Upírka jménem Zoe

10. Kapitola

Carlisle
Do Volterry jsme doletěli během několika hodin. Chytl jsem Esme za ruku a pak i Zoe. Najednou mi tělem projel elektrický proud a já se sesunul na zem.

Rosalie
Carlisle se najednou sesunul na zem a Esme i Zoe ho rychle pustily a udělali dva kroky od něj. Všichni jsme se na ně podívali a ostatní taky. Teď se na nás dívali všichni. Byli jsme už venku z letadla. Esme s Jazzem pomohli Carlislovi se zvednout a Edward vzal Zoe za zápětí a šli jsme rychlým krokem pryč. Došla jsem k Edwardovi a Zoe. ,, Edwarde. Co to znamenalo?" ,,Zoe se projevil dar." Řekl a došli jsme před letiště. Zoe byla ještě nervóznější než byla. Edward ji pustil. ,,Má dar jak Kate." Řekl a všichni přikývli. Jen Zoe se na nás dívala. ,,Kate je naše kamarádka. Je z rodiny Denaliových. Denaliovi jsou naši přátelé. Má dar elektrický šok." Přikývla a omluvně se podívala na Carlislea. ,,To je v pořádku. Neočekávala jsi to." Usmál se na ni a ona přikývla. Šli jsme k hotelu. Tam jsme si dali věci a šli k hradu.

Zoe
Bylo to hrozné. Měla jsem tu několik vzpomínek. Co je s Markem? Filipem? Janou a Davidem? Marek to musel řešit, proč jsme se nevrátili domů. Jazz a i Esme si všimli, že jsem smutná. Esme mě objala okolo ramen a Jazz na mě poslal vlnu klidu. Došli jsme před bránu a tam na nás čekali dva upíři. Hned jsem je poznala. Felix a Demetri. ,,Cullenovi! Vítejte!" Usmál se na nás a podívali se na mě. ,,A kdopak je tohle?" Felix obrátil svůj pohled na Carlislea ale Demetri si mě pořád prohlížel. ,,Zoe. Je nová v mé rodině." Felix přikývl a vydali jsme se do Velkého sálu. Ty cesty byli stejné. Jak jsem odtud utíkala. Otevřeli se dveře od Velkého sálu a my vešli dovnitř. Demetri a Felix šli na svá místa. ,,Carlisle příteli. Rád tě znovu vidím. Á kdopak je tohle?" Svůj zrak na mě otočil a pak ho vrátil zpátky. ,,Zoe. Není dlouho v mé rodině." Aro přikývl. ,,Mohu tvoji ruku Piccolo?" Zeptal se mě a já se podívala na Carlislea. Bála jsem se, že bych Arovi mohla ublížit, protože ten dar. Ten přikývl a já udělala pár kroků a podala mu ji. Chytil ji a díval se na zem. Já nic neviděla ale on určitě vše potřebné. Nic mu to nedělalo. Bella! Asi měla štít abych mu nějak neublížila. Vyvalil oči a pomalu se na mě podíval. Každý se na nás díval. Jeho oči mě sledovali a pak se pomalu podíval na Demetriho. Pustil moji ruku a mě si Esme s Rose přitáhli k nim. Aro došel ke trůnu. Pořád se díval někam mimo. ,,Aro? Co jsi viděl?" Zeptal se ho Cauis. Aro, Markus a Cauis udělali kruh a Aro tam potichu mluvil. Esme mě hladila po zádech a Rose stála vedle mě. Cauis se na mě podíval. ,,Demetri pojď sem!" Demetri tam poslušně šel a zapojil se do debaty. Hned se na mě podíval a jeho oči mě sledovali. Pak něco řekl tak potichu, že jsem ho neslyšela. Pak se vrátil na své místo a oni si sedli na své místo. ,,Co jsem se teď dozvěděl mě překvapilo." Řekl a všichni se na nás dívali. ,,Aro. Zoe nám vyprávěla, jak byla přeměna. Demetri ji nevypil celou a zbyla tam jen malá krev. Ale bylo jí dostatek na přeměnění." Řekl Carlisle a nikdo v sále nic neříkal. Bylo tu ticho jak v hrobě a každý sledoval hlavně mě. Bylo to nepříjemný. ,,Zoe. Ty jsi tu byla kdy?" ,,Když tu byli Cullenovi naposled." Aro přikývl. ,,No... To je stejné jedno a já bych ti chtěl nabídnout, je si bys ses nepřidala k nám. Byla bys Volturiová." Řekl a čekal na moji reakci. ,,Radši bych zůstala kde jsem." Řekla jsem a Cauis se zamračil. ,,Podle zákona každý kdo je přeměněn upírem z Volturiových, patří do gardy." Řekl a díval se na nás. ,,Zoe jsi odteď Volturiová." Prohlásil Aro. ,,Můžeš je vyprovodit ale pak se vrať. Stejně bychom si tě našli." Řekl a my odcházeli, nebo hlavně oni, já je vyprovázela. ,,To... Je... Ne, je si budeme proti Volturiovým bojovat, tak je zabiju všechny." Zavrčel Emmet. ,,Emmete uklidni se." ,,Jak prosím tě Emmete. Zoe je Volturiová. Neslyšíš!" Zakřičel mu do ucha a on na něj zavrčel. ,,To jsem taky zjistil." Zastavili jsme před bránou. Já dal už nemohla. Esme mě silně objala. Kdyby mi mohli téct slzy, tak by mi tekly. A hodně. Potom se na mě podívala a všichni věděli, že nemám daleko, abych se tu nerozbrečela. ,,Zoe. Neboj se, někdy se zase uvidíme. Budeme přemýšlet, jak bychom tě odtud dostali." Řekl Edward a objal mě. Potom mě objali ostatní. Naposled jsem se s nimi rozloučila a odcházeli jsme. Otočila jsem a uviděla, jak si Esme dala obličej do dlaní. Teď jsem to nevydržela a rozbrečela se. Netekli mi slzy ale jen mi museli zčernat oči a zleskly. Carlisle ji objal a já zmizela v hradě. Je jisté, že já! Nebudu! Pít! Lidskou! Krev! Na to může Aro hned zapomenout. Na chodbě jsem potkala Jane. ,,Aro mě poslal, abych tě dovedla do sálu." Řekla a společně jsme šly do sálu. ,,Doopravdy tě přeměnil Demetri?" Podívala se na mě. ,,Jo." Řekla jsem jen. Jane mi přidala teď asi normálnější než ty ostatní. Znám, jak mi Edward vyprávěl, co dokáže ale teď jsem se s ní normálně bavila. Bavily jsme se až do sálu. ,,Jsem rád, že jsi neutekla a zůstala tady. Jak vidím, s Jane si rozumíte, tak ti taky ukáže pokoj. Za půl hodiny bude oběd." Řekl a já hned začala mluvit. ,, Dobře Aro ale na oběd se nedostavím. Nebudu pít lidskou krev, na to tady všichni zapomeňte." Řekl a já viděla, jak se Cauis s Jane zamračili. Tak asi Jane nebude moc milá. ,,Nepotřebujeme tady druhého Carlis....." ,,Ale zajisté. Klidně si můžeš lovit venku v lese." Skočil Cauisovi do řeči Aro a já přikývla. S Jane jsme šli do mého nového pokoje.