Without Future [Justin Bieber]

9. kapitola - co si myslíš?

Už je to nějaký ten týden, kdy jsem řekla Justinovi tu větu.

“Justine, já umírám..“

Nepromluvil semnou za tu dobu ani jedno slovo. Jenom mě obskakuje jako služka. Při každém pohybu mě bolí celé tělo. Ležím a nic nedělám. Brečím, ale né bolestí. Stestem. Po rodině, po teplém lidském slovu. A docela i po Justinově úsměvu.

“Večeře!“

On promluvil? Nebo spíš zařval..

“Už jdu!“

Jak mě chybělo jediné teplé lidské slovo. Pomalu jsem s bolestmi vstala z postele. Položila nohy na studenou podlahu. Jemně jsem se otřásla, bolestí a taky tím, že byla ta podlaha vážně studená. Otevřela jsem těžké dveře od pokoje a vešla na tak známou chodbu mého ninějšího domova. Rozhlédla jsem se po chodbě zda neuvidím Justina někde postávat, ale ne. Byl asi o patro níž v jídelně. Zavřela jsem dveře od pokoje a vydala jsem se ze schodů dolu, za Justinem. Nejdříve jsem přešla přes obývací pokoj kde byli zapálené vonné svíčky. I když moc nevoněli. Dveře do jídelny byli pootevřené a vycházelo z nich ostré světlo. Sama jsem se divila, že tam budeme jíst, vždy mi nosil jídlo nahoru a sem mě nechtěl pustit. Přišla jsem ke dveřím a celou svou silnou jsem je otevřela. Oslepilo mě světlo z obřího lustru, který visel nad obrovsky dlouhým stolem. Justin seděl na jednom konci a moje jídlo bylo na druhém. Je vidno, že se semnou nechce moc bavit.

“Tak už si sedni!“

Další část, speciálně pro Adele :33 mockrát ti děkuju :) není moc dlouhá, ale snad bude stačit ;)) x

Vote&Comment