Upírka jménem Zoe

11. Kapitola

O šest let později
Zoe
Pobyt tady v Itálii byl zajímavý. Vycházela jsem s každým ale ukázali se tací, kteří mě dost odsuzovali za mou barvu očí. S Jane jsme se bavily ale že bychom byly nejlepší kamarádky, tak to ne. Byli jsme spolu a ještě s Renatou na nákupech. Prostě jsme spolu mluvily. Obě jsme zkusili svůj dar. Já její a ona můj. Můj dar se zvětšil. Markus ho pojmenoval jak učení. Ovládala jsem elektrošok ale teď jsem dokázala číst myšlenky jak Edward, sebeovládání jak Carlisle, dokázala jsem vyvolat bolest jak má Jane a možná i větší, dobře jsem stopovala a teď naposled jsem dostala štít. Nikdo jiný to nevěděl jen já a Markus. Dneska je ples. Aro ho chtěl na nevím co. S Jane jsme byli na nákupech. Byla jsem před zrcadlem a sledovala se. Měla jsem na sobě fialové až modré šaty.

K tomu černé boty.

Mám pocit, že jsem se změnila. Ani nevím proč. Někdo mi zabouchal na dveře. ,,Zoe. Už musíme." Byla to Jane vyšla jsem a šla s ní do sálu. Měla na sobě černé šaty s vysokými podpatky. Vše sladěno do černé barvy. ,,Cullenovi přijeli taky. Určitě máš radost?" Říkala to dost nepříjemně. Ona neměla ráda Culleny. Já s úsměvem přikývla a dveře od sálu nám otevřeli dva upíři. Hudba hrála v plném proudu a já se rozhlédla. Několik upírů tu tancovalo. Já ale hledala někoho jiného a toho jsem uviděla u nádob s krví. Šla jsem tam a přešla ke Carlislovi zezadu. Zakryla jsem mu výhled svýma rukama. Hned se jich dotkl. ,,Esme to není. Ty bych poznal hned." Zamručel si a já se usmála. ,,Zoe!" Odendal je a držel mi je. Otočil se a jeho úsměv se rozšířil. Objal mě a já jeho. ,,Chyběla jsi mi. Bez tebe nám bylo smutno." Řekl a já se usmála. Vzal mě za ruku a šli jsme k ostatním. Stáli opodál a sledovali okolí. Jakmile nás zaznamenali, tak se na nás usmáli. ,,Zoe." Usmála se Esme a objala mě. ,,Chyběla jsi nám." Řekl Edward a objal mě po Esme. ,,Sluší ti to." Řekla Al a chytla mě za ruce a prohlídla si mě. Pak mě objala. Emmet a i Jazz semnou zatočili a Rose s Bellou mě taky objaly. ,,Jak se jinak máš?" Zeptala se mě Bella. ,,Jde to a vy?" ,,Bez tebe je nám smutno." Řekla Al a Rose přitakala. ,, Zatancujeme si?" Zeptal se mě Edward a já přikývla. Nabídl mi rámě a já ho přijala.

O týden později
Zoe
Cullenovi tady byli celý týden. Chodili jsme na lov a já si nepřipadala tak osamělá. Nikdo semnou nechodil na lov, jen na to ohrnovali nos. Dost jsme si užili zábavy a Emmet jako vždy byl vysmátý. Po týdnu jsme se rozloučili a já spadla do stejné rutiny, kterou jsem měla.

O několik let později
Zoe
Byla jsem v sálu, byli tu ještě Demetri s Felixem a s Jane a Alecem. Pak přišli vládci. Posadili se na trůny. ,,Za dva týdny jedeme do Forks." Oznámil nám Aro. ,,Proč?" Zeptal se Demetri a já se na Ara podívala. ,, Zneškodnit Culleny. Stvořili monstrum." Řekl a já se nechápavě podívala na něj. ,,Tím myslíš jako co Aro?" Zeptala jsem se. ,,Ten pes má dítě s Renesme a já to nebudu tolerovat. Toleroval jsem, že Bella měla Renesme a že je poloupír ale tohle bude monstrum a žádné námitky. Ty budeš bojovat na naší straně." Nařídil mi. Byla jsem tu už několik let. ,,Proti Cullenům bojovat nebudu." ,,Neposlechneš. Budeš potrestána." ,,Tak to mě radši zabij. Já proti nim bojovat nebudu." ,,Demetri, Felixi a Jane odveďte ji do jejího pokoje a hlídejte ji. Třeba si to rozmyslí." Předemnou šla Jane a vedle mě na pravo Felix a na levo Demetri. Byli jsme na chodbě, když se ozval Demetri. ,,Rozmysli si to Zoe. S námi se ti nic nemůže stát. Jsme nejsilnější klan na světě a nikdo nás neporazí. Bude ti s námi dobře. Jen ho poslechni."
,,Sorry Demetri. Tohle musím udělat." Chytla jsem ho a pustila do něj šok. Sesunul se na zem a Jane s Felixem se rychle na mě otočili. Na Jane jsem rychle použila dar zbavení smyslů a Felixe jsem omráčila jak Demetriho. Pak zdrhala. Několik upírů mi zatarasilo cestu ale já se jim vyhýbala. Ten plášť jsem odhodila a chytla šaty a skočila z okna. Je si mě nezabíjí, tak to bude zázrak. Aro bude hodně ale hodně naštvaný. Nedivím se mu. Přeskočila jsem rychle zeď a šla do města. Byla noc a já šla k telefonní budce. Telefon jsem měla v pokoji. Vyťukala jsem Carlislovo číslo. ,, Prosím?" ,,Carlisle. To jsem já Zoe." ,,Zoe. Něco se stalo?" ,,Poslal vám Aro nějaký vzkaz ohledně Renesme a Jacoba." ,,Jo. Chtějí nás zabít, protože Jacob a Renesme mají dítě. Zoe. Co se tedy děje?" Vše jsem mu vylíčila a vysvětlila. Hned to pochopil. ,,Objednám ti letenky. Doletíš sem." ,,Dobře. Zatím pa." ,,Pá." Vydala jsem se do města. Přemýšlela jsem. Budu si muset obstarat oblečení. Znáte ty trhy, které dávají oblečení zadarmo. Tak to tady měli. Vybrala jsem si džíny s bílým tílkem a džínovou bundou. Pak jsem si zalovila v lese.

Aro
Jane, Demetri a Felix se vrátili do sálu a oznámili nám, že Zoe utekla. ,,To si děláte že mě srandu?!" Zakřičel jsem na ně. Doprčic! To k sakru nemohli dát pozor na ni. ,,Omlouváme se...." ,, Mlčte! A radši se připravte na Culleny." Za dva týdny se setkáme a uvidíme, jaké to bude setkání.