She is interesting

James Potter

Na Příčné jsem se zastavila ještě pro učebnice a hábit. Všude se mě báli a já je přesvědčovala, že nejsem jak moje rodina. Zrovna jdu završit tento úžasný den zmrzlinou, ale někdo mi zkazil plány. Strčila do mě nějaká osoba a já díky tomu skončila na zemi. Úžasný budu mít ještě špinavý oblečení. Rychle jsem vstala a začala se oprašovat.

,,Moc se omlouvám asi jsem byla moc zaměřená na myšlenku se zmrzlinou." Usmála jsem se na dotyčnou osobu. Konečně jsem si ho, ano je to kluk, prohlédla. Tmavě hnědé vlasy do všech stran, brýle a od pohledu velmi sympatický.

,,Vlastně bych se měl omlouvat já." Odmlčel se a já se lekla, že se mě taky bude bát.,,nedával jsem pozor na cestu." A ukázal na knihu, která ležela před mýma nohama, Famfrpál v průběhu věků.

,,Jo to chápu už jsem jí taky četla mockrát, člověk se do toho hodně začte." Usmála jsem se na něj a podala mu ji a obešla ho s tím, že si jdu koupit tu zmrzlinu, mě od ní nic neoddělí.

,,Tebe jsem tu ještě neviděl. Na jakou školu chodíš?" Najednou se objevil vedle mě a vypadal, že ho to opravdu zajímá.

,,No budu teď nastupovat do Bradavic." Ušklíbla jsem se na něj. Trochu vykulil oči a já se začala bát co z něj vypadne.

,,Nezlob se, ale na 11 opravdu nevypadáš." Řekl a já se na něj ušklíbla.

,,No taky mi není 11, přestupuju do Bradavic a než se zeptáš, tak nastupuju do 6.ročníku." Nahodila jsem svůj typickej úšklebek, ten kluk mě začíná bavit.

,,To je úžasný já taky. Ježiš ještě jsem se nepředstavil, jmenuju se James Potter." Podal mi ruku a já jí přijala, ale něco mě napadlo. Nechci aby na mě hned vytáhl hůlku nebo tak nějak. Jee konečně jsme došli k cukrárně.

,, Těší mě Jamesi, ale já ti mé jméno nepovím, je to tajemství děsně tajný. Dozvíš se ho až na rozřazování." Usmála jsem se. Objednala jsem si vanilkovou a jahodovou. Zaplatila a šla si sednout.

,,Ale to je celkem nefér, ty moje jméno znáš, ale já tvoje ne." Udělal uražený výraz, ale cukali mu koutky. ,,No tak dobře až na zařazování teda. No a do jaký koleje by jsi chtěla jít?" Zeptal se s rošťáckým kukučem. Je mi jasný, že tenhle kluk má k neviňátku hodně daleko.

,,No buď Nebelvír a nebo Havraspár." Samo sebou, že rodiče by chtěli, abych byla ve Zmijozelu jako většina naši rodiny. Ještě by ustáli Havraspár, ale Nebelvír? To vůbec.

,,Já chodím do Nebelvíru a je to ta nejlepší kolej na světě." No jo hrdý Nebelvír.

,,Mi na ní děláš reklamu, jo?"

,,Ne, jen tak trošku. Hraješ famfrpál?" Úplně mu v očích jiskřilo.

,,Ano hrála jsem, dokud mi matka nezničila koště." Usmála jsem se na něj smutně.

,,Jak to? A na jakým postu jsi hrála?"

,,To ti teď neřeknu, prostě to udělala. No hrála jsem chytače a odražeče, ale odražeč mě baví víc." Radost v jeho očích byla nepopsatelná.

,,Já jsem totiž kapitán družstva, takže kdyby jsi se dostala do Nebelvíru přihlásíš se na post odražeče?"

,,Jen pokud teď půjdeš se mnou koupit koště a pálku." No nejsem nejlepší smlouvač?

