Without Future [Justin Bieber]

2. kapitola

,,Já se jmenuju Justin, ehm..jak se máš?'' S hodně špatnou francouštinou mi řekl. Já ho ještě naučím.

,,Hezké jméno, mám se .. tak jak to asi vypadá,'' řekla jsem a on chvíli přemýšlel. To bude ještě peklo. 

,,Co máš za nemoc?'' Musela jsem se zeptat. Jak vidno pochopil, co jsem řekla a sklopil pohled na své spojené ruce. Asi jsem pěkně nezdvořilá. Bože. No stejně to chci vědět. 

,,Já nevím, jak se to řekne,'' podíval se na mě omluvným pohledem. Dobře. Vstala jsem s bolestmi z postele a šla pro jeho zprávu pověšenou na posteli. Rakovina v pokročilém stádiu. Celou dobu mě pozoroval. Devátenáct let. Dobře moc starý na mě. 

,,Rakovina. Mám jí taky,'' lehce jsem se usmála. Jsem s tím smířená. 

,,Asi ano, kolik ti je?'' 

,,Dnes mi je čtrnáct,'' usmála jsem se znovu. 

,,Všechno nejlepší k tvým dnešním narozeninám,'' podal mi ruku. 

,,Děkuji,'' potřásla jsem mu rukou. Příjde mi, že má pasivní a docela dobrou francouštinu. 

Lehla jsem zpět do postele a dívala se do stropu. Nechala jsem tu bolest ať se mi zažere dál volně do těla. Vlastně doufám, že hned umřu. Už nevěřím, že se uzdravím. Podívala jsem se na Justina. Díval se taky do stropu. Když si všiml, že na něj koukám hodil pohled na mě. Lehce se usmál a zadíval se mi do očí. Krásné čokoládové oči. Je mi líto, že brzy bude konec. Najednou jsem začala cítit ten pocit. Pocit, který jsem v životě necítila a ani nechci. Přerušila jsem oční kontakt a znovu se zadívala do stropu. Pět let. Celých pět let jsem tady. Umírám tady. 

,,Jakou máš rodinu?'' 

,,Nemám sourozence. Teda asi. Rodiče se na mě vykašlali. Teď tady jsem poslední týden. Pak budu umírat, jako bezdomovec,'' ani jsem se na něj nepodívala. Nemůžu. Po dlouhé době se mi tlačili slzy do očí, ale ven se nedostali. Žádné slzy totiž už nemám. Vypadám, jako anorektička. Rakovina mě vyžírá a pěkně to bolí. 

,,Omlouvám se ti.'' 

Čte to někdo? :)) xx