S krví vlka

Část 6. Sen

Byli jsme už doma. Se sedla jsem z Ryana a řekla mu ať se ještě nemění, že mu donesu oblečení. Vletěla jsem do jeho pokoje a vzala mu nějaké to oblečení.  Rychle jsem běžela zpátky před dům. Nikde jsem ho neviděla. Kde zas je ? Snad se někam nezaběhl. Když jsem už už chtěla se otočit a jít zpátky do domu, tak mi něco skočilo na záda. Kdo pak to byl ? Samozřejmě náš Ryanek. 

"Kurva jsi těžký!" vykřikla jsem ze smíchem v hlase. Jen mě olízl na tváři a slezl ze mě. Přeměnil se zpátky a začal se oblékat. "Až budeš přijď do kuchyně na večeři."řekla jsem a šla do domu. Chtěla jsem je všechny překvapit. Vzala jsem vajíčka, mouku a ty další věci na palačinky. 

Po 30 minutých byli palačinky hotové. Na stůl jsem dala nutelu a několik druhů marmelád. "VEČEŘE!" zavolala jsem na ně. Všichni jak vešli do kuchyně na mě civěli s otevřenou pusou. "T-to jsi udělala ty?" zeptal se taťka. "A kdo jiný? No tak já vás neotrávím" usmála jsem se na ně "To bych si nebyl tak moc jistý. Neboj se pamatuji si kdy jsi dělala palačinky" promluvil Michael "Já už nejsem malé škvrně" dala jsem si ruce křížem na hruť jako náznak uraženosti. "No tak nebuď uražená. Koukej už to jím" zvolal na mě Micheal s plnou pusou. Musela jsem se smát. Všichni si sedli a jedli. Musím se pochválit. Dneska jsem je udělala perfektní.

"Máš to dobré" pochválil mi je Ryan "Díky" uculila jsem se. Všichni mi je začali chválit. Byla jsem ráda že se mi konečně něco povedlo. Jak všichni dojedli. Sebrali se a šli do obýváku. Já jsem vzala špinavé nádobí a šla ho umýt. Jak bylo umyto začala mě zase bolet hlava.

"Dobrý?" zeptala se ze starostí mamka. "Jo. jen mě zase trochu začala bolet hlava" usmála jsem se na ni. "Budeš to muset vydržet do 17. Až se poprvé přeměníš přejde to neboj" usmála se a mě. Já jen přikývla a šla nahoru do postele. Byla jsem strašně unavená. jen co jsem usla, hned se mi zdál sen.

Sen
Dojeli jsme domů. Mamka mi podala tašky z Eviného auta aby mohla odjet. Už odjížděli. S mamkou a taťkou jsem se vydali spět domů. Šla jsem nahoru si vybalit. Vybalovala si všechny věci z kufru. Když jsem si kufr zkovala do skříně a otočila jsem se do pokoje na posteli jsem měla obálku. Otočila jsem se po pokoji a koukla se jestli tu někde někdo je. Bohužel tu nikdo nebyl. Všimla jsem si otevřeného okna. Trochu jsem se lekla. 

Pomalu jsem šla k posteli. Sedla jsem si na ni a otevřela obálku. Vytáhla jsem dopis  začala číst.
V dopise :
Dneska tvoji rodiče zemřou. Zemřou tvoji rukou. Za chvíli jak lusknu prsty se objevíš v kuchyni a budeš držet krvaví nůž. Před tebou budou ležet oba rodiče.

Jak jako mrtví!!! Najednou mi proběhl přes záda vítr. Odhodila jsem obálku s dopisem na postel a šla zavřít okno. Koukla jsem se do tmy. Pod stromem byl nějaký muž. Měl na sobě masku. Koukaly jsme se vzájemně do očí. Najednou zvedl ruku a luskl prsty. 

Najednou jsem se objevila v kuchyni. V ruce jsem měla krvavý nůž. Přede mnou leželi rodiče. Byli celý od krve a z bodnými ranami v břiše. 

Je to jako v tom dopise! Spustili se mi slzy.

