She is interesting

Vánoce

A je to tady. Již zítra ráno. Vánoce nejlepší a nejhorší svátek ze všech. Asi se ptáte proč nejhorší. No u mě doma se to vždy slavilo tak na hodinu. To matka dala i do obýváku ozdobený stromeček, ale jen na dobu, co jsem si měla rozbalit dárky. Vždy jsem dostávala nějakou knihu o čisté krvi, peníze a nebo nějakou tajnou obálku, který když jsem se dotkla tak mi popálila ruce. Nejlepší svátek je to vlastně až teď. Slavím Vánoce v Bradavicích poprvé och jaké pak to překvapení, že? Tak mám i z toho smíšené pocity. Ve své podstatě nevím, jak se takový Vánoce slaví.

Ráno

,,Frey! Vstávej, jsou tu Vánoce holka! Jak můžeš takhle dlouho vyspávat!" Křičela na mě Lily a pobíhala po pokoji. Otevřela jsem ležérně jedno oko a koukla se na to co tu vyvádí.

,,Pojď dolů, kluci už čekají!" Zajásala a už mě táhla z postele.

,,Á kdopak se nám to vyhrabal z postýlky, Šípková Růženko?" Zeptal se mě Remus a Sirius si pohrdavě odfrkl. Nevšímala jsem si ho. Vlastně po těch Prasinkách se začal chovat ještě hůř. Všechny jsem objala, teda krom Siria, jako pozdrav.

,,No tak kdo bude rozdávat?" zeptal se James a na očích mu bylo vidět, že chce rozdávat on, někdy mi připomíná malé dítě.

,,Tak Jamesi rozdávej." usmála jsem se na něj mile. Jemu se oči ještě více rozzářili a to jsem si myslela, před tím, že víc to už nejde, no hold jsem se spletla. Po chvilce měli všichni už svojí hromádku. Já dostala od Lily knihy o vílách a o ovládání schopnosti vody, no asi nechce být vytopena, mi nedůvěřuje potvora. Od Jamese jsem dostala náhrdelník s lvem, po chvilce jsem si všimla, že má podobnou brož připlou na triku, u toho byl lísteček, že mi to později vysvětlí. Od Remuse jsem dostala čokoládu a takový deník, u toho bylo, že má podobný a že si přes něj můžeme psát, když nám bude nejhůře. Od Petra jsem dostala jen nějaké sladkosti. No a nakonec tam byla krabička od, to tam vlastně nebylo napsaný. Popravdě bála jsem se jí otevřít. když jsem jí otevřela byl tam prstýnek s kamínkem ve tvaru vody. S papírkem, kde bylo napsáno Pro štěstí. Jak jsem všechno dorozbalila tak  jsem se koukala po ostatních. Chyběli jim dárky ode mně, né, že bych je zapomněla dát pod stromeček, ale chtěla jsem, aby měli ještě nějaký překvapení.

,,Asi se divíte, proč nemáte dárek ode mně, ale chtěla jsem vidět váš výraz." usmála jsem se na něj nejvíce okouzlujícím úsměvem, zatím co oni mě spalovali pohledem zaživa. Mávla jsem hůlkou směrem k mému pokoji a už letěli dárky a né, že bych jich bylo málo. Jamesovo nové koště jsem zabalila do velké dlouhé krabice aby hned nebylo poznat, že se jedná o koště. A ano rozhodla jsem se, co udělám s tím lektvarem pro Remuse, dám mu ho osobně.

,,Tolik dárků? Frey, si se zbláznila, ne?" vydechla Lily.

,,Ne jen jsem vás chtěla pořádně obdarovat, jako poděkování, že si konečně můžu užít pořádné Vánoce." usmála jsem se. Všichni začali dychtivě otevírat dárky. Bylo ticho, bylo slyšet jen trhání papíru. Dokud nevylítl James ke mně.

,,Freyo, tohle nemůžu přijmout, dyť to muselo stát mění!" vykřikl, nadechovala jsem se do odpovědi, že to přijmout musí, jinak mě urazí, ale to už mě objímal a šeptal mi tiché děkuji. Pak mě rychle pustil a začal si sbírat svých pět švestek, bylo mi jasný, že ho hned půjde vyzkoušet.

,,Jamie! Počkej, máš tam ještě jeden dárek!"vykřikla jsem za ním. On se otočil a uviděl zlatonku, která byla přidělaná v krabici. On se jí dotkl a objevil se nápis, který jsem tam dala. Lehce na to vykulil oči, ale pak se na mě usmál. No doufám, že to pochopil správně. Pak vytáhl koště a Sirius užasle zapískal.

