I hate you Malfoy...! (cz)

31.

Ucítila jsem jemný vánek na svých zádech ,který proudil z polootevřeného okna.Najednou jsem ucítila dotek něčí ruky na svých zádech a škubla sebou.

Stála tam profesorka Mcgonagallová se svíčkou v ruce.

„Pořádně se slečno oblečte... půjdete společně z vaším otcem na ministerstvo kde....."
Odmlčela se a odvrátila pohled.

„Nechtěla jsem vám to říct tímhle způsobem ,ale půjdete si změnit svoje příjmení... pan profesor Snape bude čekat u hlavních dveří měla byste si pospíšit."
Dopověděla profesorka Mcgonagallová  a než jsem stačila něco navrhnout zaklapli se za ní dveře ložnice.

Pomalu jsem se posadila na postel a snažila se uklidnit a rozdýchat co se právě stalo. Hodiny ukazovaly půl čtvrté ráno a já si uvědomila že je to sotva dvě hodiny co jsem spala.

Vstala jsem a rozhlédla se  ke své mini skřínce které říkám lednička a rozespale si z ní začala vyndávat oblečení. Vzala jsem si na sebe kalhoty vyrobené z tmavé kůže a k tomu bílé tílko přes , které jsem si přehodila černou mikinu s kapucí která se více podobala dlouhému ponču.

V koupelně jsem si opláchla studenou vodou obličej , srovnala si vlasy a zamaskovala si kruhy pod očima.
Nakonec jsem si přes sebe přehodila kapuci a nazula si vysoké kotníkové kozačky. Jenže mi šlo vydět moje smrtijedské znamení a tak jsem použila zázračnou vodičku a ruku si vodou  potřela.Pořád lituji toho že tuhle ohavnost mám na ruce.

Než jsem zabouchla za sebou dveře vzala jsem si ještě z nočního stolku svoji hůlku a až teprve jsem mohla odejít.

Plížila jsem se chodbami Bradavic které byly tmavé jenom sem tam jste uviděli  z oken svit měsíce mířícího ke konci své cesty. Svítila jsem si pomocí hůlky až jsem konečně došla k hlavnímu vchodu kde stál Snape společně z profesorkou Mcgonagallovou a něco si povídali než spatřili mě.

„Konečně jste dorazila Slečno Scarllet...  myslím si že byste už měly vyrazit."

Snape jenom kývl a zeptal se na poslední otázku profesorky Mcgonagallové.

„Patro 6 místnost 345 je tak?"

„Ano přeně jak to říkáte Severusi."
Odpověděla Profesorka.

Zhasla jsem svoji hůlku a společně za doprovodu Snapeova světla jsme mířili k Zapovězenému lesu.Moc se mi do lesa nechtělo obvzlášť za tuto noční hodinu kdy všichni ostatní spí.

Mezi námi za tu dobu než jsem vyšli z hradu bylo naprosté ticho než ho prolomil Snapeoův hlas.

„Svůj trest který jsem vám zadal na minulé hodině lektvarů si splníte po dnešním obědě."
Pohlédla jsem na Snapea nepřítomným pohledem a on na mě.
Opravdu  v tuto chvíli myslí na ten trest?!

Pak svoji hlavu otočil zpátky a opět nastalo neproniknutelné ticho.
Najednou jsem za sebou uslyšela prasknutí větvičky a zůstala stát na místě společně se Snapeem.Oba jsme vytasili hůlky a dívali se do temnoty za námi.

„Co to bylo??"
Vydala jsem ze sebe.
Snape si založil hůlku zpátky.

„Nejspíš jenom nějaké zvíře."
Usoudil a pokračovali jsme dál.
Takže nás tu sežere ještě nějaké zvíře...to snad nemůže být ještě lepší.Zaživa být sežrána.

Svižným krokem jsme pokračovaly po kamenité cestičte.

Napadla mě v tu chvíli jedna otázka na kterou jsem se chtěla zeptat ,ale zatím se nenaskitla žádná chvíle kdy bych mohla.