štěstí od vedle (dokončeno)

11.

Pohled Štěpána

Vylezl jsem nahoru po schodech a stál na chodbě. Nahoře byly jen 3 pokoje, můj, Kubův a koupelna. Na chodbě byly ještě dveře na balkon a malé křesla, do kterých jsme si občas po obědě sedávali.

Stál jsem před jeho dveřma a poslouchal. Přemýšlel jsem, jestli to mám opravdu udělat, doslova jsem se odhodlával. Nakonec jsem se zhluboka nadechl a zaklepal na jeho dveře. Uslyšel jsem zvednutí ze židle a rychlé kroky, které se ke mně blížili. Odstoupil jsem kousek od dveří když je otevíral. ,,Co je?" zeptal se mně docela nevrle. ,,Měli bychom si promluvit." podíval se na mě, nic neřekl a prostě šel zpátky do svého pokoje. Vešel jsem za ním a zavřel dveře. On se posadil na židli a koukal, co se bude dít. Jenže já sám jsem to nevěděl.

,,Hele to, co se stalo dneska-" ,,Je tvoje chyba." Skočil mi do řeči. Zůstál jsem stát s otevřenou pusou a zíral na něho, jako když se Fatty dívá, jak mu někdo jí jeho večeři. ,,Mo-moje chyba?" Vykoktal jsem ze sebe. ,,Jo. Za všechno můžeš ty. Chtěl jsem tě praštit," vstával že židle. ,,a připletla se tam Míša která mi nesla buchty, no přiznejme si, že tobě by je určitě nenesla, ty už jsi tlustý dost." pokračoval a já sem cítil, jak mě všechno opouští. Moje mysl i duše. ,,No, to teď není podstatné. Hlavní je, že kdybysi ty kokůtku dal Míšu bokem, schytal bys to ty, ne ona." Zastavil se mi čas. On..On má pravdu. ,,Ale protože jsi to ty Štěpáne, budu se s tebou pořád bavit. I když jsi skoro vrah." Pokoušel jsem se zadržet slzy. Já ji málem zabil. Za všechno můžu já! Slíbil jsem jí, že ji ochráním a přitom jsem jí ještě víc ublížil. ,,Děkuju Kubo." poděkoval jsem mu za to, že se bude bavit s takovým člověkěm jako jsem já. Jen mi kývl. ,,Já.. už musím jít." Vystřelil jsem z jeho pokoje.

Vběhl jsem do koupelny. Koukal jsem se na svůj odraz v zrcadle a nemohl uvěřit, co se to se mnou stalo. Měl jsem červené oči, bledou tvář, zničený výraz a zlomené srdce. Kdyby tohle viděla Míša. Kdyby tohle viděli rodiče. Kdyby tohle viděl Radek. Měl by se za dva dny vrátit, ten až zjistí co všechno se stalo když tu nebyl, tak z toho padne. Třeba mně začne nenávidět za to co jsem udělal. Nedivil bych se mu. Už nejsem člověk, jsem nestvůra.

Zapnul jsem sprchu, vysvlékl se a vlezl do ni. Deprese?. Tohle ani nebyla deprese, měl jsem chuť se zabít. Vždyť jsem všechno posral, jako vždycky. Klidně bych se pořezal, ale ani na to jsem neměl odvahu. I tak, neuznával jsem tyhle věci jako je sebevražda nebo řezání. Preferuju spíš smutné písníčky a pomalé utápění v slzách. V tuhle chvíli by mi ale ani tohle nepomohlo.

Zalezl jsem do sprchy. Studené kapky vody mi padaly na záda. Stékali po nich a klouzali se. Mokré vlasy mi padaly do očí a já přes ně viděl zamlženě. Opřel jsem se o kachličkový kout a zapřel hlavu. Voda mi tekla dál po těle a studila mně, stejně jako kachličky. Nohy se mi začali podlamovat a já se sklouzl na zem. Hlavu jsem opřel o kolena a přemýšlel. Přemýšlel jsem nad sebou. Už jsem se neviděl jako dřív, jako toho nadějného, vyučeného kluka který se stal youtuberem. Teď jsem byl zrůda. Byl jsem jako ti vrahové v detektivkách, co rozpárají své oběti nebo je podříznou nožem. Přesně takhle jsem se cítil. Jako ten vrah. A víte koho jsem zabil? Sebe. Zabil jsem sebe.

