I hate you Malfoy...! (cz)

26.

„Ummmmm......"Zbudilo mě ostré světlo.

Pomalu jsem se snažila otevřít mé spící oči.

Konečně jsem zaostřila očima a vyděla že jsem na ošteřovně.
Vzpoměla jsem si ba tu noc v Prasinkách..a taky na tu krutou pravdu...o tom že moji už mrtvý "rodiče" nebyly mí biologický rodiče.

Sedla jsem si a rozhlédla se.
Otočila jsem se na pravou stranu kde jsem uvyděla sedět na dřevěné židli Rona z ohromujícím výrazem v obličeji.

Nespustil ze mě oči.

„Ty...ty...jsi..vzhůru..!!"
Vyjekl koktavě Ron až jsem se ho lekla.

Ron jako střela vystartoval ze židle a běžel pryč z ošetřovny.

Otočila jsem se na levou stranu kde jsem měla nemocniční stůl na kterém bylo plno dárků.

Pomalu jsem vstala z postele a postavila se k nemocničnímu stolíku.

Bylo tam plno věcí....npř. bertíkovy fazolky od Freda a Gorge.
Přáníčko od Seamuse ať se uzdravím.
Čokoládová žabka od Harryho.
A mnoho dalších překrásných věcí...

Chtěla jsem si vzít čokoládovou žabku,ale všimla jsem si obvazů okolo mých dlaní.

Lekla jsem se...nevím od čeho nebo od koho to mám...

Naposledy si pamatuji jak jsem spadla a nic už neviděla.

Pomalu jsem si chtěla rozbalit čokoládovou žavku když v tom slyším dusot nohou běžících sem.

Ze dveří vyběhla madam Pompeyová(promiňte zapoměla jsem jak se jmenuje)

Za ní Albus Brumbál, Minerva Mcgonagallová,Horacio křiklan,Harry,Ron a Hermiona...a nakonec Severus Snape.

„Slečno okamžitě se posaďte!"
Zakřičela na paní Pompeyová až mi z ruky vylétla moje čokoládová žabka na kterou jsem měla takovou chuť!!

Rychle jsem si sedla zpátky do postele a hltala každý zvuk a slovo.

Všichni se shromáždili kolem mé  postele hlavně pan ředitel Albus Brumbál.

„Pamatujete si všechno slečno Snap-Máskadarová!?"Vychrlil na mě strašně rychle Brumbál..ucouvla jsem ze strachu trochu do zadu..

Počkat??Jak že mi to chtěl říct??SNAPEOVÁ??!!

Nasadila jsem svůj kamený ale zároveň smutný výraz a podívala se do ředitelových očí.

„Samozřejmě...na to se nedá zapomenout..."Odmlčela jsem po chvíli.

„Dobře"Řekl klidně Brumbál a posadil se na kraj mojí  postele.

„Ležela jste skoro 1 měsíc v komatu slečno.Všechno už jsme se dozvěděli...co se vám stalo a jak."
Díval se mi do očí ředitel a já zbaběle sklopila strach.

Cítila jsem se tak provinile.

„Cítím se strašně provinile...za to co jsem udělala.."
Vzdychla jsem.

„Bylo to ode mne nesprávné..."
Zvedla jsem oči.

„Mám otázku....proč mám ty dlaně obvázané?"Zeptala jsem se ředitele který kývl na madam Popeyovou.

Pomalu mi vzala obě ruce a sundala z ní obvazy.

Měla jsem uprostřed obou dlaňí jeden temně černě zbarvený kruh ze kterého šla silně cítit černá magie.

  Na sucho jsem polkla a pozvedla ruce blíž k sobě a pak se ohlédla zpět se zoufalím obličejem ba Albuse Brumbála.

„Co je to??"Zeptala jsem se zoufale.

„To úplně nevíme slečno..."
Povzdychl si ředitel a madam Pompeyová mi obmotávala ruce obvazy.

„Tady pan profesor  Snape si myslí že je to...něco co jste musela po někom zdětit.Dokážete totiž slečno neuvěřitelné věci.Vaše mysl je opravdu silná...budete moc zastavit čas, hýbat věcma nebo třeba číst někomu minulost..."

„Jako jsem to už udělala-"
„Minule..přesně tak slečno...budete chodit znovu na hodiny s profesorem Snapeam který vám bude pomáhat z vaší  myslí."

Moc se mi to nelíbilo..a šlo to nejspíš poznat.Až jsem nakonec vymrštila hlavu do vzduchu...

„A CO TURNAJ??!A aaa..jak to bude.!"
Nejspíš se mě tak trochu lekli(z mé reakce)

„Buď budeme pokračovat...nebo radši pro jistotu ho zrušíme..."
Odmlčel na chvíli Brumbál.

„Jsme velmi rádi že jste v pořádku slečno...báli jsme se...že to možná nepřežijete....budeme muset jít."
Řekl Brumbál a postavil se.

„Rád jsem vás po dlouhé době viděl slečno...a přeji plné uzdarvení.."
Usmál se Brumbál a společně s ostatními profesory odešel.

Zůstala tam Hermiona ,Ron a Harry.

„Báli jsme se že se už neprobudíš."
Řekla nervózně Hermiona a já se na ni podívala.

„Promiň.."Řekl Harry..veděla jsem přesně za co se omlouvá..
„Odpuštěno..."Vzdychla jsem.

Harry se pousmál  a sedl si na kraj moji postele.

„Všichni to vý....že je Snape tvůj otec.."
Řekl Harry aj á se málem na d slovem "otec" pozvracela.

"Ale mi tě máme pořád za kamarádku a nezradíne tě slibujem."
Podívala se na mě Hermiona.

Okamžitě jsem se k nim natáhla a láskyplně je objala....

To be continued....

Taaaakže....ummmm..možná jste si někteří mysleli že jsem umřeli(spíž to tak vypadalo Ájo😈)

Ale nebojte!!Jsem zdráva a živa a budu pokračovat!!Jenom to teďka nebudu stíhat ale slibuji že se budu snažit❤❤