Upírka jménem Zoe

6. Kapitola

Zoe
,,Takže budeš s námi žít?" Nakonec jsem přikývla. Carlisle měl vlastně pravdu. Vzal do své rodiny Jazze a Al, protože se chtěli živit zvířecí krví a k tomu to Alice viděla. Bellu taky přeměnil Edward a ne on a taky ji vzal do své rodiny. Šli jsme spolu na lov. Carlisle mě vysvětlil věci ohledně toho a k tomu mi poradil, kdybych ucítila lidskou krev, tak mám přestat dýchat. Od severu jsem ucítila zajíce. ,,Cítím zajíce." Řekla jsem. ,,Zkus něco většího." Řekl Carlisle za mnou. Nervózně a prosebně jsem se podívala na ostatní. ,,Nadechni se." Poradila mi Rose a já se nadechla. Začala jsem si rovnat všechny zvuky. Bylo jich milion. Až jsem uslyšela zvuk zvířete. Našlapoval pomalu, byl to jelen. Frkal a já otevřela prudce oči a rozběhla se směrem k němu. Za mnou jsem uslyšela jen smích a pak taky kroky. Dostala jsem se ke křoví a trochu odhrnula. Bylo to stádo jelenů a všimla jsem si ostatních, kteří se rozdělili a obklíčili je. Carlisle se po všech podíval a pak rukou odpočítal tři. Tři, dva, jedna teď! Všichni jsme se na ně rozběhli. Vybrala  jsem si jednoho s největšími parohy. Potom co jsem ji vypila, jsem se podívala na ostatní. Alice s Rose měli dopito, Carlisle s Esme dopíjeli a ostatní se bavili. Přišli ke mně. ,,Na. Utři se." Jazz   mi podal kapesník a já se utřela. ,,Tak co? Dobrý?" Zeptal se Edward a já přikývla. ,,Jen ta krev chutná jinak, než ta lidská." ,,Ano. Lidská je chutnější ale když nechceš zabíjet lidi." Řekl Carlisle, který s Esme dopili své jeleny. Pak jsme si každý něco ulovili a oni se vydali do hotelu a Carlisle s Esme se mnou zůstali ještě tady. Holky mi donesou oblečení. Seděli jsme na schozeném stromu. ,,Řekneš nám něco o tvém životě?" Přikývla jsem. ,,Žila jsem se svou matkou v Česku v Pardubicích. Bydleli jsme jen my dvě. Mého otce skoro neznám. Chodila jsem tam na základní školu a pak i na střední. Chodila jsem na brigádu, abych si vydělala nějaké peníze. Měla jsem teď někdy soutěžit na koni ale s mamkou jsme jeli sem." Řekla jsem jim něco a oni smutně přikývli. ,,Měla jsi určitě nějaké přátelé co?" ,,Několik spolužaček a pak kamaráda Filipa a Marka. To byli děti od lidí, u kterých jsem pracovala. S Markem jsem taky začala chodit ale teď už ne." Řekla jsem a oni smutně přikývli. ,,Je nám líto, že seš musela stát upírem. Přeměňoval jsem lidi na upíry, když byli v ohrožení života a byli na to připravený. Nemůžeme přeměnit každého, takže někdo třeba taky nemusí zvládnout přeměnu a protože upírů přibývá." Řekl Carlisle a já přikývla. Pak přišli holky a zatáhly mě za stromy. ,,Vybraly jsme nějaké oblečení, které by ti mohlo být." Řekla Rose. Byla to košile s legíny. Převlíkla jsem se a přikývla. Ještě mi podali hřeben a já se trochu učesala. Pak jsme šli k nim a vyšli směr hotel. ,,Co když budu chtít někoho zabít?" Zeptala jsem se. ,,Budeme tě hlídat. Neboj." Řekla Esme. ,,Na pokoji budeš s námi. Jazz bude spát u Emmeta. No "spát"." Alice udělala uvozovky a došli jsme k hotelu. Potkávali jsem nějaké lidi a já se musela držet, abych na ně neskočila. ,,Ale vedeš si dobře." Vyzvedla jsem na Carlislea obočí. ,, Normální novorozenec by se na každého, koho potkal, vrhnul ale ty se zatím na nikoho nevrhla." Řekl Carlisle a s Esme mě chytli za ruku. Došli jsme k pokoji a Al s Rose tam vešli. Oba mě objali a já pak zmizela ve vnitř. ,,Vydržela jsi to a to je dobře." Řekla Al a taky mě objala. Pak mě objala i Rose. Stejně se bojím, že se na někoho vrhnu.

O dva dny později
Zoe
Zítra odlétáme a já se bojím čím dál tím víc. S Rose a Al si prohlížím časopisy nebo si všichni povídáme. Za ty dva dny jsem všechny víc poznala. Al s Rose a někdy i ostatní mi vyprávěli jejich život. Je zajímavé, když ti řeknou, že žijou už několik stovek let a vy jen patnáct a myslíte, že se dožijete nanejvýš sedmdesáti let ale můžete se dožít dost vysokého věku.