Disconnected

2.2

Holy shit, v poslední době přidávám tak často, jako snad ještě nikdy lol. Zasloužím si aspoň 15 komentářů?:3

Vyšla jsem z koupelny, kde jsem právě přes hodinu seděla a brečela. Neměla jsem v podstatě žádný spouštěč, prostě jsem se kolem páté vzbudila a šla na záchod. Už jsem tam zůstala. Stačil mi jeden pohled na mě do zrcadla, ty špeky, ty jizvy. Všechno mi na mě vadilo a skončila jsem tím, že jsem se bezmocně v slzách svezla k zemi.

Utřela jsem si pusu, která byla mokrá. Vyplachovala jsem si ústa, po té co jsem zvracela. Bylo mi zle už jen z pomyšlení na všechno to jídlo, co jsem včera snědla. Nebylo toho sice moc, ale určitě dost na to, aby mi to zvedlo žaludek. (Jestli někdo napíše, že je těhotná nebo se na to zeptá, tak ho asi zabiju -_- ne, není.)

Zhasla jsem světlo v koupelně a zavřela potichu dveře, abych nevzbudila Luka. Bylo jen něco málo po šesté. Zadívala jsem se na něj, jak tam ležel. Roztomile se objímal, řekla bych, že mu byla zima. Vzala jsem ještě jednu deku a usmála se nad tím, jak roztomile vypadal. Chtěla jsem si jen lehnout vedle něj a pevně ho obejmout. Fuck, co si to namlouvám? Miluju ho moc na to, abych své city dokázala potlačit, jak si pořád plánuju.

Přehodila jsem přes nás další deku a přitulila jsem se k němu, ruku si vkradla pod tu jeho, tím ho objala kolem pasu. Políbila jsem ho na rameno a hlavu si opřela o něj. Nasála jsem Lukovu vůni a neplánovaně se usmála.

Mých myšlenek se začali opět zmocňovat mojí vnitřní démoni, kteří mi vracely všechny bolestivé vzpomínky a připomínali, jak nikdy nebudu schopná odpustit, někomu, ke komu chovám tak silné city. Jak nenávist, tak lásku. Pevně jsem semkla víčka k sobě a snažila se znova usnout, dříve než mě to úplně pohltí.

Pohled Luka

Rozlepil jsem unaveně oči a podíval se na svůj mobil, 9:41am. Cítil jsem kolem sebe obtočenou ruku a byl zmatený, protože jsem si jistý, že jsem Isabellu objímal já. Nevěnoval jsem tomu pozornost, protože nebylo proč. Otočil jsem se na ní a usmál se. Vypadala spokojeně a já si jen hezky představoval, že je to kvůli mě. I když moc dobře vím, že není. Byla to hezká představa.

Pohladil jsem jí po líčku, zatímco jsem jí políbil na čelo. Opatrně jsem se dostal z jejího objetí a skoro po špičkách vyšel z jejího pokoje. Tak trochu jsem doufal, že Calum nebude vzhůru. Zamířil jsem si to do kuchyně, protože jsem měl hroznou žízeň a plánoval se vrátil za Bellou. Chtěl jsem jí jen pozorovat, jak klidně spí a dát pozor na to, aby se nevzbudila sama. Nechtěl jsem aby si myslela, že jí jen tak opustím. Bude mě to stát hodně a nevím jak dlouho, ale to co jsem jí řekl -i když spala a neslyšela mě- jsem myslel vážně. Udělám všechno proto, abych jí dokázal, že mi na ní záleží a že mi může věřit.

"Podívejme se, to by mě zajímalo, co máš za výmluvu, žes spal u mojí ségry v pokoji." Opíral se o dveřní rám Calum a já vyprskl vodu do dřežu, u kterého jsem stál.

"Uklidni se. Jen si z tebe utahuju" začal se smát. "Teda pokud si s ní nespal." zvednul vážně obočí a já jen zakýval hlavou, že ne.

"Tak co jsi tu teda dělal?" přešel k ledničce a vytáhnul si džus. "Nemohli jsme spát, tak jsem přišel a nějak se nám oběma podařilo usnout." Calum se usmál. Věděl, že Bella má problémy se spaním. Bral jsem to jako menší úspěch, že se jí podařilo tak lehce usnout, v mém náručí.

