S krví vlka

Část 9. "Kdo jsi?"

 Nahoře je Jeff ;)

Strašně děkuji k 132 zhlédnutí jste boží :D A to jsme teprve u 9.kapiteo. MOC děkuji :*

Ležela jsem na louce a koukala na měsíc. Pořád dokola se snažím vzpomenout co se stalo. Ale pořád mi v tom něco brání, neboli "někdo". Nechápu proč mi zakazuje si vzpomenout. 

Ještě dlouhou chvíli jsem tam ležela. Po chvíli začalo svítat. To jsem tu byla celou noc? Vydala jsem se zpátky. Cestou mě zase začala strašně bolet hlava. Měla jsem strašné křeče. Bolelo mě celé tělo. Spadla jsem a na zemi jsem se zabalila do klubka. Bolelo mě celé tělo. Nešlo to ustát. Strašně to bolelo.

Nevím jak dlouho jsem tam tak ležela, ale v hlavě se mi ozval Ryan "Anit kde jsi!? Máme strach?!" "V... lese" "Anit co se děje? Tvoje mysl je nějak slabá" "Prosím... nehledejte mě. Za chvilku pří du" Pak mi posílal další myšlenky proč mě ne má hledat atd... bolest odstoupila a já pomalu vstala. Šla jsem pomalu, protože mě pořád bolelo tělo.

Po chvíli jsem došla zpátky do domu. Vešla jsem hlavním vchodem a šla směr kuchyň. Měla jsem hlad. Když jsem tam vešla byla tam celá smečka. "Kde jsi sakra Anit byla?! Víš jaký jsme měli strach?!" Vyjel na mě Jeff. "To není tvoje věc" sykla jsem. Vzala jsem si jablku a chtěla se vydat do svého pokoje, ale to by mě nesmě zastavit Alfa alá Ben. "Anito odpověz. Kde jsi byla?" řekl už tím hrubším hlasem. "V lese. Poslala jsem Ryanovi myšlenku" "Ale proč?!" to už trochu zakřičel. "To není vaše starost" "Anito odpověz!" tak to už jsem nevydržela a vybouchla. "To nemůžu bát chvíli sama?! Šla jsem jen do lesa si urovnat myšlenky?! Vy asi nevíte jak se cítím! Stratila jsem mámu a tátu! Potřebuju být sama! Ale né.... Já vám musím říkat všechno! Už mě to nebavím!" zakřičela jsem a utíkala pryč z tohoto domu pryč. "Anit vrať se!" slyšela jsem křičet Ryana. Neposlechla jsem a běžela dál lesem pryč od nic. Když mě neumí respektovat v tom že potřebuju být sama tak odejdu. 

Běžela jsem dlouho. Už vidím svůj barák. Když jsem k němu došla byla tam policejní páska. Jen jsem si odfrkla a vstoupila dovnitř. Rozhlížela jsem se kolem. Všude byla krev. Najednou se mi v hlavě ukázali vzpomínky na ten den. Kdy jsem měla ten sen. Kdy zemřeli rodiče před mýma očima. Spustila se i vzpomínka na můj záchvat. Procházela jsem dům. Vzpomínala na to co jsem tady s rodiči zažila.

*Vzpomínka*

Bylo mi 13 let. Byla jsem s rodiči na zahradě. Já se koupala v  bazénu a rodiče odpočívali. Najednou jsem dostala dobrý nápad. Rodiče si mezitím podřimovali. Já jsem vylezla z bazénu a šla pro hadici. 

