She is interesting

Cesta vlakem

Stojím na nádraží 9¾. Po mé pravici stojí Tichošlápek. V davu hledáme onu dívku a také dívku mého srdce. Lily Evansovou. No a taky čekáme na zbytek Pobertů, ale to je nepodstatný.

,,Čus kluci!" Pozdravil nás Remus.

,,No nazdar Námesíčníku!" Zařval na něj Sirius, i když byl asi metr od něj.

,,Na koho tu čekáte?" Ptal se Remus, ale Tichošlápek na něj hodil pohled alá vážně se ptáš?
,,Ne počkej budu hádat, čekáš na Lily, která už je dávno ve vlaku, co?" Ušklíbl se na mě a hodil vševědoucí výraz. Zmetek.

,, Milý Náměsíčníku, když jsi tak chytrý neviděl si neznámou, poměrně hezkou holku s blonďatými vlasy?" Usmál jsem se na něj s tím, že mám vyhráno.

,,Myslíš takovou s modro šedivými oči? Tak ta před 15 minutami zalezla do vlaku, copak že by měl náš Dvanácterák vyhlídnutou novou oběť?" Úsměv mi spadl z tváře.

,,Ne Evansová je moje vyvolená, ale tak na co tu čekáme hurá do vlaku!" Zařval jsem a už šel v před, když mě zastavila ruka.

,,A co Peter, Jamesi?" Začal se smát Tichoš.

,,Ten bude už nejspíš taky ve vlaku u jídla." Pokrčil jsem rameny a šel vstříc hledání blondýnky, rusovlásky a když tak volného kupé.

Pohled neznámé blondýnky

Jsem ráda, že jsem vyrazila brzo. Nechtěla bych 5 minut před jedenáctou hledat volné kupé a taky co si budem povídat zbavila jsem se rodiny o chvilku dřív přesně o půl hodiny. Našla jsem si kupé skoro na konci. Taková ta zašívárna, kterou lidé přehlídnou. Když jsem vešla do kupé použila jsem hned Ševelissimo a zatáhla závěs, aby nikdo z chodby neviděl do kupé. No co nikdo nemusí vidět co dělám a ani slyšet.

Asi 5 minut před odjezdem někdo zaklepal na dveře od kupé. Otevřela jsem je a tam stála rusovláska se smaragdovými oči.

,,Ahoj, nemáš tu volno? Nikde už není volné místo." Usmála se na mě. Je mi hodně sympatická už od pohledu.

,,Jo jasně jen si při sedni." Taky jsem se na ní usmála a otevřela si knihu Magičtí tvorové.

,,Tebe jsem tu ještě neviděla, jsi tu nová, že? Já jsem Lily Evansová." Podala mi ruku. A já si vzpomněla jak mi James říkal o jeho vyvolené.

,,Já jsem-" odmlčela jsem se. Nechtěla jsem aby se mě bála.

,,Řeknu ti moje jméno, když se mě nebudeš pak bát." Koukla se na ní a čekala její reakci.

,,To víš, že se tě nebudu bát. Vypadáš sympaticky." Povzbudivě se na mě usmála a čekala.

,,Tak dobře jmenuju se Freya Liliana Jade Nottová."  To příjmení jsem zahuhlala, ale i tak bylo dost slyšet. Věděli jste, že podlaha Bradavického Expressu je velice zajímavá? Ne? Já taky ne.

,,Seš jiná než tvá rodina." Řekla.

,,To nebyla otázka." Konstatovala jsem překvapeně.

,,Ano já vím, taky jsem to tak chtěla. Kdyby jsi byla jako tvoje rodina, sedíš se Zmijozelskými a šikanuješ praváky a už tuplem by ses nebavila se mnou. Jsem mudlovského původu. No a taky máš stejné jméno jak já." Usmála se na mě a čekala jak zareaguju. Rychle jsem jí objala a začala se lehce smát.

,, Děkuji jsi asi první, co mě nesrovnává s rodinou." Pořádně mě stiskla a pustila.

,,Neboj nejsem první a ani poslední. A jak ti mám říkat?" Usmála se.