"Už si jí řekl o tom turné a..?" nedokončil jsem větu a Calum jen kývnul hlavou, že ne. "Nevím jak jí to mám říct. Možná z toho dělám vědu, ale znám jí a bojím se, že s tím nebude souhlasit..." odmlčel se. "Vždyť víš, kvůli..."

"Mě." přikývnul jsem. "Jo, já vím." otočil jsem se zpět ke dřezu a nalil si vodu do skleničky, jelikož jsem si tu předtím vyprsknul.

"Hemmo?" otočil jsem se k němu a kývnul jeho směrem, jako náznak ať se ptá. "Co to mezi vámi je? Proč spolu prostě nejste, kde je problém? Když jste se konečně 'našli'.." naznačil uvozovky.

Okamžitě mi vyschlo v ústech. Nikdy mě nenapadlo, že by se na to zeptal. Co mu mám jako říct? Nevěděl jsem kdo je a byl děsný parchant, šikanoval jí? Jo a abych nezapomněl.. taky jsem jí znásilnil, pamatuješ, jak jsi měl tu párty? Jop. To mu určitě řeknu.

"Je to fakt složitý." řekl jsem nakonec a vypil celou skleničku naráz. "Jsme nejlepší kámoši, skoro bráchové, proč mi to nemůžeš vysvětlit? Vždycky mi všechno říkáš, v poslední době seš divný."

Ožralý jsem znásilnil lásku mého života, kterou jsem taky šikanoval, protože jsem nevěděl, že je to ona. Fakt nemám důvod být šťastný.

"Špatný období, řekl bych." kývnul jsem a Calum už nic neříkal, věděl, že ze mě nic nevytáhne. Rozhodl jsem se jít nahoru, zpátky za Bellou a užívat si možnosti, že jí můžu mít v náručí, jak dlouho to jen půjde. Takže než se vzbudí.

Opatrně jsem zavřel dveře, abych jí nevzbudil a lehnul si k ní. Přehodil jsem přes sebe deku a položil její hlavu z polštáře na můj hrudník. Uzamknul jsem jí v obětí a užíval si každičkou sekundu. V tom jsem cítil, jak se její ruka loudavě přesunula na můj pas a lenivě mě objala. Chtěl jsem se od ní posunout a dát jí prostor, jelikož mi došlo, že je vzhůru, ale překvapila mě, když si mě přitiskla ještě blíž. "Prostě předstírejme, že ještě spím ať tě můžu dál objímat." přitulila se ke mě doslova jako k plyšákovi a já se jedním koutkem rtu usmál a vytvořit zvláštní úšklebek. Snažil jsem si zapamatovat si všechno, aby mi tenhle moment utkvěl v paměti, protože jsem věděl, že se už nemusí opakovat.

Políbil jsem jí do vlasu a opřel si o ní hlavu. Přitisknul jsem si jí, jak nejblíže to šlo a spokojeně oddechoval.

"Chci to zkusit." řekla z ničeho nic, bez jediného pohledu na mě. "Chceš zkusit co?" zeptal jsem se zmateně. "Být kamarádi, chci to zkusit." bylo ticho. Čekala, co jí na to řeknu, ale já se nezmohl ani na slovo. Tohle znamenalo hrozně moc, protože jestli je ochotná zkusit, abychom byli kamarádi, znamená to, že je ochotná zkusit mi odpustit a ikdyž jsem si to absolutně vůbec nezasloužil, byl jsem za to neskutečně vděčný. "Neříkám, že to bude fungovat, ale chci to zkusit." podívala se na mě konečně, bradu si opřela o můj hrudník a na rtech ji hrál menší úsměv.

"Věřím ti, jo?" cítil jsem, jak se hluboce nadechla. "Nezklam mě, prosím."

"Nezklamu" usmál jsem se na ní a ona přikývla. Natáhl jsem se a políbil jí na rty. "Kamarádi se nelíbaj, Luku." zasmála se. Nic jsem jí na to neřekl, jen si jí přitisknul ještě blíž. Bál jsem se, že jí to bude bolet, ale stikla mě zpátky a hlavu si položila zpět. Objímali jsme se a v tichosti tam jen tak leželi. Nemohl jsem si v ten moment přát nic lepšího, než tohle. Byla to moje šance a já neměl v plánu to pokazit. Měl jsem v plánu se jí pořádně chytit a využít jí.