She is interesting

Znova pro hůlku

Když jsem si pořizovala svojí první hůlku, říkala jsem si, že bude poslední. Spletla jsem se. 

Mojí první hůlku jsem kupovala se svojí matkou ve Francii, kde jsem měla nastoupit do Krásnohůlek. Vydržela mi 5 let, vlastně do Kruvalu, kde jsem studovala pouze 2 roky. Nepamatuju si z jakého dřeva hůlka byla, ale jádro bylo z žíně testrála, mé velmi oblíbené zvíře, které vidí jen pár lidí a já mezi ně patřím.  Vidí je jen ti, co viděli někoho umřít, nevím koho jsem viděla zemřít, ale mám menší tušení. Zpět k hůlce. Podle prodavače byla velmi mocná, ale vzhledově vypadala jako kus klacku, bez legrace opravdu tak vypadala. Díky tomu si moje matka vtloukla do hlavy, že budu velký problém a taky že jsem byla, když jsem začala doma vykřikovat a hádat se s matkou o tom, že krvezrádci a mudlorození jsou vlastně lepší než čistokrevní, začal můj život ve čtyřech maskách. První maska byla ve společnosti mezi čistokrevnými, žádné modřiny, řezné rány prostě vznešená dcera, která prosazuje pouze čistokrevnou krev. Druhá maska byla ve škole, nikdo nesměl vědět, co se mi děje doma, takže čistokrevný drzí fracek, na kterého byli všichni hrdí a mudlorození se ho báli. Třetí maska a pro mě nejvíc oblíbená byla přátelská, vlastně to nebyla maska byla jsem to doopravdy já, tu jsem ukázala jen jednou a to bylo nejspíš také naposled, díky té holce, mě matka vzala ze školy, což byl konec v Krásnohůlkách. Nakonec čtvrtá maska a ta byla před rodiči odvážný drzí fracek, co se nebojí ohnivého biče, kletby cruciatus a ani prosazovat svoje názory, ale mohu jen doma. Důvody tu teď říkat nebudu, je to nepodstatné. Nikdo nevěděl jaký mám názor, jak se cítím a tak to bylo dobře. Jsem se tu zase rozkecala. Jak jsem říkala svojí první hůlku jsem měla do Kruvalu přesněji do 5.ročníku v Kruvalu, trochu jsem nechala vytopit sklepení školy a tak mě vyloučili a moje úžasná matka si přála, aby mi ředitel zničil hůlku a tak taky udělal. Díky tomu teď stojím v Londýně přesněji na Příčné ulici a hledám krámek s hůlkami, s těmi nejlepšími. Ano hledám prodejnu hůlek Ollivander. Slyšela jsem o něm opravdu hodně. První hůlka sice byla opravdu velmi dobrá, ale i když jsem byla velmi jistá mým spojením s ní, tak nebylo tak dokonalé. Byli tam mezery, které u některých kouzlech vyvolalo fatální chyby.

Vešla jsem do prodejny hůlek. Nikdo tam nebyl a tak jsem se trochu porozhlédla. Došla jsem k pultu a koukla se do uličky, kde také nikdo nebyl.

,,Pane Ollivandre?" Zavolala jsem, ale nic.

,,Haló? Je tu někdo?" Zkusila jsem znovu své štěstí, které stojí popravdě za starou Bellu. Ano správně za nic. Taky jste si teď představili Bellatrix se šedivými vlasy a o holi? Ne? Já teda ano. Ach krásná představa.

,,Hned jsem u vás!" Zavolal na mě postarší pán už s většinou stříbrných vlasů. Jak mě uviděl polekal se. V očích měl děs.

,, Omlouvám se nevěděl jsem, že jste to vy." A kvůli tomu to nemám ráda své jméno, své rodiče, svojí část krve.

,,Ne neomlouvejte se nevadilo mi to." Usmála jsem se na něj přívětivě. Bylo vidět jak se mu ulevilo, že na něj nechci použít Avadu, ale v jeho očích už nebyl strach, ale poznání. Něco mi říká, že poznal mojí druhou část.

,, Počkejte chvilku, myslím, že mám pár typů na hůlku přesně pro vás." A zaběhl někam za roh. Přinesl jich asi šest, ale ani jedna mi nesedla.

,, Mohu se tu porozhlédnout? Strašně mě fascinují hůlky." Koukla jsem na něj štěněčím pohledem. Pokýval hlavou a já se vydala vztříct zkoumání tohoto krámu.

,,Jaké jádro měla vaše první hůlka?" Zeptal se mě po nějaké době, asi nebyl zvyklí, když mu někdo trajdal po obchodě.

,,Z žíně testrála, sice jsme byly spojené, ale byly v tom spojení jisté mezery." Řekla jsem mu popravdě a vytáhla jednu hůlku, byla světlá z hruškového dřeva 14,5 palce dlouhá, měla ornamenty na sobě velmi pěkná a celkem nepoddajná, lehce jsem s ní mávla a poznala jsem pravé spojení bez mezery, bez malé chybičky. Přinesla jsem jí k pultu, aby mi o ní něco pan Ollivander řekl.

,,Našla jste si opravdu unikátní hůlku, už přesně na den 16 let jí mám zde. Kolikátého jste se narodila?"udivilo mě to.

,,Dnes mi je 16 let pane, narodila jsem se dnes 26.7." trochu zaskočená otázkou jsem mu odpověděla.

,, Přesně tenhle den můj otec vytvořil menší experiment a to tuto hůlku z hruškového dřeva, ale s jádrem z vlasu nejmocnější víly a z žíně ,,krále" testrálů. Zkoušel vyrobit hůlku, která by se mohla rovnat bezové hůlce, ale hůlka si nikoho nechtěla vybrat." odmlčel se na chvíli, aby si na něco rozpomněl. ,, Hůlka bude patřit nejčistější duši na světě, řekl mi otec než umřel." S poděkováním jsem si hůlku zakoupila a odešla.

Netušila jsem, že se mi v tuhle chvíli změnil celý život.

- tak jo, máme tu první kapitolu této knihy. Miluju dobu Pobertů a především opravdu velmi zajímavé příběhy s nimi.

- vím tato kapitola je tak nějak o ničem, taková nudná, ale nějak to začít musí. :D

- opravdu velmi doufám, že to někdo bude číst, takže když tak napište komentář a ohodnoťte.

- budu opravdu ráda i za kritiku. :)

- vaše Moon