aby jsi šla s ním. Bude to lepší." Přikývla jsem a došly jsme k té stáji. Pro informaci David je její manžel. ,,Ahoj Davide!" Pozdravila jsem ho vesele a on se otočil. Jeho úsměv se víc rozšířil a šel k nám. Objal mě. Dost jsme si všichni rozumněli a i s jejich dětmi. Měli dva syny, které jsem právě viděla na střeše té stáje. Oboum jim je sedmnáct. ,,Ahoj Zoe!" Pozdravili mě oba dva sborově. ,,Ahoj Marku a Filipe!" Usmála jsem se na ně a oni na mě. ,,Půjde s tebou pro koně." Řekla Jana Davidovi a on přikývl. ,,Kupujeme od nich i výbavu pro koně." Přikývla jsem a dívala se na ty dva. Mark vykřikl bolestí a ty dva se na ně taky otočili. ,,Musíš mi sakra pustit kladivo na nohu?!" Zakřičel na něj a sedl si na střechu. ,, Jsi v pořádku?" Zeptal se ho David a on jen přikývl. Seskočil ze střechy dolů a sedl si na prkna, která byla poskládaná vedle stáje. ,,Pojď už k nim. Jinak bych je musel zabít." Pobídl mě David a šli jsme k těm lidem. ,,Dobrý den." Pozdravili nás sousedé. ,,Dobrý." Pozdravili jsme je a šli dál. David se zastavil a ukázal na louku. Pásli se tam dva koně. Byli to oba hnědáci. Měli načernalé nohy a ten menší měl menší bílou skvrnu na hlavě. Usmála jsem se víc a šli jsme rychlejším tempem k nim. Na pastvě už stál nějaký pán.