All I Want For Christmas |n.h|

14.prosince

Eleanor

"Panebože, to je nádhera," mumlám celou cestu na hotel.

"Já vím," říká chudák Niall už po sté.

Když zastavíme před hotelem pořád mám vykulené oči a nepochybně vypadám jako blázen.

"Uhm, je tu jeden problém," řekne nervózně Niall, když čekáme na recepci.

"No?" zamumlám a pořád se dokola otáčím.

"Měli už volný jeden poslední pokoj, je dvojlůžkový, takže.."

"Mě to nevadí klidně budu spát na zemi," vydechnu.

"To samozřejmě nemusíš, jen jestli ti nevadí, že spolu budeme na pokoji."

Jen zavrtím hlavou. Proč se sakra chová tak divně!?

"Tak to jsem rád," řekne s úsměvem.

Když dostane kartu od pokoje vezme svoji a moji tašku a nese ji do pokoje. Já se pořád rozhlížím kolem sebe.

"Nikdy by mě nenapadlo, že budeš takhle nadšená."

"Nadšená? Miluju to tady!"

"To jsem rád. A teď pojď jdeme."

"Kam?" zeptám se.

"Na sjezdovku přece."

"Já ale nemám tak teplé oblečení."

"Neboj, všechno jsem zařídil, máš ho ve skříni."

"Vážně?"

"Jo ,tak šup."

Převléknu se a hned potom vyrazíme s Niallem na sjezdovku. Stravíme tam téměř celý den a je nám jedno že mrzneme.
Když se začne stmívat vydáme se na večeři. Musím se smát, protože Niall si na talíř naloží takovou horu jídla, že se za ním každý ohlíží.
Po večeři si sedneme na terasu a zabalení do huňatých dek popíjíme svařák.

"Miluju to tady, už bych se nikdy nemusela vrátit. Je to bezva únik z reality."

"Povídej mi o tom. Ale na druhou stranu, co tvoje rodina."

Polknu a pokrčím rameny.

"El, co se stalo s tvým tátou."

"Nechci o tom mluvit," zamumlám a podívám se na druhou stranu.

Slyším, jak vrzne židle a Niall si sedne co nejblíž ke mě. Pak mě chytne za ruce a povzbudivě se na mě podívá.

"Víš že mě můžeš říct cokoli,v no tak třeba se ti uleví," řekne pomalu.

"Je to pět let. Před pěti lety v tuhle dobu můj táta umřel," zašeptám a marně se snažím zadržet slzy.

"Panebože," zašeptá.

"Proto nemám ráda Vánoce, tak moc mi ho připomínají, tak moc mi připomínají to všechno," vzlyknu.

Niall se beze slova postaví a pak mě obejme.

"Moje máma se taky uzavřela hodně do sebe. Přijde mi jako bych teď neměla nikoho."

Niall mě lehce hladí po vlasech a pořád mě objímá.

"Není pravda, že by si nikoho neměla princezno. Máš mě a já tady pro tebe vždycky budu," zašeptá a já se usměju.

Kdybych jenom věděla...

Ahojky❤️

Takže El konečně Niallovi přiznala, co se stalo s jejím tátou🙄ale nějak to pořád nevypadá, že by spolu tihle dva něco měli, co?🤔no nechme to na příští díly😁❤️

Určitě mi napište názory na dnešní kapitolu!❤️

Jinak zbývá 10 dní do Vánoc!🎄

Janďa🙃