Without Future [Justin Bieber]

16. kapitola - Já jí miloval

16. kapitola - Já jí miloval!

Když jsem je tam viděl, myslel jsem, že skapu. Doslova. Nenáviděl jsem je jenom protože jí tady takhle nechali. Opustili jí a nechali napospas smrti. Možná by neumřela nebýt jich, ale oni jí zradili, stejně jako všichni tady. Rozhodl jsem se. Musí zemřít všichni. Do posledního človíčka, co tady chodí po svých. Nenávidím tohle místo, nenávidím lidi v něm.

,,Ahoj Justine,'' řekl škádlivě ředitel nemocnice. Zhnuseně jsem se na něj podíval a neměl daleko mu to napařit do obličeje. Nemohl jsem vydržet ten pohled.

,,Budeš na mě takhle čumět celou dobu? Jsi teplej nebo co?'' Nasraně jsem reagoval na jeho hnusný výraz ve tváři. Přicházel jsem blíž a zamnou jsem ucítil Sofii. Byla tady semnou a opravdu držel zbraň jako já. Čekala na moje povely a já se tomu musel zasmát.

,,Takže, jediný co chci je vidět tě umírat. Vidět, jak se ti plíce plní krví a ty se topíš ve vlastní šťávě ty zmrde!'' Křikl jsem po něm a přišel ještě o něco blíž. Tentokrát moje slova patřila jejím rodičům.

,,Nechali jste ji tady, nechali ji umírat samotnou. Jediný, kdo jí pomohl jsem byl já. Nezmohl jsem nic víc než jí dát ještě pár dní života navíc, ale vy? Vy byste jí nechali chcípnout, jako psa!'' křikl jsem a zasáhl jejího otce do ramene a hned potom do stehna. Otočil jsem se na její matku, která se skláněla nad jejím manželem.

,,A ty si říkáš matko?'' zasáhl jsem jí do jejího břicha. Byla těhotná.

,,Chlapče, co to děláš. Tohle všechno kvůli Corrine? Mysli na svojí budoucnost,'' řekl a já se nasral. Neměl nic říkat o budoucnosti, kterou já mít nebudu.

,,Já ji miloval a bez ní budoucnost nemám,'' doslova jsem mu vyštěkl do xichtu a začal so něj bouchat rukojetí pistole dokud nejevil žádné známky života.

,,Sofie, zabij tu svini!'' zvýšil jsem hlas na Sofii a ona udělala, co jsem řekl. Postavil jsem se a šel k ní. Měla pořád namířeno na ředitele nemocnice. Stál jsem u jejího boku. Usmívala jsem se blízko jejího ucha. Čekala kdy jí řeknu ať to ukončí.

,,Střel ho do plic, ať se utopí, zlato,'' pošeptal jsem jí. Jeden výstřel.

,,Tak je hodná holka,'' dal jsem jí pusu na tvář a zrovna v tu chvíli se pod stůl skácel ředil nemocnice. Měl jsem v sobě pocit toho, že jsem konečně šťastný. Teď odtud jenom zdrhnout.

,,Jak utečeme Justine? Přijela policie,'' řekla a v tu chvíli jsem to taky uslyšel. Uslyšel jsem sirény. Popadl jsem jí za ruku a vedl ke schodišti. Utíkali jsme. Když jsme dorazili ven uviděl jsem několik aut s policisty. Chytil jsem jí za ruku a vyběhl s ní okolo nich. Všichni na nás mířili a ohlašovali, abych zastavili. Neslyšeli jsme jejich prosby, chtěl jsem s ní utéct. Chtěl jsem s ní být delší dobu než s Corrine, ale nikdy mi osud nedovolil mít budoucnost. Vystřeli okolo nás šly slyšet snad všude. Když najednou ona zakopla. Zakopla a upadla.

,,Co je?!''

