Without Future [Justin Bieber]

15. kapitola - Nedělej si naděje

Přiblížila se ke mně a dala mi ruce okolo krku. Díval jsem se na ní a vzpomněl si na ten večer kdy jsem Corrine políbil. Byla překvapená, ale polibek mi oplatila. Byl jsem si vědom toho, že tohle není Corr, ale myslel jsem si, že by se mohla vrátit, že to ona je. Utekla mi jedna slza přes okraj. Ona jí setřela a přiložila její rty na ty mé. Hned mě začala líbat, já jsem měl v hlavě opět jenom Corrine, ne tuhle dívku, ale jí. To ona ve mně probudila city. Třeba je to ona a jenom si to nechci připustit. Líbali jsme se tam celkem dlouho. Okolo nás mrtvoly a v rukách zbraně. Stejná vůně, stejný vzhled. Musí to být ona.

,,Corrine,‘‘ zeptal jsem jí do rtů. Čekal jsem snad, že mi odpoví ‘‘Ano?‘‘. Ne čekal jsem, že je to ona se vším všudy a hlavně zdravá. Přál bych si aby byla zdravá, aby tu mohla být teď semnou. Aby jeden jediný večer strávený při bouřce nebyl jediný. Aby jediný pořádný pravý polibek nebyl poslední.

,,Cože?‘‘ odtáhla se a podívala se na mě zkoumavě. Jako kdyby čekala vysvětlení proč jsme jí řekl jiným jménem. Polkl jsem, ale pořád nic neříkal. Nevěděl jsem, co jí na to říct. Nevěděl jsem zda jí mám říct pravdu a nebo raději mlčet. Díval jsem se jí do očí a čekal odpověď, ale na co? Na co jsem čekal odpověď? Čekal jsem snad odpověď na to, co jí mám říct?

,,Omlouvám se,‘‘ řekl jsem prostě a nic jiného jsem k tomu nedodal. Proč bych se měl vyzpovídávat nějaký holce, která je podobná Corrine? Nemusím nic.

,,Justine, utečeme spolu. Necháme to tady a utečeme,‘‘ začala její řeč, ale já na ní vykulil oči.

,,Zbláznila jsi se?! Přišel jsem tady všechny zabít, ne je postrašit!‘‘ zvýšil jsem na ní hlas a ona se otřásla. Možná jsem na ní hodně hnusný, ale Corrine jsem slíbil, že srovnám tolik nemocnic kolik jich půjde se zemí. Ať to bude jakkoli náročné, ona se své pomsty dočká. Chytil jsem ji za ruku.

,,Zlato, ona si zaslouží pomstu,‘‘ zašeptal jsem a pořád se jí díval do očí.

,,Kdo, ona?‘‘ zeptala se a pozvedla obočí. Mám jí to vysvětlit, nemám?

,,Miláčku, kdybych ti to řekl, musel bych tě zabít, protože tohle si nezaslouží,‘‘ řekl jsem a pustil její ruku. Je to obyčejná sestřička v obyčejně posraný nemocnici, tak co bych se jí měl ztraceně zpovídat.

,,Tak mi to jednoduše řekni, určitě tě něco musí trápit,‘‘ chytla mě znovu za ruku, ale já už o to nestál. Nemohl jsem jen tak podlehnout jejímu šarmu. Nemohl jsme podlehnout tomu, jak vypadá.

,,Vypadá přesně jako ona..‘‘

,,Jako kdo, Justine?‘‘ zkusila znovu, ale já věděl, že jsem už řekl dost. Odvrátil jsem od ní pohled a díval se na dveře. Třeba jsem čekal, že sem ona vejde, jako svatý anděl a řekne mi, že mě miluje, ale zas takový pohádkář nejsem a nikdy nebudu. Musím jí jednoduše vypustit z hlavy a konat její pomstu. Znovu jsem se podíval na dívku, co přede mnou stála. Druhá ona.

,,Corrine..‘‘ znovu jsem vypustil slova, která jsem nechtěl, jakoby mě k tomu někdo nutil. Někdo mě nutil říct jí všechno. Ne všechno, ale chtěl, abych jí všechno řekl. Ten někdo chce, abych jí řekl o Corrine. Tak jsem to udělal.

,,Corrine ona byla..byla pro mě vším. Nebyla moje děvče, ale chtěl jsem, aby byla. První den jsem jí potkal v nemocnici. Měla rakovinu, stejně jako já,‘‘ přestal jsem a snažil se popadnout dech. Slzy stékali po mých lících dolů a kapaly na zem, kde se smíchali s krví.

