TOP SECURITY h.s.

-29-

Kdo by kdy řekl, že si najdu kamarády, se kterými půjdu proti mafii a stále budu chránit Harryho prdel. Myslím, že nikdo. Nebo teda aspoň já ne.

„Takže, jak to chcete udělat? Nebo jaký je vlastně váš plán?" Vyptávám se svých společníků.

Sedíme v klubu ve V.I.P. a máme takovou jakoby "schůzku".

„No tak ty, Caro, znáš Harryho a víš kam a kdy chodí. To nám už samo o sobě hodně pomůže, protože musíme být ve střehu už teď. Určitě má kolem sebe nějaké lidi, kteří mu chtějí ublížit. My je můžeme už teď předem zničit a-"

„Ne, to bych nedělala. To by ten chlap-úhlavní nepřítel Jacka Stylese- věděl, že někdo Harryho chrání a posílil by svoje lidi a pro nás by to bylo zbytečně obtížnější.
Možná bych zkusila dohlížet z venku. Když budeme vědět, že je někde nebezpečí a Harry tam bude chtít jít, tak ho nenápadně upozorníme jako neznámá osoba," skočím tomu blonďákovi do řeči.
Oni asi nemají moc zkušeností, a proto jsem tady možná já. Jejich začátek plánu sice vypadá docela dobře, ale do budoucna by to byla zbytečná komplikace. Ale mám je docela ráda, jsou milí a je s nimi sranda.

Ahoj Caro, já jen, že si měla dneska přijít na to tetování. Čekám tě.
Txx

„Kurva," zakleju po přečtení mé smsky.
Všichni se na mě podívají s otazníky v očích.
„Lidi, musím jít. Zapomněla jsem na jednoho kamaráda. Tak zítra ráno na tréninku jo?"

Schody beru po dvou abych se co nejrychleji dostala. Konečně vejdu do normální části klubu a snažím se protlačit mezi všemi těmi těly, které se po sobě plazí. Jsem totálně bez orientace, ale snažím se jít neustále jedním směrem. Narážím do pár těl, ale ani jeden z těch lidí se o mně nezajímají.

Už jsem skoro venku, když v tom uslyším mé jméno. Otáčím se za hlasem, říkám si, třeba někdo volá na nějakou Caru tady v klubu, nemusím to být hned já, ale znáš to-reflex.

„Caro, jsi to ty?" Hlas je stále blíž a blíž a mně je v tuhle chvíli jasné, kdo na mě volá.

„Kurva." Zakleju.

Jeho velká ruka se dotkne mého ramene a menší sílou si mě otočí mou tvář k té jeho tváři.

„Neslyšela si mě? Volal jsem tě. Jeho rty se pohybovaly tak jemně. Oči měl krásně zelené, jako jehličí smrku. Ale když se podívám pod oči, tak uvidím výrazné tmavě modré kruhy. Trápí se? Cítí tu bolest? Volá snad jeho srdce o pomoci?

„Promiňte, já-já musím," zaseknu se, protože uvidím cit v jeho očích, jeho ruka sjede na tu moji ruku a přiloží si ji ke tváři. On mi hraje na city, to neplatí. Otře se o jeho tvář mojí rukou, má při tom zavřené oči, vypadá tak svatě. ALE NENÍ-napomenu a vzpamatuju se. „Musím jít."

Odešla jsem. Nebo lépe řečeno, utekla jsem.

Díky bohu tetovací studio mého ‚kamaráda' Troye bylo blízko, takže jsem byla co nevidět u něj.

„Caro, už jsem se lekl, že nedojdeš. Takže hádám nový svěřenec?" Troy je mladý, je mu 27 a možná si ho představuješ s celým potetovaným tělem, 150 pearcingy a roztahováky, ale asi tě zklamu. Troy má jen 3 tetování a vidět jde jen 1, ty ostatní má místech, které nemůže jen tak někdo vidět.

„No, ne tak úplně nový, vlastně už smlouva skončila, ale já ho musím ještě chránit. Jde mu o život." Povzdychnu si a sednu si na tetovací křeslo.

„Oh, zlato, nevěřím tomu. Fakt se to stalo i u tebe," sedne se vedle mě a jeho hubená ruka obejme má ramena.

„Co?"

„No jasně, že to nevíš. Je to pouto, Caro. Máš k tomu člověku pouto. Teda pokud to není zvíře, ne že bys ke zvířeti pouto mít nemohla, ale chápeš ne."

„Ne, já k němu žádné pouto nemám. Mám nebo teda, asi jsem ho měla ráda, ale už mě to i přešlo. Teď přestaň říkat blbosti a tetuj. Chci přímo sem tady toto. Na tohle je návrh." Proč bych k němu měla mít jako pouto? Každopádně už si kvůli němu dávám speciální tetování, tak možná tam něco bylo, kdo ví.

Troy se na mě podívá a řekne: „Ty nechceš křížek za ucho?"

„Ne, on si nezaslouží být tam, kde byli oni, protože on byl a je jiný."

----------------------

Ahoj všichni, chci Vám popřát krásné Vánoce a šťastný Nový rok.
Vím, že jsme psala, že chci Top Security dopsat do Vánoc, aby to bylo skončilo ve stejný den, kdy to začalo, ale nevyšlo to a já se Vám moc omlouvám. Každopádně mám konečně nový notebook (Díky ježíšku moc) a hlavně už jsme odehráli všechny představní s divadlem!!. Takže vše bude (snad) jednodušší, počítám s tím. A doufám, že i přes tu otřesnou školu. Protože upřímně, škola je prostě u mě na 1. místě(dobře, někdy je před ní i víno, ale i tak ta škola. Jsem pozadu v klavíru a jelikož jsem na intru, tak musím bývat déle ve škole)