S krví vlka

Část 1. Ryan

Tady máte Anitu jen má tmavší oči snad líbí:) (Upozorňuji : jména, příjmení jsou vymyšleny )

Ráno mě probudí otravný zvuk budíku. Dneska je pátek a má přijet teta Eve a strejda Michael. Jsou nevlastní, ale dovolili mi abych jim říkala teta a strejda ale teď jim už říkám jmény. No super to zas bude den. Vstala jsem z postele a šla jsem do koupelny. Koupelnu mám hned na proti mého pokoje takže výhoda když zapomenu například oblečení. Vysprchovala jsem se a učesala si svoje hnědé vlasy do copu. Šla jsem zpátky do pokoje kde jsem si vzala bíle tílko s nápisem "I'm normal" A černé kraťasy.

Když jsem byla oblečená, vzala jsem si tašku do školy a šla dolů za tátou a mámou.

"Dobré ráno"

"Dobré Anit" pozdravila mě mamka která stála za plotnou "Táta šel už brzo ráno do práce, prej jim dovezli nějakého psa který spadl do díry na staveništi."

"Měli si ho lépe hlídat... Co máme k snídani ?"

"Tady jsem ti udělala lívance s marmeládou nebo s nutelou máš je i do školy" odmlčela se na chvíli mamka a pak ještě dodala "Dneska jak víš přijede Eva s Michaelem...." a jéje něco se děje a myslím že se mi to nebude vůbec líbit "A jejich syn..."

"Cože ?! Oni máji syna?! Vždy tvrdili že nemají dítě"

"To ano, ale Ryan tě prý chce poznat"

"Tak poznat a pročpak nepřijel dřív ?" už teď ho nesnáším "Hele mami tak já peláším do školy a na oběd jsem tady, Ahoj !" Křikla jsem ode dveří a šla rychlím krokem do školy. Cestou jsem se potkala s Elou. Řekla jsem ji co mě dnes doma čeká.

"Hele kdyby bylo nejhůř brnkni, víš že ti ráda pomůžu" odmlčela se a pak ještě rychle dodala "Ale než mi zavoláš zkus si sním popovídat"

"Jo jasně.. Hele radši jdeme, jinak nestihneme první hodinu s profesorem Ryslavem. A ty víš jak nerad, když někdo chodí do třídy pozdě... Sama jsi to už poznala" musela jsem se zasmát. Jednou Ela přišla do třídy pozdě, protože se zakecala s nějakou starou kamarádkou a učitel ji nechal po škole napsat dvacetkrát "Nebudu se bavit se starou kamarádkou během školy"

"Nech toho Anito. Aspoň se nebojím lidí jako ty. Jen se tě někdo dotkne a už utíkáš někam do zaječí"

"To není pravda. Prostě nemám ráda lidi. Jsi jediná má kamarádka a tou i zůstaneš, i kdybych se měla rozkrájet na několik mini kousíčků. Ale teď bych radši šla, nechci tu být po škole a opisovat že se nemám během školy s někým bavit" Obě jsme se tomu zasmáli a šli do třídy. Sedla jsem si do třetí lavice blíže k oknu a sledovala přírodu. Najednou zazvonilo a do třídy vešel profesor Ryslav.

"Tak žáci, dneska budeme zkoušet. Doufám, že jste se všichni naučili a jste připraveni. Dneska bych nerad dal někomu za pět... Takže první půjde.... Slečna Mikasová" Musela jsem se uchechtnou. Ela stála před tabulí a byla bíla jak stěna.

Hodina probíhala v klidu. Ela ze zkoušení dostala dvojku a já jedničku. No jo, no šprtka. "Tak dneska se s vámi loučím, přeji hezký víkend naschledanou" já se jen zvedla a šla na další předmět. Den překvapivě utíkal rychle. Což jsem byla ráda. Chci domů a lehnout do postele a spát. Bohužel přijede Eva, Michale a jejich syn Ryan.

