Anita Piyová žije se svou rodinou v nedalekém malém městě Harlow. Je jí 16 let a chodí na střední školu se svou nejlepší kamarádkou Elou. Nehrne se moc do společnosti protože moc lidí nemusí. Nikoho si nepouští k srdci. To ale ještě nečekala co se...
Prosím písničku si pusťte. Kdyby skončila pusťte si ji znova. Budete mít krásnou atmosféru. :D
"CRRRRR!" Otravný budík! Vzala jsem budík do rukou a hodila o stěnu. No to nám pěkně začíná. Vstala jsem z postele a šla do koupelny. Koukla jsem se na sebe a vypadala jsem jako zombie. Kruhy pod očima a rozcuchané vlasy do všech stran. Večer jsem toho moc nenaspala, protože jsem pořád myslela na školu. Mám strach. Hrozný strach a ještě k tomu do školy půjde i naše smečka. Někdy si říkám že sem nezapadám a jen překážím.
No hodila jsem myšlenky za hlavu a udělala jsem si raní hygienu. Takže: sprcha, vyčistit zuby, make-up a rozčesání vlasů.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vylezla jsem z koupelny a šla do pokoje pro oblečení. Zvolila jsem svůj oblíbený outfit. Šedé tílko s ryflovou bundičkou. A černý roztrhaný rifle. A nezapomněla jsem na náhrdelník od Ryana.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Popadla jsem černý baťoh z pumou a šla dolů. "Dobré ráno" pozdravila jsem všechny. "Dobré" pozdravili na zpět. Batoh jsem hodila k hlavním dveřím a šla do kuchyně. Sedla jsem si na barovou židli. "Tak co. Už se těšíš do školy?" "Běž s tím do hajzlu Jasone!" "Kdo to řek!" zařval do kuchyně Ben. "To tady Jason" ušklíbla jsem se. "CO-" "Jasnone až se vrátíš ze školy pří jdeš do mé kanceláře jasný?" "Ale-" "JASNÝ?!" "Jasný" řekl nabručeně. Ben si vzal jen kafe a šel zpátky do své pracovny. Já jsem rychle vzala jablko a chtěla zdrhnout, ale to by mě nesměly zastavit něčí ruce na mých mocích. A čí to byli? Správně. Jason mě vzal do vzduchu a začal se mnou ve vzduchu točit. "Jaso-ne! Po-Polož mě!" řvala jsem mezi smíchem. Jasone mě sice položil na zem ale začal mě lechtat. "Tak se mi nejprve omluv!" "Já n-nic n-n-n-eu-dělala hahahaa" to lechtá! A strašně moc. "Ale moc dobře víš za co" achjo.. Musím se mu omluvit jinak se tu smíchy počůrám. "O-omlouvám se!" přestal. Já jsem na zemi popadala dech.
Po chvíli jsem svůj dech uklidnila a vydala se pro batoh a ven. Když jsem viděla Jasona zpražila jsem ho pohledem. "Hele za to si můžeš sama. Neměla jsi to hodit na mě" "Hmm" vydala jsem se k autu kde seděl Jason,Ryan a Tinker a já. V Druhém jel Sam, Jeff a Wendy. Nasedla jsem do prvního auta a sedla si na spolujezdce. Ryan nastartoval a vyjeli jsme. "Ryane?" "Hm?" "Co tví rodiče? Kde jsou oni a ví vůbec že jsi tady?" "Anit je to vpoho. Rodiče jeli na dovolenou do Malibu. A ano vím že jsem ve své smečce" "Dobře" Dál jsem se už nevyptávala a sledovala okolí.
Po cca 20 minutách jsme dojeli do školy. Jen co jsem vystoupila se mě zmocnil strach. Strach ze spolužáku a hlavně ze Sophii. Čekala jsem než všichni vystoupí. Došli jsme do školy a holky s klukama se šly oznámit ředitelny. Kromě Ryana. Ten už tu chodí. S Ryane jsme šly ke skříňkám a vyndali si učení. Ben mi říkal, že se nemusím bát že jsem tak dlouho chyběla. Že to zařídil. A já mu věřím. S Ryanem jsme se vydali k naší třídě. Zasedli jsme na svá místa. Tím pádem vedle sebe. Za chvíli zvonilo na hodinu. Do třídy vešla Wendy s Jeffem. Představili se nám a usedli do volné lavice hned před námi. Celou hodinu jsme si posílali vzkazy.
