All I Want For Christmas |n.h|

13.prosince

Eleanor

U Niallových prarodičů zůstaneme do rána. Usoudíme totiž, že už nemá cenu se vracet domů.

"Moc ráda jsem tě poznala Eleanor," řekne Niallova babička, než odjedeme.

"I já vás."

"Nialle koukejte zase brzo přijet," řekne když Nialla objímá.

"Spolehni se na to babi," zasměje se.

Pak nasedneme do auta, naposledy zamáváme a vyjedeme.

"Bylo to super," řeknu s úsměvem.

"Jo, to bylo."

"Děkuji, že si mě vzal sebou."

"Jsem rád, že se ti to líbilo."

"Hodně," zašeptám a opřu si hlavu o okénko.

Když mě vysadí doma usoudím, že dneska žádný plán nemá a tak prostě jenom odpočívám.

Pak mi ale zapípá telefon.

Niall: Za jak dlouho si zvládneš zabalit.

Me: To záleží na tom co?

Niall: Řekněme na dva dny nějaké teplé oblečení.

Me: Hm, patnáct minut.

Niall: Super, za dvacet minut jsem u tebe.

Me: Počkej, počkej, co se děje?

Niall: Nic, jen si zabal na dva dny.

Niall: Jo a vezmi si doklady.

Už ani neprotestuju. Vyběhnu nahoru a nahazím pár věcí do tašky. Hlavně teplé, jak Niall napsal.

Přijede přesně za dvacet minut.

"Takže kam jedeme?"

"Neřeknu."

"Víš že tohle je prakticky únos?"

"Není, nasedla si se mnou do auta dobrovolně," řekne s úsměvem.

Odfrknu si a koukám z okna.

"Panebože, co děláme na letišti?"

"Letíme pryč."

"Nialle, to nejde."

"Ale jde a už pojď jdeme pozdě," řekne a táhne mě k terminálu.

Letadlo stihneme jen tak, tak. Celou cestu jsem jako na drátkách a ze všeho toho soustředění usnu. Probudí mě až když se mnou Niall lehce zaklepe.

"Co se děje?" zamumlám.

On ale jen ukáže s okýnka.

"Páni," zamumlám a sleduju zasněženou krajinu.

"Vítej v Rakousku," řekne Niall s úsměvem.

I já se teď usmívám.

Pak mi ale proletí hlavou, že se k sobě zase chováme jako cizinci.

Ahojky❤️

Takže co říkáte na dnešní kapitolu? Niall se nějak k ničemu nemá😁🙄myslíte, že se to v Rakousku změní?🤗

Určitě mi napište vaše názory!❤️

Janďa🙃