Without Future [Justin Bieber]

14. kapitola

Pozn. autorky!

Tento díl bude pouze z jednoho pohledu a to z pohledu Justina.  Předem se omlouvám za chyby a děkuji, když budete respektovat to zdržení s dílama :) Mojí prioritou bude sice tato povídka, protože už jí musím dopsat. Mohla bych hodit i nějaký překlad z Justinem, pokud budeme chtít, ale je to na vás. Nevidím moc velkou aktivitu u povídek, ale doufám, že v blízké době bude :) Ještě bych se chtěla zeptat zda byste chtěli druhou řadu ''Without future''. Brzy skončí, protože první série se mi moc nelíbí. Nebo bych mohla přepsat první. Jak budete chtít vy samozřejmě. Napiště mi vaše názory do komentářů :) Děkuji a teď se pusťte do čtení.

Pokud vám umřel někdo opravdu blízký víte, jak moc to bolí. Pokud ne, tak nemůžete ani říct, že soucítíte. Říkáte si, co všechno se mohlo změnit. Co jste mohli udělat, ale neudělali. A nebo známý začátek věty ''Kdyby''. Vysvětlovat lidem, že nemáte chuť, že jste na dně je zbytečné. Řeknou, že máš zapomenout, ale nejde to.

Stojím naproti nemocnici a ruce se mi klepou. Zatínám je v pěst. Vzhlížím nahoru a dívám se na nemocnici. Mám pevný postoj. Polknu poslední sliny, které mám v ústech a zhluboka se nadechnu. Obloha nabrala šedivou barvu a začalo poprchávat. První kapičky mi dopadly na tvář. Tohle byla první nemocnice. Tohle byla ta nemocnice kde jsem jí poprvé uviděl. Rozpršelo se a déšť mi smáčí vlasy. Pohled přesunu rovně. Rozhodnutým krokem vcházím dovnitř. Lidé se na mě divně dívají. Možná protože mám na sobě koženou bundu s černými koženými rukavicemi, černé kalhoty a bílé tričko. Musím vypadat, jako mafián. Nejsem mafián, ani spása. Jsem člověk, co to tady vymlátí a vypálí. Přišel jsem na recepci a jemně se usmál.

,,Dobrý den slečno, hledám nejbližší sesternu. Kde jí najdu?'' zeptal jsem se s úsměvem na rtech.

,,Sesterna je támhle, ale proč ji hledáte?'' zeptala se zmateně.

,,Má tam přítelkyni sestřičku. To víte, chtěla abych za ní přišel,'' jazykem jsem si přejel přes rty, abych je alespoň trochu navlhčil.

,,Nejste vy náhodou přítel Jesy? Slyším vám americký akcent,'' jemně se usmála.

,,Odhalila jste mě. Jdu za ní,'' rozhodl jsem se odejít, ale zastavila mě.

,,Jesy je teď na pokoji pana Lazyho, ale pošlu ji za vámi,'' mrkla na mě.

,,Tak děkuju,'' zamával jsem jí rukou, která byla schovaná v rukavici.

Všechno šlo strašně hladce. S mojí profesí jsem věděl, co dělat. Jak lhát, jak podvádět a jak přesně vědět, co jak dělat. Vešel jsem do sesterny kde bylo pár sestřiček. Otočili se na mě a nechápavě se po sobě dívali. Zavřel jsem dveře.

,,Držte huby nebo vám ustřelím palici hned teď,'' oznámil jsem jim v klidu.

Pomalu jsem vytáhl svou zbraň a našrouboval na ní tlumič. Usmál jsem se směrem na sestru. Nemířil jsem na ně, ale měli strach. Viděl jsem jim to na očích. Musel jsem vypadat, jako šílenec. Sestřičky se na sebe nalepili a začali pomalu, ale jistě brečet. Stál jsem u dveří a pozoroval jejich strach. Nic víc se mi dělat nechtělo než jenom stát stranou a sledovat je.

,,Kolik sester je tady?'' zeptal jsem se v klidu.

,,Dnes deset pane,'' řekla jedna ustrašená sestřička.

,,Nevykej mi, ale tykej,'' řekl jsem a přišel k ní blíž. Díval jsem se do jejích očích, které zaplavili strach. Pohladil jsem jí po tváři.

,,Strašně se jí podobáš.''

,,Prosím?'' zeptá se sestřička a stále mi hledí do očí. Nemohl jsem uvěřit, že se někdo takhle může podobat jí. Vzal jsem tu sestřičku za ruku a stáhl jí k sobě. Ostatní jsem tam nechal.