,,Ty jsi měl rakovinu?‘‘ zeptala se a jakoby o kousek ode mě odstoupila. Bála se snad, že je to přenosné? Nemohla, je sestřička, tak by měla vědět, že je to nemožný.

,,Stále ji v sobě mám, nedávno se to zjistilo,‘‘ oznámil jsem jí a pokračoval.

,,Zneužívali nás v nemocnici. Jistý doktor Letter. Utekli jsme a já ho zabil,‘‘ pokračoval jsem, ale když jsem viděl její pohled, který byl, jako kdyby si něco uvědomila. Pomalu zvedla ruku a ukazovala na mě. Nechápal jsem, co se děje. Já ji tady vylejvám svoje pocity a můj příběh a ona ukazuje na mě.

,,To ty jsi vrah pana Lettera? To ty jsi unesl to nebohé děvče?‘‘ zeptala se mě a já jsem v tu chvíli zjistil, že tady v téhle nemocnici jsem ležel. To ona mě tenkrát pomáhala s vyšetřením.

,,Já ji neunesl! A Letter znásilnil mě a Corrine! Ona umřela! Díky němu!‘‘ Bouchl jsem jí do ruky, která jí sjela podél těla a dívala se na mě se strachem. Líbilo se mi, jak měla strach. Chtěl jsem, aby se takhle cítili všichni tady odtud.

,,Stačí když zabiju, každého kdo je tady v téhle zavšivené nemocnici a potom pomsta bude její,‘‘ řekl jsem jí přímo do obličeje. Začala strachy plakat.

,,Tak nejdřív bys mě líbala a teď se mě tak bojíš, že brečíš? Děláš si srandu?‘‘ začal jsem se usmívat a doslova jsem se jí vysmíval. Naivní děvče. Přiblížil jsem se k jejímu uchu.

,,Měl bych tě hned teď tady ohnout a nechat tě žít s tím, že jsi byla znásilněná vrahem,‘‘ zašeptal jsem jí přímo do ucha a ušklíbl se. Ten úšklebek nemohla vidět, protože se tak bála, že se dívala jenom před sebe. Po téhle větě ztuhla a její tělo se napnulo. Čekala snad, že jí znásilním? Ne, to bych neudělal. Vím to jistě, že to bych neudělal. Napřímil jsem se a díval se za ní, abych se jí nemusel dívat do tváře.

,,Corrine by nechtěla, abys zabíjel nevinné lidi,‘‘ oznámila mi a já si uvědomil, že ona měla ráda každého bez rozdílů, jaký je. Já jsem vrah a mě měla taky ráda, dokonce milovala. Tak proč by nemohla mít ráda člověka, kterého nezná?

,,Kde je šéf? Nebo kdo tomu velí, celý týhle sračce? Zeptal jsem se.Řekl jsem si a chytil jí silně za ruku. Schoval jsem pistol za opasek a přes něj přehodil triko. Ona si pistol schovala mezi prsa. Na co jsem jí tu pistol dával, když jí je k ničemu. Propletla si semnou prsty a vyšli jsme ven. Zašli jsme za rok a pokračovali výtahem až do posledního patra. Celé patro patří tomu sráči. Vlítl jsem na patro s bouchačkou v ruce. Byla tam jenom sekretářka. Vystřelil jsem a vlítlo jí to přímo mezi oči. Poté jsem vykopl jediné dveře, které tady ještě byli a vlítl jsem dovnitř. V tom jsem uslyšel její jméno.

,,Jakože Corrine ještě nenašli?‘‘ Rozšířili se mi zorničky. Opravdu tady právě teď sedí její rodiče?

Další díl je na světě a já doufám, že se vám líbil. Prosila bych, abyste byli víc aktivní a četli také povídku ‘Duch‘. Samozřejmě vyjádřete svůj názor v komentářích. Nikdo nenapsal zda chce druhou řadu, takže až dopíšu tuhle další už začínat nebudu. Možná až dopíšu Ducha a Animal, tak potom bych možná začala druhou řadu, ale silně pochybuji, že by jí někdo četl :3 Takže VOTE, COMMENT, NÁZOR DO KOMENTU. Otázka. Co asi Justin udělá? Zabije Corrininy rodiče? :)

Btw. příští díl je poslední! Pak ještě asi napíšu Epilog:3

-Michelle