Konečně zazvonilo na přestávku. Ještě jedna hodina a jede se domů. Už jsem si myslela že bude vše v pohodě, ale to by nemohla být Sophie a její party aby mi to nezkazili. "Ahoj Anit. Kde pak máš svého pojska? Jak že se jmenovala... jo Ela" "Elu do to ho netahej" zavrčela jsem na ní. "Ale no táaak. Jo a slyšela jsem co se ti stalo. Je mi to tak líto že jsi sama" na to se ještě rozesmála. Chtěla jsem něco říct, ale předběhla mě. "Určitě se zabili kvůli tobě" to už přehnala. Začala jsem zuřit. Cítila jsem drápy místo nehtů a že se mi mění i oči.
"Anit ne!" zakřičel Jason zrovna když jsem se chtěla vrhnout na Sophii a její partu. Jason ke mě přiběhl a zezadu mě objal a odtáhl ven ze školy. Tam mě posadil na zem. "Anit musíš se uklidnit! Jinak to nezmizí. Teď se zhluboka nadechni a vydechni" udělala jsem to co mi řekl Jason. Pomalu jsem se uklidňovala. Když už jsem byla v pohodě tak přiběhli kluci s holkama. "Co se stalo?" zeptala se Tinker a dřepla si ke mě. "To bych taky rád věděl" odpověděl ji Jason a všichni se na mě podívali. Povzdechla jsem si a spustila jsem co se mi stalo. "Když jsem šla do bufetu si pro jídlo potkala jsem Sophií s její partou. Nejprve začala urážet mě a potom i Elu. Ale ta poslední kapka byla..." odmlčela jsem se. Cítila jsem jak se mi po tváři kutálejí slzy. "...byla když začala urážet mé rodiče. Řekla že je to moje vina. Možná i je. Já už sama nevím" začala jsem brečet. Tinker si mě přitáhla do velkého obětí. "Není to tvoje chyba. Neumřeli kvůli tobě. Všechno bude v pořádku" hladila mě po vlasech a já jí brečela do ramene.
Jak jsem se uklidnila vydali jsme se domů. Teda jenom já s Ranem. Byla jsem psychicky vyčerpaná. Když jsme dojeli domů šla jsem do svého pokoje. Zavřela jsem se tam a už nevylezla. Natáhla jsem po laptopu a našla si nějaký film na který jsem se začala koukat.
Po zkouknutí filmu jsem se rozhodla trénovat. Převlékla jsem se do šedého tílka a černých legín. (nevím jak to napsat :D) Vzala jsem si k tomu černý botasky puma. Vlasy jsem si stáhla do culíku. Vzala mobil a sluchátka a šla na zahradu. Do sluchátek jsem si pustila písničky a začala cvičit. Běhala jsem kolečka kolem domu. Potom jsem si vybíhala kopce co tu byli. Trénovala jsem i boj. Našla jsem si nějaký strom a začala do něho bušit. Díky bolesti jsem se začala uklidňovat. Ruce jsem měla celé krvavé a samý šrám. Po tváři mi tekly slzy. Zase jsem myslela na rodiče. Na naše společné chvíle. Pořád dokola se mi přemítali vzpomínky. Moje první kroky. Moje první slova. Když jsem šla poprvé do školy. Nad tou vzpomínkou jsem se musela ušklíbnout. Táta měl o mě nehorázná strach že se mi něco stane. Dováželi mě společně do školy. Poprvé když jsem začala vařit. Nebo když jsem nosila jedničky. Samé pochvaly od rodičů.
Z nova jsem udeřila pěstí do stromu. Ani jsem si nevšimla že začalo pršet. Otočila jsem se ke stromu zády a zklouzla po něm dolů. Nohy jsem natáhla a hlavu si opřela o strom. Nechala jsem kapky dopadat na mou uslzenou tvář. Nevím jak se mi to povedlo, ale s myšlenkou na mé rodiče jsem usnula.
Další kapitola na světě! Moc děkuji za 690 zhlédnutí a 59 vote. Jsem nezkutečně ráda ;) Jste nejlepší. :D No nic Další díl by mě vyjít zase do pátku nebo i dříve ;) Mějte se :D
