Upírka jménem Zoe

22. Kapitola

O Několik let později
Zoe
Seděla jsem na větvi a sledovala přírodu. Čekala jsem na ty dvě a ony během chvilky seděly vedle mě ve svých pláštích. ,,Víte, že jsem nikdy nepomyslela nad tím, že my budeme Volturiovými." Řekla Al. ,,To mě taky ne ale aspoň nám Aro dovolil, se živit zvířecí krví." Řekla jsem a ony přikývli. ,,Cauis měl keci." ,,No nekecej! To bych si nevšimla!" Řekla jsem a ony se zasmály. Seskočily jsme a šly rychlejším krokem k hradu. U brány jsme uviděly povědomé postavy, které se hádají s dalšími dvěma. ,,Já toho Santiaga zabiju." Zavrčela Bella a došly jsme tam. ,,Santiago. Aro nás pozval na ples...." ,,O tom něco vím." Řekla Bella nahlas, všichni se na nás otočili. ,,Nebo to je za pět týdnů?" Zeptala se ho ironicky Al. Chtěl něco říct ale já ho umlčela. ,,Myslím si, že nechceš mít problémy s nejvyšším vládcem, že ne?" Jízlivě jsem se usmála. ,,Eh.... Ne.... To ani náhodou." ,,Tak můžeš odejít. My se o ně postaráme." Řekla posměšně Bella a on se zamračil a chtěl něco říct.

Carlisle
Ty tři změnily svoji polohu a změnily ji na bojovnou. Bylo vtipné je sledovat. Santiago zvedl ruce nad hlavu a zmizel. Ty tři se usmály a začaly se smát. ,,Vždycky byl divnej." ,,Díval se na tebe." Řekla Zoe Alici a ona se zatvářila znechuceně. ,, Já myslím, že zas na tebe." ,,Jo?" S divným úsměvem přikývla a ony si stouply naproti sobě. Začaly na sebe vrčet. Bella se na nás usmála. ,,Radši pojďte. Jinak bych je musela zabít." Řekla a než se nadála byla v objetí. Edward ji objal. Alici objal Jazz a já Zoe. Potom každou objal každý. Zoe se chvíli rozhlížela a podívala se na mě. Věděl jsem, na co se chce zeptat. ,,Kde je Marek?" Zeptala se nechápavě, já se podíval na ostatní. ,,Je mi to líto Zoe. Dva upíři na nás zaútočili, když jsme byli my dva na lovu. Jednoho jsem zpacifikoval, ale ten druhý mu urval hlavu a zapálil ho." Řekl jsem a ona si zacpala pusu. Zesmutnila ještě víc a Esme s Rose ji objaly. Potom jsme se vydali dovnitř. ,,Půjdeme do sálu a pak vám ukážeme pokoje." Najednou se ozval lidský křik od dveří. ,,Tak ne. Otočka. Půjdeme vám ukázat pokoje a pak se vydáme do sálu." Řekla Zoe a my znechuceně přikývli. ,,Kde teď bydlíte?" ,,Bydleli jsme v městě Field a teď bydlíme na Aljašce." Řekla jim Esme a ony přikývly. ,,Nechcete se k nám někdy zas přidat?" Zeptal se jich Jazz, který objímal Al okolo pasu. ,,Chtěli bychom ale Aro to nedovolí." Řekla Bella, která držela Edwarda za ruku. Z aut jsme si vzali kufry a došli ke dveřím. ,,Tady jsem já, pak Bella, Alice, tady bude Edward, pak Jazz, Emmet s Rose a vy dva můžete být vedle mě." Řekla nám Zoe a my děkovně přikývli. Šli jsme si vybalit a pak šli do sálu. Potkávali jsme pár upírů, kteří známe. Ty se hlavně dívali na Bell, Al a Zoe. Došli jsme do sálu a otevřeli nám dva upíři. Aro se na nás podíval a usmál. ,,Á Cullenovi. Carlisle, jak to je dlouho, co jsme se neviděli?" Pokrčil jsem rameny a podali jsme si ruku. ,,Tvé dcery jsou hodné. Jen Zoe je někdy trochu protivná." Řekl a já se podíval na ni. Oči zabodla do Ara, tak zabijacky, že jsem myslel, že ho pohledem zabije a on se na ni taky podíval. Jasper se napnul a ona rychlým tempem opustila sál. Belle a i Al zacukaly koutky úst. ,,Omluv mě Aro. Půjdu za ní." Řekla Alice a na jeho kývnutí odešla.

Alice
Zoe seděla na střeše. To dělala od doby, co jsme se připojily k Volturiům. Sedla jsem si vedle ní. ,,V poho?" ,,Jak mám být v pohodě?! Marek je mrtvý a tohle...." Chvilku bylo ticho. ,, Promiň." Podívala jsem se na ni. ,,Promiň za to, že jsem tak vyjela." Usmála jsem se na ni a objala ji. Vrátily jsme se a ona šla do svého pokoje a já za nima.

Zoe
,, Promiň." Jeden tak osmnáctiletý kluk mě oslovil. ,,Ano? Něco potřebujete?" ,,Hledám sál." ,,Pojďte za mnou." ,, Doopravdy jsi Volturiová?" Souhlasně jsem zamručela. ,,Kdybys neměla ten plášť, myslel bych si, že jsi jen dívka, která je host jak já." Řekl a potkali jsme Cullenovi. ,,Chrisi!" Objali se a já už fakt nic nechápala. Všichni se objali a pak se otočili na mě. ,,Zoe tohle je Chris. Chrisi tohle je moje dcera Zoe." Řekl Carlisle a on mi podal ruku. Nechápavě jsem ji přijala a potřásli jsme si rukou. Než jsme stihli něco dalšího říct, tak se objevil Santiago. ,,Máte jít do Velkého sálu." Vydali jsme se tedy do Velkého sálu.