Cestou domů jsem šla sama, protože pro Elu přijeli rodiče. Mi to ani nevadí. Ráda se procházím sama. Je mi tak líp. Pomalu jsem se blížila domů, pro moji smůlu už Eva a Michael přišli. Povzdechla jsem si a vešla dovnitř.

"Jsem doma !" zavolala jsem, ale nic se neozvalo. Šla jsem tedy dovnitř a všimla jsem si vzkazu na ledničce "Drahoušku, s Evou a Michaelem jsme ještě zajeli do obchodu aby jsme něco koupili. Ryanovi jsem řekla, ať jde čekat do tvého pokoje. Máma" Asi ji zabiju. MI.NIKDO.DO.MÉHO.POKOJE.CHODIT.NEBUDE !

Šla jsem nahoru do svého pokoje a otevřela jsem ho. Našla jsem Ryana jak sedí na posteli a čte si můj.... DENÍK !!! Šla jsem k němu a deník mu vytrhla z ruky.

"Kdo ti řekl ať mi tady šmejdíš po pokoji ?!" měla jsem vztek.

"Promiň. Nudil jsem se a vzal to co bylo po ruce. Fakt se omlouvám nevěděl jsem že to je deník" Měl hezký hlas. Měl černé vlasy a zelené oči. Já je zas měla tmavě modré jako noc.

"V pohodě. Promiň že jsem tak vyjela. Já totiž NIKDY nikoho do svého pokoje nepustila a navíc nejsem moc společenský typ" Prosím ať to přijme a nebude to řešit. Fakt nechci řešit moje dětsví. Bohužel to musela řešit.

"Jak to? Mimochodem, jsem Ryan Petersen a je mi 17. Proč teda nejsi společenský typ ?" Agh... Musím se tomu to tématu nějak vyhnout.

"Já jsem Anita Piyová. Je mi 16 a za dva měsíce mi bude 17. Nechtěl bys mi něco o tobě povědět. Já ti naoplátku odpovím na všechny tvé otázky" Demente!!! Pak se tě na to zeptá!

"Fajn. Takže bys asi chtěla vědět, proč jsem tu nikdy nebyl. Řeknu ti to takhle. Měl jsem strach že bys mě odmítla a tak jsem radši vždy zůstal doma. Ale co mi rodiče vyprávěli tak jsem se odhodlal přijít. Teď mi řekni proč nejsi společenský typ. Co jsem od rodičů slyšel tak ses velmi bavila s hodně lidmi a pak najednou bum a najednou ses skoro s nikým nebavila"

"Pro mě je tohle téma moc citlivé. Nemohl bys počkat až se lépe seznámíme a pak bych ti to možná řekla?"

"Tak dobře. Počítám s tebou. Co si takhle na něco kouknout?"

"To zní fajn. Na co se kouknem?" byli jsme dole a koukali se na CDčka od taťky. Vybrali jsem nějakou komedii. Než jsme to pustili šla jsem udělat popcorn. Jak jsem přišla i s popcornem v ruce hned se ohnal pro ten, co byl nejblíž k němu. Sedla jsem si vedle něho a už jsme se koukali. Já jsem dojedla svůj, ale Ryanovi ještě nějaký zbyl. Sice mi nabídl, ale já už neměla chuť.

Dokoukali jsme se na film a bylo půl dvanácté.

"Kde jsou tak dlouho? Asi už 10 hodin jsme doma sami. Mám strach. Co když se jim něco stalo ?!"

"Uklidni se Anit. Možná se někde jenom zdrželi. Uvidíš, že tu za chvilku už budou" v tom se ozval telefon.

Chci poděkovat Chikushimece za to. Že mě upozornila a opravila nějaké chyby. Takže ti moc děkuji.
Zde přináším nový příběh. CO se stalo s Anitinymi rodiči ? Budou v pořádku a co ten mobil kdo to mohl být ? No nic já jdu psát další kapču tak se mějte paaaa :D

P.S Tahle knihu budu výdavat budť v neděli anebo v tom dalším týdnu ppaa ;)