All I Want For Christmas |n.h|

24.prosince

Eleanor

Dneska je Štedrý den. Tenhle den měl být tím nejlepším za celých dvacet čtyři dní. Zatím to vypadá, že to bude spíš ten nejhorší.

Máma se už od rána snaží mě nějak rozveselit. Nejdříve mi ke snídani nandá horu perníčků. Potom v rádiu pustí koledy a nakonec mě přemlouvá, abych s ní koukala na pohádky.

Problém je v tom, že ať děláme cokoliv, všechno mi připomíná Nialla. Úplně všechno.

Nakonec skončím u okna se sluchátky v uších. Zírám z něj a mám chuť se znovu rozbrečet. Neudělám to ale, protože se rozhodnu být silná.

"Zlato, oběd je na stole," poklepe mi na rameno máma.

Nejdřív chci říct, že nemám hlad, ale nakonec prostě jenom položím telefon a vydám se za mámou.

K obědu sním pár soust, ale máma se tváří spokojeně a tak jsem spokojená i já.

"Napadlo mě, že by jsme se mohli jít třeba projít," řekne máma s úsměvem, když umyjeme nádobí.

"Jo, proč ne," pousměju se.

Procházíme ulicemi města. Vzpomenu si na to, jak jsme se se takhle procházeli s Niallem a okamžitě mě píchne u srdce.

Asi po dvou hodinách procházení se vrátíme domů. Musím uznat, že takhle dobře jsem si s mámou už dlouho nepopovídala.

Nenápadně se vypařím nahoru do pokoje.

"Eleanor zlato, pojď dolů," ozve se po chvíli křik mámy ze spoda.

Pomalu se došourám dolů. Máma stojí u stromečku pod kterým je spousta dárků.

"Panebože mami, myslela jsem, že si dárky nedáváme."

"Já vím zlato, ale chtěla jsem ti udělat radost."

"Mami, tohle si opravdu nemusela. Vždyť já pro tebe nic nemám."

"To nevadí zlato. Pro mě je hlavní, že mám tebe a jsme tady spolu."

Usměju se a mámu obejmu.

"Taky jsem ráda, že jsme tady spolu."

"A teď šup, rozbalovat dárky."

Postupně rozbalím všechny dárky. Neumím ani slovy popsat, jak jsem za tohle všechno šťastná. Na chvíli zapomenu dokonce i na Nialla.

Ale jen na chvíli.

"Ještě tady mám jeden dárek," řekne máma a podá mi menší obdélník.

Vypadá skoro jako knížka. Pomalu ho rozbalím. Hned jak uvidím, co je vevnitř zadrhne se mi dech.

Je to fotka mě a Nialla. Tak fotka, kterou jsme fotili s fotografkou. Ta fotka na vánoční přání.

Pomalu zvednu hlavu a zadívám se na mámu.

"Prosím zlato, jen si pořádně promysli, co uděláš a řekneš," zašeptá.

Pak se jen lehce pousměje, pomalu se zvedne a někam odejde. Já okamžitě stojím na nohách. Slyším cvaknutí dveří. Hned potom dovnitř vejde Niall.

Chvíli tam jen tak stojíme a zíráme jeden na druhého. Úplně mě dostanou ty jeho pomněnkové oči. Je to jako kdybych ho viděla poprvé.

"Ahoj," zašeptá.

"Ahoj."

"El, nech mě prosím, abych ti to všechno vysvětlil."

Něco se ve mě zlomí a tak jen lehce přikývnu.

"S Elis, tou holkou, co jsem všude vyfocený, jsme jenom kamarádi. Managment chtěl, abych měl nějakou přítelkyni i když jenom na oko. Prý by bylo divné, kdybych žádnou neměl tak dlouhou dobu. Všechno už jsem ale ukončil. Teď jsem oficiálně volný."

"Proč si mi to ale neřekl," zašeptám.

"Já nevím, nechtěl jsem tě vyděsit, nebo prostě bál jsem se, že kdyby si tohle věděla nechtěla by si se mnou chodit."

"To máš sakra pravdu!" řeknu naštvaně.

On se jenom smutně podívá a přikývne.

"Já, chápu to. No, asi bych měl jít," zamumlá a sklopí hlavu.

"K mojí smůle, tě ale miluju tak moc, že s tebou i přes tohle všechno chodit chci," zašeptám.

S úsměvem se otočí zpátky ke mě.

"Opravdu?"

"Jo. Miluju tě a moc Nialle."

Udělá ke mě několik rychlých kroků a omotá mi ruce kolem pasu.

"Taky tě miluju El," zašeptá a pomalu mě políbí.

Když se konečně pustíme všimnu si mámy, která stojí mezi dveřmi a široce se usmívá.

"Mám z vás opravdu radost děti."

"Děkujeme," řekneme s Niallem nastejno.

Zbytek večera stravíme sledováním pohádek.

"Víš co ti řeknu?" zašeptám, když ležíme později večer s Niallem v objetí.

"Hm?"

"Můj táta by měl radost, že mám přítele jako jsi ty."

"Musel to být úžasný člověk."

"Jo, to byl. Škoda, že jsi ho nepoznal."

"Jo. No ale na druhou stranu jsem poznal jeho dceru a za to jsem nejvíc rád."

"Já taky, a chci ti poděkovat, že si to se mnou nevzdal. Že si mě naučil milovat Vánoce, ale hlavně, že si mi ukázal, že pravý vánoční zázrak existuje."

"Já ti taky děkuju. Děkuju ti za to, že tě mám," zašeptá a políbí mě.

Zázraky existují. Jen se v ně musí uvěřit a občas jim taky maliko pomoc a oni se potom stanou skutečností.

Jsou tady Vánoce🎄

A to znamená, že i poslední kapitola tohohle příběhu🙄❤️

Doufám, že se vám konec líbil a jste s ním spokojení😌❤️

Dneska ještě očekávejte epilog🙃❤️

Určitě mi napište názor na dnešní kapitolu, ale hlavně užívejte Štědrý den!🎄

Janďa🙃