S krví vlka

Část 16. Bratr

                                                                                     15.března 15:24

Budu tu psát jaký je den. Protože se v tom začíná ztrácet jaký je měsíc nebo jaké je roční období. Proto to takhle na začátku budu psát ;)

V minulé kapitole

Ten vlk, co viděli byla Kejsi spojená s Anit. Kejsi ji právě dneska přenechala své tělo vlka. Anita prvně nevěděla kde je a chodila po cele. Všechny si je prohlížela. Řetězy ji ale stěžovali chození. Anit si jenom zívla a lehla si a pozorovala je. Po chvíli zavřela oči a poslala Ryanovi myšlenku.

"Jsem plně při vědomi oznam jim to. Můj vlk se mi poddal"

Teď

Pohled Ryana:

"Jsem plně při vědomí oznam jim to. Můj vlk se mi poddal"  poslala mi Anit myšlenku. "Je plně při vědomí" řeknu jim. "Cože je?! Jak to ty můžeš vědět?" zeptal se mě Jason. "S Anit máme  propojené myšlenky. Vyměnil jsme si ty nejdrahšší (neumím to napsat :) ) věci co máme. A to jsou právě naše řetízky. Proto jsem slyšel Anit jak ke mně mluví že je plně při vědomí" řekl jsem. "Dobře tak jestli je to pravda tak to vyzkoušíme" řekl Ben. Potom se otočil k Anit a začal na ni mluvit. "Anit jestli mě slyšíš a jsi plně při vědomí tak si sedni a třikrát za vij" Anit otevřela oči. 

Potom se postavila a následně sedla. Pak  třikrát zavila. "Dobře... Ryane můžeš jí sundat ty řetězy a dít do postele až se přemění zpět?" zeptal se mě Ben. "Jasně" 

Ještě tu chvíli zůstali a potom všichni odešli. Zůstal jsem tu s Anit sám. Anit ležela a vypadalo to že spí. Ale potom otevřela oči a zeptala se "Kdy můžu odtud pryč?" "Až se přeměníš zpátky na člověka" "A jak to mám sakra udělat?" ...... "Musíš si představit sebe jako člověka a pořád na sebe myslet. Ale pozor. Zaprvé tě to bude ještě trochu bolet a za druhé.... budeš nahá" 

Dlouhé ticho

Pořád ticho

"COŽE?! Jak jako budu nahá to mi to moje oblečení nezůstalo?" zeptala se "Ne. Roztrhlo se. Se kolem sebe koukni. Neboj já odejdu a přinesu ti oblečení dobře?" "Dobře"

Vstal jsem a šel k Anit. Otevřel jsem dveře té klece a sundal ji všechny řetězy. Potom jsem ji znovu zavřel a šel ze sklepa pryč. Mířil jsem k jejímu pokoji....

Mezitím u Anit:

Ryan odešel. Udělala jsem to co mi poradil. Představila jsem si sama sebe. Myslela jsem na svou osobu. Tělo mě zase začalo bolet. Sice to nebyla taková bolest jako když jsem se měnila na vlka, ale stejně tu byla. Menší ale bolelo to. Celé vlčí tělo se mi napnulo. Začali mi mizet chlupy. Tělo se mi zmenšovalo. Ocas, uši a čumák mi mizely. Teď už tu nebylo vlčí tělo, ale moje. ALE NAHATÉ! Achjo je mi zima. Pokusila jsem se vstát ale stejně jsem spadla na zem. 

Nevím jak dlouho jsem tam ležela nahatá, ale pak jsem slyšela vrzání dveří. "Anit nesu ti to oblečení. Otoč se abych nic neviděl a neboj nebudu se koukat" Udělala jsem tak jak mi řekl. Otočila jsem se a čekala až mi dá moje věci. Slyšela jsem zase zavrzání dveří, ale tentokrát od mé cely. Vedle mě byli položeny moje věci. "Neboj otočím se" Moc mu nevěřím, ale co mi zbývá. Začala jsem se oblékat. Ryan mi sem donesl bíle tílko s kraťasy. Spodní prádlo bylo bílí. Ještě mi donesl bílé ponožky.

Ještě jsem si rychle sepla vlasy do culíku. Potom jsem se pomalu postavila. Už mě nebolelo tolik tělo jak před 10 minuty, ale pořád bolí. "Chceš pomoct?" zeptal se mě Ryan. "Ne děkuji" nevím proč, ale když jsem s Ryanem sama tak se necítím svá a cítím nátlak v hrudi. U srdce. Nechápu. Pomalu jsem šla. Ryan šel celou dobu po mém boku. Doprovodil mě ke mě na pokoj. "Děkuji za doprovod, ale teď si asi na chvíli půjdu zdřímnout" řekla jsem mu s úsměvem. "Dobře. Kdyby něco pošli myšlenku nebo řvi" mrkl na mě a odešel. S toho jeho mrkání se mi podlamují nohy. Pane bože co to se mnou je?