Upírka jménem Zoe

7. Kapitola

Zoe
Ta bolest v krku se furt zvětšovala. Čekali jsme venku ve stínu. Dozvěděla jsem se, že se třpytíme na slunci. Edward nám pak pokynul, abychom šli. Alice mě chytla za jednu ruku a Rose za druhou. Jak jsem si všimla, tak i Jazz byl na tom mizerně. Oba jsme měli problém se udržet a to jsem si myslela, že po několika letech se můžeme udržet. Několik lidí okolo nás prošlo. Jedno dítě do mě taky narazilo a pak odběhlo zase pryč. Rose mi půjčila sluneční brýle, protože moje oči byli napůl rudé a na půl zlaté. Došli jsme do první třídy a někam hodně dozadu. Byla to místnost pro devět lidí a my tohle potřebovali. Hned co se za námi zavřeli dveře, jsem vylítla upíří rychlostí na sedadlo a tam si sedla. Kolena jsem měla přitáhnutá k tělu. Tohle je a bude můj nejhorší let v mém životě.
Ostatní přešli ke mně a Carlisle si klekl před mně. ,,Vedla sis dobře." ,,Ještě se předčasně neraduj." Řekla jsem a Emmet se začal smát. ,,Neraduju se a je mi líto, že si tímhle musíš prožít. Každý novorozenec by neměl letět letadlem, ale tys to zvládla." Jen jsem zavrčela a oni se uchechtli. Rose si sedla vedle mě a vedle ní si sedl Emmet. Před nás si sedl Carlisle s Esme a vedle nich přes uličku si sedl Edward s Bellou. Za nima seděl Jazz s Al. Sundala jsem si brýle a opřela se o sedadlo. Tohle bude zajímavý let.

O několik hodin později
Zoe
Po nekonečných hodinách kdy mě museli fakt držet, abych nezabila ostatní spolucestující, jsme doletěli do Seattlu. Rose mi podala sluneční brýle a já si je nasadila a na to přišla letuška. Hned mě do nosu udeřila její krev a i pach. ,,Doufám, že se vám letělo dobře." ,,Ano letělo." Odpověděl za nás všechny Edward. Jasně strašně dobře se letělo, když jste měli pocit, že někoho za chvíli zabijete. Edward se na mě podíval a pak na letušku. ,,Mohli bychom vylézt poslední. Moje sestra má problémy s očima a byla na dvou operacích a určitě mě chápete, někdo může víc zvednout ruku a trefit ji do očí." Ta letuška se na mě podívala a pak přikývla. ,,Přijdu až tu budete poslední." Přikývli a já se začala třást. Edwarde, ať už jde pryč. Poslala jsem mu myšlenkou. Na to ta letuška odešla a já sklonila hlavu ke kolenům. Rose mě pohladila po zádech. ,,Zoe, ještě to vydrž, až budeme u lesa, tak půjdeme hned na lov." Otočil se na mě Carlisle a chytil mě za ruku. ,,Klidně. Je si vydržím, jít přes celé letiště a nikoho nezabít." Ta pitomá letuška zase přišla a pokynula nám, abychom šli. První šel Carlisle pak Esme, Al, Jazz, Rose, Emmet, já, Edward a nakonec Bella. Byla jsem v dostatečné vzdálenosti, abych ji nezabila. Hned co jsme vyšli z letadla, mě vzal Jazz s Al za ruku a šli jsme urychleně ven. Ostatní šli vyzvednout batohy a my vyšli z letiště. Na Jazzovi šlo taky vidět, že si potřebuje zalovit. Nasedli jsme do žlutého Porsche a vyjeli pryč. Tohle auto je asi Alice. Al pak zaparkovala na nějaké lesní cestě a všichni jsme vyběhli ven. Ucítila jsem hned krev srnky a rozběhla se tam. Ve běhu jsem na ni skočila a zakousla se do jejího krku. Když v ní nezbyla žádná kapka krve, tak jsem ji zahrabala do země. Ulovila jsem si ještě dva zajíce. Jé! Nezašpinila jsem se a šla k autu. Tam na mě už čekala Al. Hned po mě dorazil Jazz a my vyjeli k nim domů. No vlastně už k nám. Musím si zvyknout.