Disconnected

2.0

S minulou částí jsem byla popravdě dost spokojená a dost mě překvapilo a hlavně zamrzelo, že byl jenom 6 komentářů :-( nicméně, double update, můžete mě milovat :3

  DŮLEŽITÁ OTÁZKA: KDYBYCH PSALA CAKE STORY NEBO MUKE STORY ČETLI BY JSTE TO NĚKDO??????????????? (CAKE = CALUM + LUKE & MUKE = MICHAEL + LUKE) A KDYBY JO, KTEROU BY JSTE RADŠI???

Po mém posledním slovu jsem okamžitě odešla, bez váhání. Luke tam zůstal stát, neřekl ani slovo. Nepokusil se za mnou jít, volat mě, nic. To bylo poprvé, co mě v něčem poslechnul. Doufala jsem jen, že mu to vydrží a opravdu se vzdá té naděje, že jednou by mezi námi něco mohlo být. 

Protože popravdě...nevěděla jsem jak dlouho mu ještě zvládnu odolávat. Samozřejmě, část mě ho nesnášela a já moc dobře, lépe než kdokoliv jiný věděla, že mu nikdy neodpustím, ale také jsem nemohla a nedokázala, přesto jak moc jsem se snažila, popřít v sobě fakt, že toho kluka bezmezně miluju. 

Vedla jsem válku sama se sebou a nedokázala se rozhodnout. Nedokázala jsem mu odpustit a zapomenout, ale nedokázala jsem být bez něj. Šlo tady o jedinou věc; najít cestu, která bude méně bolet. A tou se zdálo být, být bez něj. Protože být s ním a ubližovat sama sobě při každém jeho doteku vzpomínkami na všechno, co mi kdy udělal, aby mě zničil, by bolelo milionkrát více než zapomenout jeho existenci. Což bude skoro nesplnitelný úkol, ale jak se říká sejde z očí, sejde z mysli. A přesně o to se pokouším, ale on mě nenechá. Pořád všude je a pořád se mě snaží donutit odpustit mu - a on nemá ponětí, jak moc; jak moc se snažím, jenže to nejde.

Otevřela jsem dveře našeho domu a došla rovnou do obýváku, kde jsem věděla, že má Calum všechen nakoupený chlast. Přejela jsem přes vršky prsty a prošla přes všechny. Zastavila jsem se na whiskey, kterou jsem otevřela a neobtěžovala se najít si skleničku. Posadila jsem se na gauč a snažila se střískat, co nejvíc to šlo, než přijdou kluci. Potřebovala jsem kuráž, která mi dá sílu přežít dnešní noc s Lukem, jelikož to je věc, které se bohužel nevyhnu. Už kvůli Caluma bych ani neměla.

•Luke pohled•

 Vešel jsem do něčeho jako naší šatny, v podstatě jen malý špinavý pokoj, kde schovávali náhradníky. Normálně bych byl vděčný i za tenhle malý kousek bordelu, protože máme příležitost vystupovat, jenže ne. Já se rozhodnu zpívat něco mimo náš plán. A ve stejnou dobu příjde Bella, která nikdy nechodí. Kopl jsem do sedačky a převrátil menší stolek s pitím, který tam byl připravený. V klubu už zase hrála hudba, která normálně v klubech hraje a během chvilky přišli kluci. "Zbláznil ses, museli jsme hrát bez tebe!?" s výchovným tónem vešel první do šatny Ashton. Za ním Mikey, který si zrovna sundával spocené tričko a šel si hledat nové do své tašky, kterou si s sebou všichni nosíme. A poslední vešel Calum, odložil kytaru a kývnul na mě.

"Kde je Bella?" Mike se k nám otočil, ale jak si všiml, že se dívam protočil očima a věnoval se opět hledání svého trička.

"Asi šla domů, nevím." řekl jsem jakoby mě to nezajímalo a vešel do centra dění. Došel jsem rovnou k baru; neplatí nám, ale můžeme vypít co chceme. "Vodku, a naléjvej pořád." kývnul jsem na barmana a dal mu pokyny, okamžitě u mě byl panák vodky, který byl neustále doplňovaný a opět vyprázdňovaný. "Zpomal." přišel ke mě Mike, toho bych čekal nejméně.

"Tak co ti řekla, že seš takhle v prdeli?" ukázal na barmana a ten mu okamžitě podal panáka taky, naplnil jej mojí vodkou a Mikey jí do sebe kopnul. "Co tobě je po tom?!" odseknul jsem mu.

"Třeba to, že jste oba mojí nejlepší kámoši a třeba to, že jsem jediný co ví přesně co se děje." Ne nevíš, kdyby jo, už bych byl deset metrů pod zemí...ne že bych si to nezasloužil.