I hate you Malfoy...! (cz)

23.

Stála jsem u ledových dveří za kterými se nacházela učebna lektvarů.

Pořád jsem přemýšlela co se před chvílí stalo.Přejel mi mráz po zádech když jsem si na to vzpoměla a rači na to už nemyslela.

Zaklepala jsem na dveře a nahodila klidný výraz do obličeje který byl falešný a čekala na odpověď.

„Vstupte!"Uslyšela jsem Snapeův ledový hlas.

Pomalu jsem otevřela dveře a vešla dovnitř kde jsem uviděla Snapa za katedrou čekající na mě.

„Konečně jste došla slečno Snoellyová co vám mohlo sakra tak dlouho trvat?!"Zakřičel na mě Snape a přišel ke mě.

„To vás nemusí zajímat!"
Vyhrkla jsem ze sebe drze.

Když v tu chvíli  jsem ucítila jak mě chytl za zápěstí a hodil vší silou na jednu ze židlý na kterou jsem dopadla.

„Tak ještě jednou!!Co jste dělala že vám trvalo tak dlouho přijít??!!"
Zvýšil hlas Snape.

„A já vám opět opakuji že se do toho nemáte vůbec starat!!"Zvýšila jsem hlas opět já.

Snape se uklidnil a pak vzal svoji hůlku do ruky.

„Dneska se vám budu snažit proniknout do mysly a vy se mi v tom budete snažit  zakázat."
Řekl ledovým hlasem a já stuhla na místě.

Snape zamával hůlkou a už se topil v mích vzpomínkách.

Nepostřehla jsem ani zaklínadlo.

Uviděl první vzpomínku kde jsem u Weaslyových doma a ukazuji jim znamení zla.

Potom další kde mě utěšuje Sirius v pokoji abych na to zlé zapoměla a šla si lehnout.

A další ve které jsem ve vlaku řekla Harrymu kdo zabil mé rodiče.

Konečně jsem se udýchabá vrátila zpět do reality kde jsem opět vyděla Snapa jak odtáhl hůlku.

„Pán zla by se nerad dozvěděl že jste to řekla svým Přátelům."
A to přátelům řekl pomalu a skrz zuby.

„Pán zla se to nedozví."
Zašeptala jsem ale slyšně.

„Ale díky vašim vzpomínkám ano...tak se je musíte naučit ovládat."
Řekl Snape a opět mávl hůlkou.

Topil se mi v dalších vzpomínkách.

Seděla jsem ve studeném "pokoji" v Malfoy Manoru u chladné zdi a držela pevně v rukou přívěšek co mi dal Sirius.

Další vzpomínka byla jak jsem seděla ve vlaku vystrašená ze zasvěcení a pozoroval mě u toho Draco kdy jsem ho potom okřikla.

A další která se stala před chvílí kdy mě Draco políbil.

Opět jsem se vynořila ze vzpomínek udýchaná a zpocená opřená o stůl se snažíc nadechnout.Vyděla jsem trochu rozmazaně kvůli malým slzám které jsem měla na očích.

Bylo to těžké tomu zabránit.Nechtěla jsem ať se mi dívá na moji minulost.

Zvedla jsem hlavu s kamenným výrazem pořád udýchaná s mlžnýma očima opřená o stůl.

„To už stačilo.."
Povzdechla jsem si ,ale Snape toho nenechal.

„Musíte trénovat svoji mysl nebo ji nikdy neovládnete!"Řekl ledově Snape a chtěl znovu mávnout hůlkou.

„TO UŽ STAČÍ!!"Zakřičela jsem na Snape a podívala se mu do očí.

Moje zorničky se zmenšily a znovu zvětšily.
Ocitla jsem se ve Snapeových vzpomínkách která se začala přehrávat jedna po druhé.

Byla jsem nejspíž z pozice malého miminka který se díval do očí bledé už ne tolik krásné ženy.
„Nenávidím tě!.."Zašeptala žena dítěti a poté zemřela.

K postely přiběhl černovlasý mladý muž kterému jsem neviděla do obličeje ale nejspíž jsem ho znala.

Další vzpomínka byla v Brumbálově pracovně.Kde jsem tomu mladému muži vyděla do obličeje...byl to.....
PROFESOR SNAPEvzpomínka jse ještě dost mladý Severusi..dívka bude svěřena jedné mudlovské rodině která se o bi dobře postará."
Řekl Brumbál a otočil se na Snapa.

„Ale já to vzládnu...-Severusi oba dobře víme že ne.Dívku všeho naučí a poté bude studovat zde v Bradavicích."
Přerušil ho Brumbál a Snape se sklesle podíval do země.

Další vzpomínka proběhla rychle měla jsem na hlavě moudrý klobouk který zakřičel.„ZMIJOZEL!!"

A další která byla v Snapeovy kabinetu kde jsem stála já.

„Slečno Máskadarová můžete mi vysvětlit jakto že jste te dívce z nebelvíru ustřihla kus hábitu!"
Zakřičel po 12.leté Scarllet Snape.

„Já jsem to neudělala to samo!"
Vyjekla jsem.

„Takže mi tu budete slečno lhát?!„Zvýšil hlas Snape.

„Ale já nelžu!"
Bránila jsem se.

„Bez hůlky se čarovat slečno a vy to víte takže se te dívce omluvíte a teď jďete!"Řekl Snape a já odešla.

To bylo poprvé co se mi něco takového stalo bez použití hůlky.

Další vzpomínku jsem vyděla jako 1. Leté batole sedící na zemi které se smálo obrázkům co jí ukazoval profesor Snape.Pak někdo zaklepal na dveře a Snape šel otevřít kde čekal Brumbál.

„Je čas."Řekl Brumbál a Snape smutně kývl a šel pro mě.
Pak mi dal pusu na líčko a předal mě Brumbálovi.

Vrátila jsem  se do reality  já stejně tak Snape a oba stuhly na místě.

Znala jsem pravdu...Snape je můj otec a matka zemřela při porodu a nesnášela mě.A Brumbál mě dal do péče mudlovské rodině u které jsem vyrůstala dokud je nezabil...byl to Voldemort ne Snape...všechno to do sebe zapadá.....

To be continued....

Já vím...Já vím...dlouho nebyla žádná část ale chápate ne??Svátky a dárky a další věci...a co vy těšíte se na Vánoce??😊😊