She is interesting

Ona žije?!

Pohled Brumbála

,,Poppy, dejte jí prosím až dozadu ošetřovny. Každý nemusí hned vědět, že je tady. Hlavně teď potřebuje klid. Vím, že je teď v dobrých rukou." řekl jsem madam Pomfreyové a protáhl se v zádech.

,,Jistě Albusi. Je opravdu v dezolátním stavu. Doslova je zázrak, že je ještě na živu. Doufám, že si aspoň nikdo nevšiml toho, co se tu děje, když to chcete držet v tajnosti. Ano, vím, jsou tři hodiny ráno, ale oba víme o jistých potížích, které v tuhle dobu určitě nespí. Jinak, Albusi, měl byste si jít lehnout. O všechno už se postarám já."řekla Poppy a kriticky si mě prohlídla.

,,Ne nikdo si nás nevšiml, ani ty potíže. Jdu si tedy lehnout, dobrou noc."řekl jsem s úsměvem. Než jsem odešel lehce a nenápadně jsem mávl hůlkou a Freyu zakryl kouzlem, aby jí jisté problémy nenašli dřív než se aspoň trochu uzdraví.

Zabouchl jsem za sebou dveře na ošetřovnu.

Pohled Remuse o měsíce později

,,Jamesi, změnilo se něco?" zeptal jsem se ho snad po miliontý. Už dva měsíce se s broží nic nedělo. Neměnila se barva a spojení, kdy jsme slyšeli Freyu se od doby, co Brumbál udělal tu kopii, neobjevilo. Flákl jsem se rukou do čela. Jak to že mě to nenapadlo dříve?

,,Ne nezměnilo a můžeš mi říct proč se mlátíš? Že ty sis vzpomněl na to, že je zítra úplněk?"

,,Ne o úplňku vím už dva dny. Na něj nemůžu zapomenout, když mám vždy před ním neskutečný hlad. A uvědomil jsem si jednu věc." řekl jsem s vážným výrazem.

,,A co sis uvědomil?" zeptal se James nechápavě.

,,Vem si, že žádná změna tý brože nenastala od té doby, co Brumbál udělal tu kopii. Chápeš? Ta kopie nemá tu moc, kterou má originál."

,,Musíme za Brumbálem." řekl a rychle vstal.

,,No dobře, ale půjde s námi i Sirius. On má o ní taky strach, copak sis toho sám nevšiml? Snaží se sám zjistit cokoliv o ní. Furt chodí za Brumbálem, nebo se vyptává mě. " vím, že James Siriusovi už dávno odpustil, jen hraje uraženýho. Podíval se na mě s tvrdým pohledem plným nesouhlasu, ale nakonec povolil. Celkem jsem se tomu podivil, ale už asi sám pochopil, že nemá cenu se vztekat nad rozlitým mlékem.

,,No dobře, jdi pro něj, ještě před tím si s ním chci, ale promluvit." kývl jsem a vyběhl nahoru do klučičích pokojů.

,,Tichošlápku!" zařval jsem na něj abych ho probudil. Od té doby, co se to stalo, toho moc nenaspal ani nenajedl. Překvapivě okamžitě vylítl z postele.

,,Děje se něco Náměsíčníku, něco nového?" zeptal se mě hned.

,,Ne, ale pojď s Jamesem si chceme s tebou promluvit." usmál jsem se na něj. On jen kývl a vyšel dolů do společenky. Usadil se do křesla naproti Jamese. Bylo takový to trapný ticho. Pak z ničeho nic James spustil.

,,Siriusi, chci se s tebou usmířit. Nemá cenu být na tebe furt naštvaný. Hlavně musíme pomoct zítra Remusovi, kde musíme být prostě sehraný a ne jak to vypadalo ty 2 měsíce." odmlčel se na chvilku. ,,A taky už jsme dlouho nic neudělali Norrisce." usmáli se na sebe a objali se.

,,Ale teď k věci, zjistili jsme, že ta kopie broži nemá tu moc, co má originál. Takže my už 2 měsíce nevíme o jejím stavu absolutně nic. Musíme za Brumbálem ať nám to vysvětlí, nebo aby nám aspoň řekl, co s ní je."

,, Brumbál, tohle podle mě určitě věděl." řekl Sirius a vstal.
,, Musíme ihned za ním. "řekl jsem pro změnu já a vyšel jsem ze společenky. Šli jsme rychlejší chůzi k ředitelně. Když jsme zašli za roh narazili jsme na McGonagallovou .