THE Derry (It)

...18...

Eddie prudce otevřel oči. Snažil se nadechnou, ale voda v jeho plicích mu v tom zabránila. Začal lapat po dechu. Rychle se přetočil na břicho a začal prskat vodu která mu zabraňovala dýchat. Když si byl jist že se může bez problému nadechnou, posadil se a rozhlédl se kolem sebe. Uviděl nádrž do které spadl. Prohlédl si stěnu před ním. Byla vydlážděná kameny jako běžný kanál. Postavil se. Kameny za nádrží už však byly jiné, nesouměrné. Vypadalo to jako jeskyně?! Eddie se Rychle otočil za sebe. Byly tam dveře. Obrovité kulaté dveře vytesané ve stěně té jeskyně. Už není cesty zpět. Eddie si to moc dobře uvědomoval. Půjde dovnitř a buď to celé skončí nebo to nedokáže zastavit. Co si to vlastně nalhává? Jasně že to nedokáže zastavit. On! Jak by malý třináctiletý kluk dokázal zastavit něco takového!? Něco jako bylo To? Stejně ho To dostane jako ostatní co se namáhat ze záchranou když má nulovou šanci. Nechce se nechat zabít hned? Nemusí Tomu přidělávat práci navíc. ,,Na co to myslíš ty idiote! Nevybral jsem si tě jen tak. Věřil jsem ti. Věřil jsem že toho blbce porazíš! Děláš si srandu!" Richie skoro brečel. ,,Budu tu vždycky pro tebe rozumíš. Já, Já... Si můj nejlepší kamarád! Nechci aby se ti něco stalo ,ale ty! Ty to jako jediný to můžeš zastavit!  Zbyl si a já, já ti prostě věřil" hlas se mu zadrh. Eddiemu tekly slzy po tvářích. ,,Já to vím. To má nás všechny, všechny kromě tebe! a ty to chceš vzdát! Přece jsem tvůj  NKNSKBDVS! a ty zase můj. Nezklam mě, pomoc mi!" hlas se mu vytratil. ,,Richie! Richie!" zakřičel Eddie hystericky. Po tvářích mu tekli pořád nové a nové slzy. Padl na kolena. ,,Neopouštěj mě" zašeptal mezi vzlyky. Richie se ale neozval.

  Je to na nic Edwarde! Vzchop se ty ubožáku! Eddie se snažil ale nešlo to, byl moc sám. Si tu aby jsi zachránil svoje kamarády! Né aby si tady seděl jako švestka a bulel jako malý mimino! Zakřičel na Eddieho hlas. Nebyl to však hlas Richieho ani nikoho jiného z kamarádů. Byl to hlas Eddieho, ale takový jaký ještě neslyšel. Odhodlaný, tvrdý, neúprosný a hlavně sebevědomí a statečný. Bylo to Eddieho druhé já? To nevím ale rozhodně osobnost kterou Eddie potřeboval. Postavil se, rukávem si otřel červené oči o slz. Došel blíž k mohutným dveřím které zdobily stěnu té polo jeskyně. Postavil se před ně a vší silou se do nich opřel. Dveře se se skřípotem otevřely.  Eddie vešel dovnitř. To co viděl ho ani nepřekvapilo jako vyděsilo. Byla to obrovitá jeskyně s velikou věží  všeho možného uprostřed celého prostoru. Všechno to bylo poseté pavučinami. Eddie se koukl na vršek té obrovské věže a zalapal po dechu. Už po několikáté za tento den. Skoro na samém vršku toho výtvoru se vznášeli děti! Byly tam všechny ty pohřešované děti. Eddie se rozešel k té hromadě plné věcí. Chvilku na ní koukal než si všiml jedné věci která ho zaujala. Přišel blíž aby se na ní v tom šeru mohl podívat. Pár metrů od ní se jeho představy naplili. Byly to Richieho brýle. Eddiemu se zamlžilo vidění. Eddie je sebral do ruky. Podíval se nad sebe. V tom počtu pohřešovaných dětí nemohl najít nikoho ze svých přátel. Taky tma bránila k perfektnímu vidění. Eddie svůj pohled opět stočil na brýle. Chybělo v nich jedno sklíčko. Eddie si brýle nechal v kapse a pokračoval dál. Takhle obešel tu "věc" věcí asi dvakrát. V tom se za ním ozval skřípavý zvuk.