Disconnected

0.2

(pusťte si písničku na boku)

kiss me hard before you go, summertime sadness, I just wanted you to know, that, baby, you're the best...

Kytara v mých rukou a slzy na okrajich mých očí. Sedím ve svém pokoji, je pozdě v noci. Mám Mikeyho kytaru, kterou tady nechal. Pamatuji si, jak mě na ní kdysi učil. Ještě když nebyli v kapele, ale jen si tak s Calumem 'hráli'. 

oh, my God, I feel it in the air, telephone wires above are sizzling like a snare, honey, I'm on fire, I feel it everywhere, nothing scares me anymore...

Sedím na kraji své postele a vzpomínky proudí mou hlavou, zatímco já do hraní a zpěvu vkládám více a více emocí. Připadám si jakobych měla explodovat. Nezvládám to. Nezvládám všechny ty emoce uvnitř mě. Nevím jak dlouho to ještě vydržím.

I got that summertime, summertime sadness, s-s-summertime, summertime sadness, got that summertime, summertime sadness, oh, oh, oh, oh, oh...

Zpívám dál a dál, doslova vyzpívávám tu bolest pryč ze mě. Pomáhá mi to. Je mi sice hůř, ale bude lépe. Vždycky to tak je. Sebepožkozování už mám za sebou. A tohle mi doopravdy pomáhá. Hraní uprostřed noci. Až na to, že většinou si jen zpívám při dlouhých sprchách. 

"Jsi v pohodě?" najednou mě vyrušil Calumův hlas, stojící vedle mě. "Proč bych neměla být?" skrčila jsem naštvaně obočí. Vím, že to Calum myslí dobře, ale prostě... já ani nevím, proč jsem hnusná. Já už nevím nic.

"PLEASE GO AWAY!" zařvala jsem na něj a dopadla zády na postel, chtěla jsem být sama. Calum si lehnul ke mě a pevně mě objal. "Bude to v pohodě. Rozumíš mi?!" skoro zakřičel. "Nenechám nikoho, aby mi takhle ničil sestru!" Chtěla jsem se mu vyškubnout z obětí.

Calume, to tvůj nejlepší kamarád mi ničí život. To on a jeho povedená holka mě šikanují. To on může za všechny mé problémy.

Jo, jako bych mu tohle dokázala říct. 

Přetočila jsem se, kytaru položila vedle postele, zachumlala se do peřiny a dělala, že spím. Doufala jsem, že odejde, ale nic. Přitulil se ke mě a pevně mě objal, přesně jako když jsme byli malí a byla ta obrovská bouřka a mamka nebyla doma. Leželi jsme tenkrát v pevném objetí toho druhého a vyprávěli si strašidelné příběhy. Jo, byli jsme divní. Co to kecám, my jsme divní. Zasmála jsem se.

"čemu se směješ?" zeptal se Calum a já mu odpověděla, na co jsem si vzpomněla. Víc jsem se k němu přitulila a při slovech "Jseš ten nejlepší brácha na světě" jsem ani nevím jak, usla.

 ***

"Slečno Anderson" slyšela jsem vysoký tón hlasu slečny McAdams a věděla jsem, že jsem v potížích. Usla jsem při hodině matematiky. Ten předmět nesnáším a navíc mi vůbec nejde, ještě k tomu jsem skoro celou noc nespala, tak se mi nedivte. Kdo by neusnul?

"Omlouvám se miss McAdams" protřela jsem si oči a ona mi strhla kapuci dolů, načež jsem se na ní nenávistně podívala. Učitelé vědí, že jsem tak trochu divná a tohle si ještě nikdo 'nedovolil'. Páni ta má dneska hodně špatnou náladu. "Jste po škole a teď mazejte k řediteli!" posbírala jsem si své věci a s úsměvem opustila třídu. Myslí si jak mě nepotrestala, ale ve skutečnosti, já to beru jako vysvobození z té její hrozné-nudné-debilné hodiny. 

Zaklepala jsem na dveře kanceláře ředitele a uvítala mě sekretářka Hudson, usmála se na mě a pustila mě dále "Co to je dneska?" zasmála se. Je hrozně v pohodě, je jí teprve 25, takže není tak naprdnutá jako ostatní tady. "Jen js-"

"A slečna Anderson, pojďte za mnou" prokroutila jsem očima a slyšela jsem tiché "hodně štěstí" od Emily. 

