22.prosince

445 54 14
                                    

Eleanor

Niall: Ahoj lásko, omlouvám se, dneska se nestihnu zastavit. Jedeme s klukama na neplánované interview. Strašně mě to mrzí, měl jsem na dnešek velké plány, ale neboj zítra si to vynahradíme. Miluju tě. Niall

Niall: El, děje se něco? Mám o tebe strach, když neodepisuješ.

Niall: El?

Niall: El prosím, odepiš mi.

Niall: Eleanor, vážně, prosím odepiš mi.

Niall: Mám vážně strach.

Niall: No tak El.

Niall: Princezno, prosím vážně se bojím.

Odfrknu si když pročítám zprávy ze včerejška. Pak vypnu telefon a hodím ho za sebe na postel.

Vytáhnu další kapesníček a utřu jednu neposednou slzu. Už skoro nebrečím. Nemám co. Všechny slzy už mi došly.

Po dalších asi dvou hodinách se otevřou dveře. Stojí tam máma.

"El zlato, řekneš mi, co se děje?" zeptá se starostlivě.

"Nechci o tom mluvit mami."

"Dobře, chápu to, ale měla by si alespoň něco sníst."

"Možná později, teď vážně nemám na jídlo pomyšlení mami."

"Tak dobře zlato," vydechne máma a pak odejde.

Za další hodinu se ozve zaklepání znovu.

"Mami, pořád nemám hlad," zamumlám a ani se neobtěžuju otáčet ke dveřím.

"El," uslyším Niallův tichý hlas a prudce se otočím.

"Co tady děláš?!"

"Proč mi neodpovídáš na zprávy?"

"Možná proto, že nechci."

"Co se stalo? Ty se mě sakra ptáš, co se stalo Nialle?"

"Jo, nechápu to."

"Tak ty to nechápeš," vykřiknu.

Pak ze stolku vezmu časopisy a hodím mu je do náruče.

"Tak si to přečti, třeba to pochopíš."

Vyjukaně kouká na noviny a pak na mě.

"El, vysvětlím ti to."

"A co mi chceš vysvětlovat Nialle! Ty si se s touhle holkou líbal a pak šel k ní domů. Ten den než jsme odjeli na hory! Na hory, kde jsme se dali dohormady. A i potom, co jsme se dali dohromady, jsi za ní chodil!"

"Je to všechno úplně jinak El."

"Já to nechci slyšet. Už nechci slyšet nic, nevěřím ti už ani slovo. Vezmi si všechny ty svoje kecy o tom jak mě miluješ, o Vánocích a o všem a jdi do háje," vykřiknu se slzami v očích.

On jenom přikývne. Slzy se mu kutálí po tvářích.

"I tak si pamatuj, že tě miluju a vždycky budu," zašeptá a pak odejde.

Když odejde plácnu sebou na postel a rozbrečím se na novo.

Možná proto že i já jeho budu vždycky milovat.

Ahojky❤️

Takže tohle se stalo🤷🏽‍♀️jako asi se to dalo trochu čekat, ale upřímně vážně jsem nevymyslela nic lepšího😁❤️

Jinak, kdo měl taky dneska ředitelské volno?🙋🏽‍♀️❤️

Takže mi určitě napište vaše názory na dnešní kapitolu!❤️

Do Vánoc zbývají 2 dny🎄

Janďa🙃

All I Want For Christmas |n.h|Kde žijí příběhy. Začni objevovat