V koupelně jsem zas tak dlouho nebyl. Musel jsem ještě odnést Natce tu peřinu a polštář. Už ze schodů jsem na ni mluvil ,,Hele, jestli chceš, můžeš spát v mojí posteli a já bych spal na ga-" zastavil jsem se. Uviděl jsem Natku, která leží zmotaná jako kočka a spí. Pustil jsem deku a peřinu potichu na zem. Vzal jsem Natku do náruče a mířil ji uložit do postele. ,,Štěpo?" promluvila na mě potichu a ani neotevřela oči. ,,Ššš.." pošeptal jsem a dál ji nesl.

Uložil jsem jí a donesl jí vodu kdyby měla v noci žízeň. Sám jsem ještě ale spát nešel. Zasedl jsem za počítač a byl co nejtišší abych ji neprobudil. Napsal jsem Jurovi, ať sestříhá video které jsme měli v zásobě a že něco natočím až zítra. Sám jsem uploadnul video, které na dnešek bylo už sestříhané a přichystané. Nevím kolik bylo hodin ale konečně jsem si šel jít lehnout dolů na gauč.

Když jsem tam mířil, zastavil jsem se na chodbě a poslouchal co dělá Kuba. Slyšel jsem ho, jak něco říka. Myslím že hrál nějakou hru a asi natáčel. Nevím, jeho videa tolik nesleduju a myslím, že on ty moje taky moc ne.

Konečně jsem sešel dolů a ulehl. Kdybych ale věděl co se stane, nikdy bych spát nešel.

Zdál se mi sen, ale nedalo se mu tak ani říkat. Tohle byla noční můra. Taková, jakou jsem v životě nezažil.

Byl jsem v nějakém lese. Byla noc a foukal vítr. Slyšel jsem vytí vlků a na obloze zářil měsíc. Najednou za mnou něco zapraskalo. Prudce jsem se otočil a uviděl za sebou Kubu. ,,Kubo? Co se to děje?" ptal jsem se a pomalu couval. ,,Co se děje? No to bych se měl snad ptám já, ne!? Ty zrůdo!" ,,Ne, ne, nee,.." Rozběhl jsem se pryč z toho lesa ale za sebou slyšel pořád křik Kuby: Osudu neutečeš!

Běžel jsem, nevím ani kam. Nemohl jsem nic ovládat, všechno se dělo mimo mojí moc. Zaběhl jsem do temného parku k nějaké lavičce. Seděl na ní Radek. ,,Radku?" Podíval jsem se na něho. ,,Jak se na mě vůbec opovažujš mluvit ty zrůdo. Všechno si zase posral!" Zařval na mě a zvedl se z lavičky. ,,Ale-" ,,Ale?! Vypadni z tadyma než tě zabiju ty hajzle!" napřáhl ke mě ruku. Cítil jsme se tak slabý, ale musel jsem utéct. Utéct od toho, co jsme míval rád.

Tentokrát jsem běžel do obchodu. Byl tmavý a na zemi byla samá špína. Za pokladnou jsem tentokrát uviděl Natku. Hned co mě uviděla začala ječet. ,,Co tu sakra děláš?! Copak mi chceš taky ublížit? Ne, vypadni. Nenávidím tě!" Ani jsem jí nestihl nic říct. Prostě jsem dál utíkal.

Moje nohy mě vedli na hřbitov. Jen to ne, bože prosím. Zastavil jsme se u jednoho hrobu, který byl otevřený. Viděl jsme Míšu, byla mrtvá. Mrtvá!

,,Proč? Proč si mně zabil?" Slyšel jsem její hlas ale její ústa se nehýbali. ,,Já nechtěl. Já nechtěl. Já tě mám rád, všechny vás mám moc rád! Odpsuť mi to, prosím." V té chvíli jsem se zhroutil na zem a začal brečet.

Konečně jsem se probudil. Ležel jsem na zemi vedle gauče a byl celý propocené. ,,Ale vždyť Míša ještě není mrtvá."

Tadaaaaa. Tak co říkáte? Líbila se vám kapitola? Dala mi hodně zabrat. Jinak co ste dostali pod stromeček? Napište mi to do komentářů. Já samé knížky a oblečení :DD Taky sem si to sama kupovala že jo. To je tak zhruba všechno. Můžete mi dát hvězdičku jestli se vám díl líbil (sellout level Míša :d) Ahoj u dalšího dílu <3