Cestou jsme se bavili o tom jaké má teď James koště a o tom jaké by chtěl. Chtěl by samo sebou to nejnovější a protože se mi přiznal, že má takovou šunku doma (bavíme se stále o koštěti jasný?!) Tak jsem se rozhodla, že mu na Vánoce pořídím pořádné koště na míru. Někdy má své výhody být v čistokrevné rodině, ale je to málo kdy. Protože jsem měla dost peněz koupila jsem si opravdu ty věci, které podle mě přišli důležité.

,,Jamesi? Je mi to blbé a ještě se ani moc neznáme, ale můžeš si ty věci vzít k sobě, kdybych si je vzala domů tak mě matka zabije a budou to tak akorát vyhozené peníze."ukázala jsem na tašku s košťetem, potřeby a péči o něj a pálku.

,,Jen aby jsis nemyslela, že umíš jako jediná smlouvat. Pod podmínkou, že se na tom koštěti mohu proletět."

,, Klidně mě to nevadí, ale ne, že ho zničíš!" Řekla jsem s kamennou maskou, opět jedna výhoda být vychován v čistokrevný rodině. Naučí vás perfektní kamennou masku, že nikdo nepozná, jak to doopravdy myslíte.

,,Neboj se, já jsem profesionál, dostaneš ho zpátky jako kdyby sis ho ten den koupila." To už jsem vyprskla smíchy. Koukla jsem se na hodiny. Do Merlina. To je v háji.

,,Jamedi, děkuji ti za krásné odpoledne, ale už musím jít, starej se mi o košťátku hezky. Ahoj." Objala jsem ho rychle odstoupila o krok a přemístila se. Bylo to tak rychlé, že jsem jen slyšela nepatrné vykolejené ,,Ahoj". Objevím se v předsíni, kde už čeká matka s hůlkou v ruce. To je špatné.

,,Kde si byla tak dlouho?! To tě nemůžu ani poslat pro blbou hůlku?! Za tvojí nedochvilnost tě čeká trest. Crucio!" Zařvala na mě. Kolena mi vypověděla službu. A začala jsem se svíjet na zemi. Nekřičela jsem ani slzička mi neukápla. Neudělám jí takovou radost. Použila i ohnivý bič, a pak spokojeně odešla. Potají jsem zavolala domácí skřítku Tress, aby mi pomohla do pokoje. V pokoji jsem spadla do postele a vysílením usnula.

Pohled Jamese

,,Ahoj" bylo poslední co jsem stihl říct než zmizela. Protože už nebyl důvod být na Příčné tak jsem se taky přemístil domů. Objevil jsem se v hale, kde jsem se zul a poté jsem vyběhl schody do mého pokoje. Tam na mě už čekal kámoš. Sirius Black.

,,No že ti to trvalo!" Rozesmál se na mě a poplácal mě po zádech když jsem se ohýbal, abych mohl dát pod postel tašku s košťatem.

,,Promiň, zakecal jsem se s jednou holkou. Byla zajímavá a tajemná." Řekl jsem mu své dojmy.

,,Cože?! A já tam nebyl? Počkej, že by Evansová měla konkurenci?" Ušklíbl se na mě, jak kdyby vyhrál sázku.

,,Ano nebyl jsi tam a ani jí neznáš nastupuje do Bradavic poprvé a ne Evansovou nikdo nedokáže nahradit." Zadíval jsem se do dálky a představoval si jak jsem s Evansovou u oltáře. Když v tu ránu mi ten idiot zaklepal na rameno.

,,Neřekl si mi, že jsi na děti." Rozesmál se. Já se jen plácl do čela. Jak je možné, že to je můj kámoš a pak mi došlo, že jsem se zachoval před tím skoro stejně.

,,Ne přestupuje do 6.ročníku z Krásnohůlek. Ale řeknu ti. Tak optimistickýho člověka si neviděl." A vzpomněl jsem si jak se na mě poprvé usmála i za to, že kvůli mě skončila na zemi.

,,A znáš jméno?" zeptal se Tichošlápek.

,,Ne, řekla, že je to tajemství a že ho zjistím na rozřazování."