S krví vlka

Část 4. Výlet

Takhle přibližně to vypadá :) ( dovíte se v textu )

"Crrrr Crrrrr" Jo! Konečně pátek! Asi se ptáte proč jsem tak načená z pátku. To protože jsme dneska dostali ředitelské volná a já, mamka, taťka, Eva, Michale a Ryan jedeme na výlet do Forestu! Nemůžu se dočkat. Mamka mi řekla že tam budeme do neděle. Dneska v 8:00 odjíždíme. Jede se tam 8 hodin! CHÁPETE! 8 HODIN! Sice se těším, ale ta cesta bude strašná. Jo a ještě jednu věc by jste měli vědět. Taky se tam těším proto, protože mi mamka chce říct něco hodně důležitého. 

"Anit pojď už jedem!" zavolá na mě mamka ze zdola "Jo jen si něco zkontroluju" Takže.. mobil, sluchátka, peněženka a to je asi vše. Oblečení je už dávno v kufru od auta. "Tak jsem tady. Můžeme vyrazit" "Dobře. Běž si sednout do Evinýho auta. V tom autě ještě pojede Ryan. Michael a taťka pojedou v našem. Musí si mezi sebou něco vyřešit" "Dobře" šla jsem si sednout do auta vedle Ryana. "Tak co. Těšíš se?" "Jo. Bude tam les tak to by mělo bát v pořádku" usměju se na něj. Jen se uchechtne. Eva nastoupí do auta spolu s mojí mamkou. Eva nastartuje auto a už jedeme. Mezitím si povídám s Ryanem. Řekl mi že už tam jako malý byl. Samozřejmě jsem se ho hned vyptávala jaký to tam bylo. Řekl že se mám na co těšit. Prej mi ukáže jeho tajné místo. 

Už jsme na cestě 5 hodin a mě se klíží oči. Nechci spát. Bohužel mě unavost přemůže. Položím hlavu o svoje rameno a usínám. Poslední co jsem slyšela bylo Ryanovo uchechtnutí a jak mi  položil hlavu na jeho rameno. Pak už jsem se poddala temnotě.

"Anit stávej. Jsme tady" zamručela jsem a otevřela oči. Hlavu jsem měla stála na Ryanovím ramenem. Počkat!!! Já jsem spala na jeho rameně!!! "Promiň Ryane že jsem ti usla na rameni" "V pohodě to já jsem ti ji tam dal. Kdybych ji tak nedal měla bys celá záda bolavá" "Tak to ti tím pádem děkuji" "Není zač" 

Koukla jsem se z okna a měl pravdu. Už vidím ceduli "Vítejte ve Forestu" Jsou tu jen samé lesy. Už se nemůžu dočkat až se po tom lese proběhnu! Za necelých 30 minut jsme už parkovali u takového malého domečku. 

"Au" chytla jsem se za hlavu. Najednou mě začala bolet. "V pohodě?" "Jo... jen mě trochu zabolela hlava. To nic není" mezitím co jsem mu to řekla pořád na mě koukal. Měl takový divný pohled. "Proč na mě tak koukáš?" "Uhm... Nic jen jsem se zamyslel. Nic víc. Tak a teď pojď. Jdeme vybalit" "Jup" Usmála jsem se na něj a vylezla z auta.

Šla jsem si do kufru pro tašky. Měla jsem jen dvě malé tašky. Vydala jsem se do domu. Hned jak jsem vstoupila... No neměla jsem slov. Zmohla jsem se jen na: "Páni..." vydechla jsem. "Pěkné že? Pokoj máš druhé dveře zprava" "Děkuji mami" Šla jsem se tedy kouknout na svůj pokoj. Byl to bílo-šedý pokoj. Docela velká postel. Noční stolek, velkou skříň a stůl. A naproti dveřím bylo okno. 