,,Takže on dostane koště a já šampón a kondicionér? Pěkně nefér." ušklíbl si Sirius.

,,To si měla dát Srabusovi a né mě." chtěl očividně vysvětlení.

,,Neohrnuj nad tím nos, je to speciální. Můžeš tomu nastavit jakou chceš vůni. Hlavně pak ty vlasy nemusíš fénovat ani žehlit, abys docílil rovných vlasů." uznale pokýval hlavou řekl tiché díky a pak vyběhl za Jamesem, aby viděl koště v akci. Lily se na mě vrhla s tím, že ten náhrdelník je úžasný a šla si uklidit věci. Remus ode mně dostal ke knize ještě obálku, kde bylo příslušné kouzlo k ukrytí a dále vzkaz, že se sejdeme za 15 minut v Komnatě nejvyšší potřeby. Pokýval na mě, že souhlasí a šel si uklidit.

Komnata nejvyšší potřeby 

Chtěla jsem aby to tam vypadalo jako v Nebelvírské společence s tmavým rohem, což se také povedlo. Přesně na čas přišel i Remus. Se stále nechápavým pohledem, neb mě neviděl. Byla jsem schovaná v tom rohu proměněná v polární lišku. Posadil se na gauč před krbem a čekal. V tu chvíli jsem vyšla ze stínu. Neviděl mě, byl zády ke mně. Pak jsem naschvál šlápla na podlahu kde to zavrzalo. On se rychle otočil a vyskočil z gauče.

,,Takže si to byla celou dobu ty?! Dyť jsem tě mohl zabít! Vlastně jsem tě málem zabil!" začal šílet. Proměnila jsem zpět na člověka.

,,Ano, ne nemohl si mě zabít dávala jsem si pozor jsem v tom přece celkem i zkušená, dyť si mi nic tak hrozného neudělal. Jsem zvyklá i na horší." usmál jsem se na něj a sedla si na gauč, on si sedl vedle mě frustrovaně. Pak mě rychle stáhl do obětí a začal se mi omlouvat za věci, co mi vlastně neudělal.

,,Tak dost Reme, vím co vlkodlačí kletba dokáže, takže ti absolutně nic nevyčítám, ale teď k hlavní věci, proč tu jsme." Odtáhla jsem se od něj a on  se na mě překvapivě podíval.

,,To není všechno?" zakroutila jsem hlavou a vytáhla z kapsy u své klokaní mikiny malinkatou lahvičku, kterou jsem zvětšila kouzlem.

,,Na tomhle pracuju už asi tři roky, ale když jsem tě poznala, dostala jsem ještě větší odhodlání to dodělat. Zkus si typnout, co to je." zakřenila jsem se na něj. On si lektvar ode mně vzal, znalecky si k němu čuchnul podíval se proti světlu, chvilku mi to připadalo jak degustace vína.

,,No tak je to lektvar, ale ještě jsem nikdy takový neviděl." přiznal barvu.

,,Ani bys ho nemohl poznat."  zasmála jsem se.

,,Je to vlkodlačí lektvar, kterej jsem vymyslela. Nezabrání ti to k proměně, ale neměla by tolik bolet a měl bys být klidný jak beránek, zkrátka budeš se moc ovládat sám a ano funguje to. Poslala jsem to Siriusově sestřenici. Ta to zkusila den úplňku, a pak mi poslala sovu s tím, jak výzkum dopadl no a dopadl skvěle. Byla z toho tak nadšená, že si ode mně vzala recept. Už se nebojí, že ublíží někomu ze své rodiny." usmála jsem se na něj a on mi padl do obětí. Plakal.

,,Tolik toho pro mně děláš, jak ti mám za to všechno poděkovat?" zeptal se po chvilce, co se uklidnil.

,,Slíbit mi dvě věci. Ta první je, že už osobě nebudeš říkat, že jsi zrůda, ne neodmlouvej a druhý slib je, že se mnou jednou pojedeš za Siriusovou sestřenkou." dopověděla jsem své podmínky. 

,,Slibuju."

Takže vítejte u další kapitoly! Celkem zázrak, že je tak brzo, co? Řekla jsem si, že do konce prázdnin zkusím vydat aspoň na můj poměr dost kapitol. Docela výzva, co? Schválně jak dlouho mi to vydrží. :D 

Takže zanechte komentík a hvězdičku pokud se vám kapša líbila a u další kapitoly, čau!

Vaše Moon