Without Future [Justin Bieber]

8. kapitola

Vyschl mi v hrdle a nevěděla jsem, co dělat. Už semnou nepromluvil. Ani jediné slovo. Chce mě zabít? Poslali ho moji rodiče?

,,Řekni mi jediné, proč?'' Odvrátil pohled od silnice a zadíval se na mě. Na malou ubrečenou holku, která nevěděla, co dál říct. Necítila jsem se nikdy v bezpečí, ale teď ten strach byl větší. Bála jsem se ho.

,,Řekneš mi už něco?!'' Vykřikla jsem ze všech sil. Nejdřív se ke mě chová, jako největší kamarád a teď mě chce zabít. Mě tady někdo něco povídejte o lásce a o citech. Pravou lásku ještě poznám.

,,Poslali mě tvoji rodiče. Zjistili si, kde ležím v nemocnici. Zjistili o mě všechno. Bývalý vrah. Nájemný vrah, ale pak jsem si uvědomil, co je to bolest a jak tě to musí bolet. Nechtěl jsem to udělat ještě horší,'' řekl opatrně a znovu se zadíval na silnici, která začala být pokrytá sněhem.

,,Kam jedeme?''

,,Neptej se a radši se vyspi. Vzadu v autě je deka, která tě doufám zahřeje.''

Znovu jsem z něho poznala tu starost. Tu lásku, kterou překypoval. Uvelebila jsem se na předním sedadle a zahřála se tou dekou. Můj pohled spočinul na něm. Měl pouze tepláky a byl dá se říct skoro nahý. Vypracované tělo. Uhm. A ty rysy jeho tváře. Byl naštvaný? Smutný? Obojí zároveň?

,,Jsme tady,'' řekl hrobovým hlasem Justin.

,,Fakt?'' Nevěřila jsem svým očím. To jsem na něj tak dlouho koukala? Otevřel dveře a vyšel ven z auta. Chtěla jsem také vyjít ven sama, ale Justin na mé straně otevřel dveře a vzal mě do náručí. Porozhlédla jsem se po okolí. Všude bílo. Všude sníh. Uviděla jsem velkou chalupu? Vilu?

,,Kde to jsme?''

,,V našem nynějším domově, než si najdeme dům někde hodně daleko, kde nás neznají,'' řekl v klidu Justin.

,,Justine, ale já umírám..''

Tadáááá :D Další část je tady! :D Pokračování přííště :D :D Doufám, že to někdo čte :33

Vote&Comment

- Michelle