"ne ne ne ne NE NE!!! To nemůže být pravda!" řvala jsem. Na mých ramenou se objevili ruce. Ty ruce si mě otočili k sobě. Začal se mnou třást a pořád dokola řval:

"Zabila jsi je! Je to tvoje vina! Jen kvůli tobě zemřeli! Musíš zemřít!" pořád dokola to opakoval

"ne ne NE! NECH MĚ! PROSÍM... TO NENÍ PRAVDA! NEMŮŽE!" řvala jsem a vzlykala. Chytl mě pod krkem a škrtil mě. Nemohla jsem se nadechnout. Pořád mě škrtil a třásl se mnou.

Rychle jsem otevřela uslzené oči. Nade mnou byl Rayan. Držel mě za ruce vedle hlavy a v očích jsem mu viděla strach. "Co...se stalo?" trochu se bojím odpovědi. Když se natočím ke dveřím vidím tam stát mamku s taťkou. Mamka brečí taťkovi na hrudi a taťka ji utěšuje. "Co se stalo?"zeptám se znova. 

"Zrovna jsem procházel kolem tvého pokoje. Něco si řvala. Otevřel jsem dveře abych se ujistil že jsi v pohodě. Ale nebyla. Brečela jsi, řvala a škrtila jsi se" kouknu na mamku z otázkou jestli je to pravda. Ta jenom přikývne. Ten... ten sen, ne to nebyl sen byla to noční můra. Kouknu na Ryana a obejmu ho. "Děkuji že jsi mi pomohl" usměju se na něho "Není za co. Pro tebe bych to udělala zas" zčervenám. Pustím Ryana a vydám se směr taťka a mamka. Pořádně je obejmu. Všimnu si že za nimi je Eva s Michaelem. Pustím rodiče a vydám se k nim. Ti mě rychle obejmou. Takhe tam stojím asi minutu a pak je pustím. "Jdu se osprchovat." oznámím a vyrazím do pokoje. Vezmu si tílko s kraťasy se spodním prádlem a jdu do koupelny. Zamknu se. 

Svléknu se a oblečení hodím do prádla. Stejnak je propocené. Vlezu do sprchy. Pořád myslím nad tím snem. Je to pravda? Stane se to? Kdo byl v té masce a proč by chtěl zabít mé rodiče a pak mě? Pořád si kladu ty stejné odpovědi. 

Nevím jak dlouho jsem tam byla, ale na rukou jsem už měla varhánky a to dost jasně říkalo že jsem tam byla dlouho. Vylezla jsem ze sprchy a osušila se. oblékla a vyšla z koupelny. Vlasy jsem si nemyla. Dala jsem si je jen do velkého copu a vydala se dolů. 

Dole už všichni byli v obýváku a povídali si mezi sebou. Chtěla jsem jít za nimi, ale v tom se mi ozval můj milovaný žaludek. Šla jsem směr lednice. Vzala si jogurt, lžičku a vydala se do obýváku. Sedla jsem si do křesla a jedla. 

Jak jsem dojedla šla jsem kelímek vyhodit. Lžičku jsem umyla a schovala. Vydala jsem se zpátky do obýváku a sedla si na to stejné místo. Jen co jsem usedla, tak na mě mamka promluvila.

"Anit?" "Ano mami?"odpověděla jsem ji. Mezitím ke mě přišla s nějakou knihou. "Tady. Tuhle knihu otevřeš až tady s tatínkem nebudeme" posmutněla. Chtěla jsem se na něco říct ale to už zase mluvila mamka "V té knize najdeš odpovědi na všechno" "Proč mi to dáváš a proč to mám otevřít až zemřete?" "Protože... Prosím slib mi že tak uděláš až tu nebudeme?" "Slibuju" Usměju se na ni a obejmu ji. "Tak a je čas balit. Já připravím oběd. Naobědváme se a pojedeme" řekla mamka. 

Všichni tak splnili. Za chvilku jsme už seděli v autě a odjížděli domů. Nemohla jsem se dočkat až zase uvidím Elu.

Jenže to jsem nevěděla co se stane.  A pořád dokola se ptám. PROČ !?

Taaaaaaaak zde další kapča. Omlouvám se že dlouho nebyla, ale škola. znáte. :D No... tak jen doufám že se vám kapča líbíla a u další AHOJ :D