Upírka jménem Zoe

14. Kapitola

Zoe
,,Co děláš na našem území pijavice?!" Řekl výhružně jeden z nich. Obklíčili mě ze stran a já teď byla ve prostřed. Seděla jsem normálně na kameni, když se z lesa vynořili a obklíčili mě. No a já teď stojím a dívám se na toho, kdo mi řekl pijavice. Počkat! On mi řekl pijavice! Tak mi naposled řekl Jacob. ,,Ani nevím pse. Že by si odpočinout?" ,,Hele uklidníme se...." Najednou zafoukal vítr a oni nastražili uši. Pak na mě zavrčeli. Až teď jsem si všimla, že tam je jen jedna dívka. ,,K tomu ještě Volturiová. Same dej příkaz ji zabít. Rád se o to postarám." Ten kluk se podíval na asi jejich vůdce. Líp řečeno na jejich Alfu. ,, Myslím Paule, že já tu dávám příkazy a rozhoduji. Co tu chceš?" Takže ten jejich alfa se jmenuje Sam a ten drzý pes se jmenuje Paul.  ,,Nevím, je si vám to vůbec někdo říkal..." ,,Je si myslíš, že Cullenovi budou bojovat proti Volturiům, tak nám to říkal Jacob. Taky jim pomůžeme." Řekl z nich ten nejmladší. ,,Sethe neskákej do řeči." Ten alfa pes mi pokynul, abych pokračovala. ,,No tohle vynecháme. Za prvé nejsem už Volturiová ale Cullenová, za druhé pomůžu jim v boji a za třetí omlouvám se, že jsem vkročila na vaše území a když mi dovolíte, tak bych i odešla." Shrnula jsem to do bodů a ten Alfa pes přikývl. Jo tohle se mi líbí. Alfa pes. ,,Dobře. Můžeš jít." Vyběhla jsem upíří rychlostí pryč. Příště si budu muset hlídat ty pitomé hranice. Ve běhu jsem skočila na strom a vyšplhala co nejvíc. Byl to ten nejvyšší strom a já se zastavila a držela se jednou rukou. Stmívalo se. Krajina tmavla a práci přestali zpívat. Bylo ticho. Rušil ho jen šum větví a listí, protože vítr foukal. Pročechral mi vlasy a já s nimi prohodila, vadily mi ve výhledu. ,,Hů.... Hů...." Málem jsem dostala infarkt. Naštvaně jsem se podívala na tu sovu. Seděla na vedlejší větvi hned vedle mé hlavy. Ruka mi vyletěla a já ji trefila do hlavy. Zavrávorala a letěla dolů. Sedla si na jinou větev. Je zázrak, že to přežila. Byla to velká síla. Skočila jsem dolů, až se ta sova lekla a já dopadla na zem. Nudila jsem se a nevěděla, co dělat. Šla jsem proto domů. Došla jsem k domu a sedla si znovu na střechu. Třeba mě už nikdo tady nebude otravovat a já vypnu funkce mozku. Nemůžeme spát ale můžeme relaxovat a jakoby vypnout mozek. Slyšíme všechno ale tak si trochu odpočineme. ,,Křup." Křupla větvička. Jo takže nebudu sama. ,,Hele Emmete je si mě chceš štvát, tak ti ukážu, jak ti dokážu něco udělat." ,,Nemůžu tu být? Budu ticho." Pokývala jsem hlavou a on si sedl vedle mě. V jeho myšlenkách jsem zjistila, že se chce na něco zeptat. Taky otevíral pusu. ,,Ne. Fakt nemůžu být chvilku v klidu a sama?" Zeptala jsem se a podívala se na něj. ,,Bojíme se o tebe. Stefan nám to řekl. Co se děje Zoe?" Tohle jsem od něj nečekala. ,,Emmete." Povzdechla jsem si a podívala se do lesa. ,,Ty léta u Volturiů mě změnili. Tam jsem se musela starat o sebe. Nikdo se mnou nechodil na lov ven, protože nelovili zvířata ale lidi. Měla jsem sto chutí zabít Ara, když mi řekl, že vás chce zabít, protože se narodila Nell. Prostě nevím, jak se mám chovat po tomhle. Přijde mi blbý, chovat se jak před tím." Byla pravda, že mě to změnilo a že jsem asi tak dospěla. ,,Nemusíš se chovat jak předtím ale normálně, jak ti to bude vyhovovat. Nikdo tě nebude odsuzovat za to, jak se chováš. My jsme naopak rádi, že ses vrátila a bude nám jedno, jak se budeš chovat." ,,Takže vám bude jedno, je si se budu živit lidskou krví." Řekla jsem. Překvapeně se na mě podíval a já vyprskla smíchy. ,,Ne. Neboj nebu.... Du... Pít lidskou krev." Smála jsem se na celé kolo a on se ke mně přidal. ,, Víš víš, že mají v Itálii dobře medvědy. Tak chutné." Provokativním hlasem jsem ho škádlila, až si mě přehodil přes rameno. ,,Emmete!" Seskočil se mnou dolů a šel semnou dovnitř. ,,Nic ji není." Postavil mě na zem a já ho kopla do nohy a pak si rychle sedla do volného křesla. Na pohovce seděla Esme s Carlislem, Alicí a Jasperem. U klavíru Edward s Bellou a v druhém křesle Rose. Všichni se začali smát a já s nimi. Tohle mi chybělo.