Without Future [Justin Bieber]

7. kapitola

,,Utečeme?''

Ty slova, která jsem si opakovala v hlavě, každých pár minut. Byli to slova, jako uteču a zemřu někde mezi stromy a mezi ptáčky. Uslyším zase ten zpěv ptáčků a vodu, která ztéká v potůčku.

,,Hm?'' skousl mi ucho aby to vypadalo, že mě rozechřívá. Pomalu jsem přikývla. Justin se otočil a čapl první věc, kterou na stole viděl. Skalpel. Hodil ho po Letterovi. 

,,Justine, co jsi to udělal?!'' 

,,Zabil jsem ho.''

Oblékl si jeho oblečení a utíkali jsme pryč. Bolest mi prožírala tělo, ale já dál utíkala. Bylo mi jedno, že nás chytí. Za pokus to stálo. Stejně zachvíli umřu. Mé studené nohy se dotýkali země a pohybovali se v souladu. Vyběhli jsme ven a Justin mě chytl do náruče. 

,,Nevíš jaký má auto ?'' zrychlil se mu dech a adrenalin vybouchl v jeho těle, jako atomová bomba. 

,,Tam!'' Ukázala jsem na starší auto nějaké divné značky. Překvapilo mě taky, že Justin umí až moc dobře francouzky. Ráno na mě mluvil, jako ořech a teď na mě vykřikuje otázky. Hodil mě na sedadlo spolujezdce. Sám nastoupil dovnitř a nastartoval auto. Rozjeli jsme se pryč z nemocnice. 

,,Justine?'' 

,,Hm?''

,,Vysvětli mi to. Jaktože už umíš najednou tak dobře francouzky? A jakto že umíš házet nožema?!'' 

,,Já..do toho ti nic není,'' odsekl mi a ani se na mě nepodíval. Všechno na mě spadlo, jako kamení z nějaké hory. Rozbolela mě hlava a začala jsem brečet. No co. Jsem ještě dítě. Mám na to nárok. 

,,Proč kurva brečíš?!''

,,Cože?!'' 

Naštvaně jsem bouchla do palubky, ale poté jsem se bolestivě stáhla zpět na sedačku. Sprostá slova nenávidím. Nenávidím, když někdo na mě mluví, jako bych byla coura. Jsem dítě, ale semnou se snad jedná trošku jinak. 

,,Co jsi zač?!'' Zeptala jsem se naštvaně. 

,,Kluk, co má rakovinu a pracoval pro lidi, kteří chtěli aby někdo zemřel. Byla jsi na řadě, ale já nechtěl,'' podíval se na mě.

Doufám, že nevadí, že je to opravdu krátké :D :D :D :33 polepším se až budu mít víc času .. <'33 I love you all !