THE Derry (It)

...1...

Nedělní ráno si Eddie nemohl užít lépe než teď. Seděl u jídelního stolu a matka mu dávala výklad o tom co mu je když ho v noci navštívilo astma. Okamžitá návštěva lékaře, týden bez tělesné výchovy, celí den doma- Eddieho matka věděla co je pro něj dobré a co ne, ale zkrátka to prostě někdy přeháněla. Eddieho otec umřel když mu bylo pět. Pořád mu ale matka nechtěla říct co se mu přesně stalo. Po jeho smrti byla v Eddieho srdci malá dírka. Sice ho moc neznal a vzpomínky na něj byli minimální, přesto věděl, nebo někde hluboko v sobě tušil že ho měl hodně rád.

,,Hlavně nezapomeň svůj respirátor" napomenula ho matka. ,,Neboj mami, mám ho vždycky s sebou" povzdechl si a vyšel ven ze dveří kde už na něj čekal Richie. ,,Ahoj Ede" pronesl a štípl ho do tváře. ,,Richarde! Víš že tohle nesnáším! a neříkej mi Ede to taky nemám rád" zašklebil se Eddie. ,,No jo" uchechtl se. ,,Tak co si chtěl Eddie?" zeptal se. Eddie sklopil pohled, nechtěl o tom mluvit, ale teď když už tu Richie byl tak mu to říct musel. ,,Nechceš jít pryč, cestou ti to řeknu." A tak si Eddie sedl na nosič u Richieho kola a rozjeli se do parku Bassey.

Když si sedli pod mohutný dub v parku, Eddie se otočil k Richiemu. ,,Víš Richie, znáš ten dům na Neibolt Street s číslem 29?" ,,Jo jasně ten opuštěný starý hnusný dům, že jo?" ,,Jo ten." ,,A co s ním?" zeptal se Richie nechápavě. ,,Já, byl jsem tam včera a viděl jsem tam malomocného" poslední slovo vyslovil Eddie potichu. ,,Jako tam vevnitř?" ,,Jo, ve sklepě" ,,Pane bože proč si tam sakra lezl" nechápal Richie. ,,Já ani nevím... Ale každopádně se mi to nezdálo. Věříš mi Richie?" Eddie se na Richieho podíval. ,,To bych se musel přesvědčit na vlastní oči." začal Richie. ,,Né zbláznil si ses! Já do toho domu už nepůjdu" rozčiloval se Eddie. ,,Jestli chceš abych ti uvěřil, půjdeš tam semnou a ukážeš mi to Ede" usmál se Rich a štípl Eddieho do tváře. ,,To je vydírání! A nešahej na mě!" zabručel Eddie.