Rychle jsem se vzpamatovala a šla vybalit. Když jsem měla vybaleno, vyfotila jsem si ten nádherný pokoj. Až budu doma tak ji ukážu fotky. Rychle jsem strčila mobil do kapsy a šla se dolů podívat co dělají ostatní. "Už máš vybaleno?" zeptala se mě mamka. "Jo mám. Můžu jít na chvilku ven?" "Jasně" zaradovala se mamka a pak ještě dodala "ale za stmívání domů" "Jasně. Neboj. Ryane půjdeš taky?" "Jup. Rovnou ti ukážu to místo"

Vydali jsme se tedy na cestu. Šly jsme lesem. Cítila jsem vůni stromu, listí. Byla to nádhera. Najednou jsme zastavili. "Tak tohle je moje údolí" ukázal mi abych šla první. Bloudila jsem mezi stromy až jsem došla na NÁDHERNOU mítinku!!! Kolem dokola nebyli žádné stromy. Uprostřed bylo jezírko a nad jezírkem byl vodopád. "Nádhera..."Vydechla jsem "Že? a to není všechno" začal se svlékat a už tu byl jenom v boxerkách. Zrudly mi tváře. Měl krásnou postavu. "Tak jdeš nebo ne?" zeptal se mě najednou. Moc se mi nechtělo, ale nakonec jsem se svlékla do spodního prádla. "Už jdu" Vlezla jsem za ním do vody a mířili si to přímo k vodopádu. Asi už vím co tam bude. Ryan vplaval do vodopádů a já hned za ním. Za vodopádem byla malá jeskyňka. Byla nádherná.

"Pěkná že? Tady jsem jako malí strávil hodně času" usmála jsem se na něj a šla za ním. Sedla jsem si vedle něho. Povídali jsme si prvně o škole, ale pak se téma přeneslo na rodinu.

"Mám mamku a Taťku strašně ráda. Vždycky tu pro mě byli. Chodili sem mnou všude. Nedělalo jim to problém. Kupovali mi věci i když jsem jim řekla že jich mám dost. Pomáhali mi když se proti mě spikla moje bývalá třída. Teoreticky škola, jen pár lidí to neřešilo. Proto mi rodiče zaplatili dálkové vyučování. Do školy jsem jezdila jenom na důležité testy, nebo zkoušky. Mám své rodiče ráda. Nikdy bych je nevyměnila" usmála jsem se na něj. "Páni... Ty je fakt musíš milovat nade vše" "To máš pravdu" Ještě chvíli jsme si povídali, ale pak jsme se vydali zpátky.

Jak jsme vešli dovnitř hned se ptali proč jsme mokří. Jen jme se tomu s Ryanem zasmáli a pak jim to vysvětlili. Šly jsme se převléknout a pak zpátky dolů.

Hráli jsme různé hry karty, člověče nezlob se, hádanky. Prostě všechno možný. Najednou mě začala zase bolet hlava "Anit jsi v pohodě?" zeptal se ze starostí v hlase taťka. "Jo. Jen potřebuju na chvilku na vzduch." postavila jsem se a šla ke dveřím. Obula si boty a šla ven. 

Šla jsem se projít do lesa. Když jsem uznala za vhodné že bych měla jít zpátky, začala mě znova bolet hlava. Ale ne jak předtím když jsme hrály hry, ale hůř. Nemohla jsem se udržet na nohou. Myslela jsem že mi vybuchne. Najednou se mi prodloužila nehty. Ale to nebyli nehty, ale drápy. Začala jsem panikařit. Koukla jsem se před sebe a soustředila se na list. Najednou jsem ho viděla jako kdyby bil přede mnou jen pár metrů. Sluch. Slyšela jsem zajíce. Čich. Cítila jsem ho. Zase ta bolest do hlavy. Začala jsem křičet. Bolelo to hodně. Co se to se mnou děje? Po chvíli bolest ustoupila. Postavila jsem se a stěží došla domů. 

Otevřela jsem dveře, zula si boty a vešla do obýváku. "Mami půjdu si už lehnout. Není mi moc dobře. Přeji dobrou noc všem" slyšela jsem jak mi taky popřáli "dobou  noc" a pak jsem zalezla do pokoje. Převlékla jsem se do modrého tílka a černých kaťasů a zalezla do peřiny. Po chvíli jsem usla, ale v noci jsem se vzbudila protože jsem měla hlad. Šla jsem dolů pro jablko a hned zpátky do pokoje. Snědla jsem ho a zalezla pod peřinu. Usla jsem během 5 minut a vzbudila jsem se až ráno.

Taaak...Tady máte další kapču. Musím vál ale něco oznámit. Od 8.1 do 12.1 tu nebudu. Jedeme se školou na lyžák. Zkusím ještě něco napsat, ale nevím jak to budu stíhat. no nic mějte se pěkně papa :DD