,,Zasáhli mě! Utíkej!'' křičela a já nevěděl zda mám a nebo ne. Nebyl jsem tam dlouho to vím, ale nechtěl jsem jí tam nechat. Rychle jsem jí vzal do náruče a utíkal s ní. Všechny kulky se mi vyhýbali, jako bych uměl magii, ale ne. Byl jsem jenom kluk, který měl štěstí v neštěstí. Mé nohy se dotýkali země a tím způsobovali, že jsem běžel. Běžel jsem, jako o život. Vlastně šlo o život. O můj a její život. Tentokrát jí nenechám umřít. Nesmím jí znovu ztratit. Vítr jí čechral vlasy a ona zavírala oči. Podruhé už ne.

,,Hej, probuď se!'' Otevřela vystrašeně oči a dívala se na mě. Moje svaly na rukou se napínali, protože jsem jí držel v náruči. Co nejrychleji jsem doběhl k autu a hodil jí na zadní sedadlo. Nasedl jsem do auta a rychle vyjel. Věděl jsem kam mám jel, aby nás nenašli. Rozjel jsem se po silnici a spěchal na to místo. Po pár minutách jsem udělal smyk a byl jsem hluboko za stromy, kde nás nikdo nenajde. Zastavil jsem auto a vypnul motor. Můj pohled mířil do zrcátka. Nadechl jsem se a otočil Na zadním sedadle mi seděla zkrvavená Sofie. Litoval jsem, že jsem jí do toho zatáhl. Mohl jsem jí vzít, jako rukojmí a potom se dostat k autu, ale já to neudělal. Naopak, udělal jsem blbost a riskoval. Risknul jsem její život. Slzy jsem cítil na obličeji a nemohl jsem si pomoct.

,,Corrine, neumírej podruhé,'' řekl jsem mezi brekem. Nemohl jsem si pomoct, tolik jsem Corrine miloval, že jsem se zahleděl do neznámé dívky.

,,Sofie, omlouvám se, ale opravdu neumírej,'' vlezl jsem si za ní dozadu a vzal si jí do klína. Krvácela tak zatraceně moc. Slzy mi tekli a ona pomalu ochabovala. Podruhé smrt. Je to, jakoby umřela znovu v mých rukách. Ach ochabla úplně.

,,Sofie!'' Poprvé jsem vykřikl její pravé jméno. Umřeli dvě, Corrine a Sofie. Vždy když mám možnosti mít budoucnost, tak se všechno zvrtne a nemám možnost na nic.

,,Bez budoucnosti,'' řekl jsem a vyhodil její tělo ven z auta. Sedl jsem si zpět na místo řidiče a vycouval ven. Rozjel jsem se po silnici a přemýšlel, co budu dělat zbytek dne a do té doby než mě rakovina doběhne. Asi začnu hrát golf. Golf? To je pěkně směšný. Zasmál jsem se sám pro sebe.

,,Kámo co takhle kdyby si jel objet nějaký ty bary?'' zasmál jsem se.

,,Jasně tak jedem,'' odpověděl jsem sám sobě a takhle to šlo celou cestu. Zbláznil jsem se z toho, že jsem sám? Možná. Ale jedno vím, zbláznil jsem se do Corrine a ona mi utekla dvakrát mezi prsty.

THE END

Děkuji, že jste četli mojí story 'Without Future'! Snad se uvidíme ještě u jiných povídek s Justinem. Třeba u povídku duch a snad i nějakého překladu. Děkuji za všechny Votes, Comments i když jich nebylo moc. Opravdu mě tahle story bavila, ale všemu je jednou konec. Tak vás i nadále prosím u posledního dílu Vote, Comment..:3 Samozřejmě se vás ještě jednou zeptám zda byste nechtěli ještě jednu řadu..nebudu nikoho nutit, aby si přečetl druhou řadu, ale ptám se. Děkuji prostě, že jste to i jen četli. :3

Goodbye my lovers!:3

-Michelle xoxo