S krví vlka

Část 8. "I'm not "OK"

Probudila jsem se. Koukla jsem do okna a viděla že je tma. Tím pádem je už večer. Koukla jsem se na mobil, který byl vedle mě na stolku. Bylo 19:30. Vstala jsem z postele a šla ke dveřím. Byli odemčené. Vešla jsem na chodbu. Bylo tu hodně dveří. Koukla jsem se na druhou stranu a byli tam schody a svítilo se. Pomalu jsem se vydala k schodišti. "Neměla by ses tu procházet tak sama. Mohl by na tebe nějaký vlk skočit" řekl někdo za mnou černovlasí kluk. Byl to ten co do mě píchl uspávadlo. "Dobře. Budu si to pamatovat. Jak se jmenuješ?" "Jsem Jason" "Ty asi víš kdo jsem že?" pousmála jsem se na něj. "To máš pravdu. Rád tě poznávám Anit" usmál se a podal mi ruku. "Mě také Jasone" úsměv jsem mu oplatila a ruku příjmula. 

Po schodech jsem z Jasonem v patách šla do obýváku, který byl spojený s kuchyní a jídelnou. Nikoho jsem neznala. "D-Dobrý d-den" pozdravila jsem jako slušná holka. "Ahoj!" vypískla blondýna a byla jsem už uvízla v obětí. "Jsem Tinker" "Anit" oplatila jsem obětí. Najednou jsem slyšela křik, který tak dobře znám "Anit někde zmiz-" všichni jsme se začali smát Ryanovi. I já. "Neboj. Nikam jsem nezmizla" uchechtla jsem se. "No tak můžeme pokračovat v představování. Já jsem Wendy, ale pozor Sam je můj" usmála se hnědovláska a objala mě. Obětí jsem taky oplatila. "Dobře budu si to pamatovat" obě jsme se uchechtli. "No... tak já jsem ten Sam, který patří Wendy" zasmál se. Wendy k němu přistoupila a bouchla ho pěstí do břicha a dodala "Radši pomlč jinak večer nikam nejdu"šibalsky se usmála. "Dobře dobře už mlčím" Sam ke mě přišel a objal mě také. "Já jsem Jeff a mého bratra Jasona už asi znáš" usmál se a objal mě. "Jo toho znám" Jeff měl černý vlasy jako Jason. "No... mě už znáš a asi by jsme ti měli před-"hnědovlasý kluk mu skočil do řeči a přešel ke mě. "Umím se představit sám Ryane. Jsem Ben. Alfa téhle smečky a teď i tvojí" Usmál se a podal mi ruku. Usmála jsem se taky a ruku přijala. "Anita a jak že už patří do vaši smečky?" "No... ještě vlastně úplně nepatříš, ale už tě tak bereme a dál to rozebírat nechci. Nemuselo by to být pro tebe příjemné téma" usmál se na mě Ben. "Dobře a jak ti mám říkat? Aflo? Bene? Pane?" "Stačí Ben" jen jsem kývla na souhlas. "Takže bando dneska a zejtra máte volno. Já jdu do pracovny" jen kývly a Ben odešel.

Chvíli jsme si povídali. Potom šla Wendy udělat oběd. Mi si mezitím povídali dál. Po chvíli přišla Wendy z nožem v ruce. Zorničky se mi zúžili a dech se mi zatrhl v hrdle. Žaludek jsem měla úplně stáhnutý. Nemohla jsem se nadechnout. Rychle jsem se odstrčila od Wendy na druhý konec sedačky. Koukla jsem na ni z hrůzou. Ale byl tu problém. Sakra já se nemůžu nadechnout! Začala jsem kašlat a lapat po dechu. Chci se nadechnout. První si toho šiml Ryan. Koukl se na mě a pak na Wendy. "Wendy běž s tím nožem pryč dělej!" křikl na ni  přišel ke mě. Nic jsem nevnímala. Pořád jsem se koukala na to jedno a samé místo. Ani jsem si nevšiml že tu jsou všichni ze smečky. Přišel ke mě Ben. "Anit musíš se uklidnit jinak se udusíš." Snažila jsem se ho poslechnout, ale nešlo to. Pořád jsem měla před očima ten nůž s Wendy. "Anit uklidni se! Už tu není!" Pořád jsem kašlala. Nešlo to. Začala jsem se třást a z očí mi šly slzy. "Sakra ta se jen tak neuklidní. Jeffe běž pro uspávadlo a něco na uklidnění. Takže dones dvě jasné?! ale rychle!" zakřičel na něho Ben. Ben byl pořád u mě. Co mi chtějí dát?! Zemřu? Po chvíli přiběhl Jeff s dvěma injekcemi. Začal jsem se ještě více třást a oddalovat se od něho. Kývala jsem hlavou že nechci. Pro moji smůlu mě Ben s Ryanem chytili tak abych se nemohl hnout. Jeff ke mě přistoupil s první a vpíchl mi jí. Pak vzal tu druhou a tak samo mi ji píchl. Začala jsem se uklidňovat a normálně dýchat potom jsem spadla vyčerpáním Benovi do náruče a usla. Poslední co jsem cítila bylo hlazení po hlavě a utěšování. Pak tma.

.

.

.

Probudila jsem se ve "své" posteli, ve které jsem se vzbudila včera. Rozhlédla jsem se a na židli vedle stolu seděla Tinker a držela mě za ruku. Pomalu jsem se posadila, ale hned mí vlítla bolest do hlavy. Sykla jsem bolestí a tím jsem vzbudila Tinker. "Anit jsi vzhůru!" vypískla a skočila mi do náruče. "Prosím, nekřič. Strašně mě bolí hlava" "jo, promiň. Jdu pro Bena a ostatní spala jsi den a půl" "Cože?! Jak to že jsem spala tak dlouho?" "To nevím, ale teď jdu pro ostatní" usmála se a odešla. Proč jsem spala tak dlouho. Snažila jsem si vzpomenout, ale něco mi v tom zabraňovalo.