 "Posaďte se" řekl ředitel Brown a sám se posadil za svůj velký dřevěný stůl, leský jakoby byl nový. Vše u něj v kanceláři vonělo dřevem, je tím asi posedlý. Má tady doslova všechno ze dřeva. "Slečno Anderson slyšíte mě?" vytrhl mě z transu a já se zamrkáním zakývala hlavou ze strany na stranu, načež si ředitel Brown povzdechnul.

"Vím, že to máte těžké od doby co..." odkašlal si "Ale jsou to už dva roky a vy se musíte začít soustředit na školu, máte obrovské nadání a nerad bych vás viděl neodmaturovat" jen jsem prokroutila očima a podívala se ven z okna opodál. 

"Mám to pod kontrolou" zamrmlala jsem si pod nos a zvedla se, že půjdu pryč. "Isabello, vy víte, že vám velmi rád pomohu, ale tohle už je vážně moc. Pokud vaše školní přestupky nepřestanou, nebudu schopný vás příští rok nechat odmaturovat. A proto budete letos vypomáhat na hodinách angličtiny." 

"Ale-" chtěla jsem protestovat, jenže mě nenechal říct ani slovo. "žádné ale. Tohle vás baví, buďte ráda, že jsem vám našel aspoň tohle a nemusíte vypomáhat v matematice." neřekla jsem ani slovo jen jsem si olízla své suché rty.

"Teď běžte jsem si jistý, že slečna Carter už váš čeká" ukázal ke dveřím a já naštvaně zabouchla při svém odchodu. KURVA! To vážně musím trávit celý semestr s Hemmingsnem na angličtině a ještě k tomu trávit celý semestr jako výpomoc v angličtině?! Když jsem řekla, že tenhle školní rok bude peklo, spletla jsem se. Bude to ještě horší.

Otráveně jsem vešla do třídy angličtiny a přešla rovnou ke katedře. "Oh Isabello, už jsi tady, pan ředitel mi právě volal" usmála se na mě a já ji obdařila jedním falešným úsměvem.

"Podívej, vím, že máš angličtinu ráda, takže tohle bude jedině tvé plus. Po škole se za mnou stav, budeš mi pomáhat s doučováním, teď se běž posadit a můžeš se začít věnovat novému zadání, jako všichni ostatní" znova se usmála a dále se věnovala opravování nějakých prací, co měla na svém stole.

***

Zaklepala jsem na dveře třídy slečny Carter a vešla dovnitř, přívětivě se na mě usmála a rukou na mě mávla ať dojdu k ní, skláněla se nad lavicí u nějakého kluka a z toho co jsem slyšela, mu pomáhala s kreativním psaním. Super takže budu pomáhat nějakému kreténovi s tím jak psát příběhy, jupííí. Nemůžu se dočkat. 

Hodila jsem tašku k jedné z lavic a došla k ním. Slečna Carter se narovnala a zády neúmyslně zakryla dotyčného. "Ach Isabello, konečně jsi tady" usmála se na mě a zkřížila si ruce na prsou. "Budeš mi pomáhat doučovat jednoho kluka z tvé třídy, takže by to nemělo být tolik práce" mrkla na mě a uhnula abych se mohla 'seznámit' s tím blbečkem.

"Isabello tohle je Luke Hemmings, Luku tohle je Isabella" můj falešný úsměv mi spadl z tváře, mé ruce se začali potit a mé tělo ztuhlo.

"Tak to bude zábavný semestr" zasmál se v lavici Hemmings, opřel se zády o židli a hrál si s tužkou v ruce.

"Tak já vás tady nechám, potom zamkněte a klíče odevzdejte na vrátnici" usmála se na nás slečna Carter a odešla lehkými kroky pryč ze třídy.

HELP ME, řvala jsem uvnitř.

 Vím, že to zatím nestojí za moc, ale takové ty začátky většinou bývají :/ ale slibuji, že se to 'rozjede' :) mám hodně nápadů, myslím že dost dobrých nápadů, pro tuhle story, takže prosím teď pár těch částí přežijte a bude to lepší :) dávejte votes a komentáře prosím, chtěla bych slyšet vaše názory zatím :))