Potichoučku jsem k nim šla a pustila hadici. Upozorňuji. Bylo to ledová voda. "Aaaaaaaaaaaaa" Vypískla mamka s taťkou stejně. Dostala jsem záchvat smíchu. Válela jsem se na trávě a popadala jsem vzduch do plic. "Tak ty takhle jo? Maminko můžeš!" Táta na mě pustil ledovou vodu z hadice. Vypískla jsem a utíkala po zahradě. Táta mě pořád kropil studenou vodou. Když jsem bal u bazénu. Rychle jsem uskočila na bok a táta spadl do bazénu. Další záchvat smíchu. Bohužel jsem si nevšimla že se ke mě přibližuje mamka a shodila mě za ním. Mamka se taky smála, ale ne dlouho. Chytla jsem ji za nohu a taky ji shodila do vody. Všichni jsme se smály. Táta nás objal, ale pořád jsme se smáli.

*Konec vzpomínky*

Slzy tekly proudem. Šla jsem do svého pokoje. Byl pořád stejný. Najednou se mi někdo ozval v hlavě."Anit utíkej pryč. Jdou si pro tebe. Jestli rychle nezmizíš zabijou tě" "Kdo jsi?!" "To není podstatné. Potom ti to řeknu, ale vše se dozvíš v knize. Ale teď prosím utíkej" "Dobře" Rychle jsem vypadla s toho domu. Ještě cestou z obýváku jsem vzala tu knihu ze stolku s tátovou kreditku. Běžela jsem co nejdál. 

Z běhu jsem už byla unavená a bolela mě hlava. Jestli se ptáte proč neslyším Ryana, tak je to tak, že jsem si ten jeho řetízek sundala a dala do kapsy. Byla jsem u hotelu. Přišla jsem na recepci a vzala si nějaký hotel. Byl docela hezky zařízený. Jen jsem se trochu porozhlédla a usedla na gauč v obýváku. Vzala knihu a začala číst. 

Milá Anit,
Asi když čteš tuhle knihu jsem už mrtvá s tvým tatínkem. Jsem ráda že jsi tohle dodržela a začala číst až po naší smrti. Tedy doufám. Tahle kniha ti bude pomáhat. Kdykoliv si nebudeš vědět rady, napiš do knihy otázku a ona ti odpoví. Někdy se můžeš zeptat i na nás, ale nevím jestli ti odpoví. 

Prvně bys měla vědět že tě s tatínkem máme pořád rádi a pozorujeme tě ze shora. Byla si naše zlatíčko. Prosím... i když tu s tebou nejsme, usmívej se a buď šťastná.

A tak teď bych tě měla na něco upozornit. Tím že jsem byla upírem a tvůj tatínek vlkodlakem se mohlo něco stát s tvojí myslí. Myslím to tak, že toho vlka co máš v sobě budeš slyšet. Bude ti pomáhat, radit všechno. Ale nejspíše tě budou chtít zabít. Takoví lidi se jmenují "HYBRIDI". Před 200 lety tu byl taky hybrid. Chtěli ho zabít. Ale ne vlkodlaci, hlavně upíři s lovci. Buď na pozoru. Ty můžeš všecko změnit. Můžeš změnit budoucnost. Můžeš lidem ukazovat své vzpomínky nebo co se stane. To by si měla zdědit po mě. Po otci bys měla zdědit rychlost, sílu, statečnost a tvrdohlavost. Prosím... Poslouchej svého vlka. Drž se Ryanovi smečky. Alfy  - Bena.

A tady se s tebou loučíme. Kdybys cokoliv potřebovala vědět, zeptej se knihy. Napiš otázku, ona ti napíše odpověď. 

                                          Máme tě rádi a vždy budeme s tebou. S láskou Maminka a Tatínek

Nechala jsem slzy téct. proto chtěla abych tu knihu otevřela až bude po smrti. Brečela jsem dlouho do noci. Po chvíli jsem usla s myšlenkou, že se ráno vrátím zpět k Alfovi.

Omlouvám se že tato kapitolka je kratší, ale nic dalšího mě nenapadlo. Doufám že líbila ;)

Nevím kdy vyje další díl, ale pokusím se co nejdříve. :) a tady máte posledního člena smečky. Jestli jsem na někoho zapomněla prosím napište děkuji ;)

Ostatní postavičky v kapitole 8 ;) 

Ben