štěstí od vedle (dokončeno)

5.

Míšin pohled

Ráno mě neprobudil ani budík na mobilu, ani Naty. Probudilo mě to, že jsem se odkutálela z mojí madračky a spadla na zem. Leknutím jsem vyjekla a tím se bouchla o noční stolek do hlavy.

Chvilku jsem na té zemi prostě ležela a koukala se po místnosti. Pak jsem se ale konečně zvedla a posadila se na madračku ,,Tohle ráno začíná opravdu krásně." řekla jsem si sama pro sebe a chytla se za bolavou hlavu.

Očima jsem hledala po místnosti mobil. Nakonec jsem zjistila, že nějakým záhadným spůsobem jsem si ho dala večer nebo v noci pod polštář, přitom si ho tam nikdy nedávám. Nijak jsem to neřešila, chtěla jsem jen vidět kolik je hodin a tak jsem ho zapla. Měl skoro vybitou baterku, úplně jsem to odignorovala. Na display se ukázalo velkým písmem číslo 6:28.

Vysvlékla jsem si pyžamo a místo něho si dala zelený župan. Mobil jsem si zastrčila do kapsy a vydala se po schodech do kuchyně.

Sama jsem stála v kuchyni. Bosé nohy mě studili od podlahy. Zamrazilo mě z toho. Na chlad jsem si začala pomalu zvykat. Nalila jsem do konvice vodu a nechala ji nahřát, mezitím co jsem se s mojí výškou snažila dosáhnout pro krabičku čaje v jedné ze skříněk. Nechtěla jsem si brát židli, proto jsem pro čaj vyskočila, na třetí pokus se mi to povedlo. Jediný který jsem popadla byl ovocný, to už ale moje konvice naznačila, že je voda dostatečně ohřátá. Hrnek už byl nachystaný, jen jsem do něho hodila pytlík s čajem a zalila ho. Posadila se na židli a doumala.

Ze zhora jsem uslyšela hluk, byla to Naty. (Naty the hluk) Nevím co tam nahoře dělala, vlastně jsem to raději ani vedět nechtěla. Vytáhla jsem z kapsy mobil a zapla na něm Spotify. Na celou kuchyni mi teď vyhrávala písnička a já s klidnou hlavou i duší poslouchala její rytmus. Až v tu chvíli jsem si uvědomila, co je dneska za den a co nás ještě všechno čeká. Okamžitě jsem vystřelila ze židle a běžela do Natčiného pokoje. Ani jsem se neobtěžovala zaklepat na dveře předtím než jsem vešla, prostě jsem tam vtrhla. Vůbec jsem neřešila co dělá, prostě jsem ze sebe vychrlila ,,Je sedum hodin, v deset přijde Štěpána a Kuba a pojedou s náma nakoupit ten nábytek, říkali že vemou i vozík a pojedeme jejich autem." vysypala jsem na ni. Až když jsem to dořekla, všimla jsem si že leží vedle postele na zemi ,,Taky spadla?" dodala jsem s úsměvem. ,,No jo, spadla. Štěpán to je ten ze včerejška?" ,,Přesně ten." koukala jsem na ni, jak se pomalu zvedá ze země. ,,Tak fajn, v deset, už si byla ve sprše nebo mám jít já? jo a příště klepej." ,,Jo promiň, ne nebyla, teprve půjdu, ale to je jedno v prvním patře je taky sprcha." ,,Dobře," jen jsem kývla a nechala ji se probrat, byla ještě dost ospalá.

Vzala jsem si z pokoje oblečení a vešla do koupelny. Zavřela za sebou dveře a zamkla. Vysvlékla jsem si župan a pomalu vešla do sprchy. Zlechka na mě dopodaly kapky vlažné vody a sklouzali mi po těle. Příjemný pocit. Nemám ráda když je voda horká ani studená, takhle vlažná je podle mě tak akorát. Ještě pořád mi z mobilu hrály písničky nejrůznějšího žánru.

Ve sprše jsem nezůstala dlouho, chtěla jsem toho stihnou ještě dost, takže jsem se nesměla zdržovat. Vylezla jsem z ní, usušila si vlasy a dala si řasenku, víc toho ani nepoužívam. Ráno vypadalo teple, takže jsem si oblékla riflové kraťase a černé tričko. Dneska se mi to k dnešnímu dni i hodilo. Usmála jsem se na sebe do zrcadla a odešla ze dveří koupelny.

Už když jsem šla do kuchyně, ucítila jsem mě známou vůni topinek. ,,No konečně jsi tu, už je 9, udělala jsem topinky i pro tebe, vem si." Kde se sakra vzalo 9 hodin? Poděkovala jsem a vzala si do ruky jednu z topinek, kterou ke mě Naty přistrčila. Nakonec jsem ale snědla dvě a byla jsem plná. Naty nademnou jen kroutila hlavou.

Odešla jsem si ještě nahoru vyčistit zuby, když jsem si ale vyplachovala pusu od pasty, uslyšela jsem zvonek a hned potom křik Natky ,,Už jsou tu!" rychle jsem si utřela pusu, vzala tašku a běžela ze schodů.

S Naty jsme se obuli a šli společně otevřít. Nádech, výdech. Jakmile se dřevěné dveře otevřeli, ukázal se v nich Štěpán s někým dalším, nejspíš Kubou, o něčem se spolu bavili. ,,Ahoj!" pozdravil mě Štěpa. ,,Ahoj," odpověděla jsem mu a obejmula ho. Hned jsem se ale odtáhla a zasmála se, zase se na mě tak hezky koukal, to samé se ale nedalo říct o Kubovi. Ten na mě vyloženě zíral a prohlížel si mě, zrovna nadšená jsem z toho nebyla. ,,Em..Kubo? Si v pohodě?" zamával mu před obličejem Štěpa. Kuba prudce protřepal hlavou a znovu se na mě podíval, potom i na Naty, která stála zamnou. Usmál se na nás. ,,Těší mě, Kuba," řekl a mě a Natce podal postupně ruku. Byla jsem z toho trošku vystrašená. Všichni jsme se seznámili a postupně zamířili k autu.

Pohled Štěpána

V noci jsem nemohl vůbec spát, pořád jsem myslel na zítřek. Nevím, na jednu stranu jsem se bál, ale na druhou strašně těšil. Usnul jsem až někdy ve 2 v noci. Jindy takhle chodívám spát normálně, ale když se chci jeden den normálně vyspat tak to prostě nejde.

Ráno mě probudil budík na mobilu, který jsem si stihl ješte večer, teda, spíš v noci nastavit. Bylo přesně 8:00 a já se vyhrabával z postele. Jen v tričku a trenkách jsem si to pochodoval do kuchyně. Jako první věc co jsem v ní viděl byl Kuba, který zrovna ukusoval chleba s máslem a marmeládou. ,,Alé, dobré ráno," mluvil na mě s plnou pusou. ,,Ahoj, si docela brzo na nohou." neříkal jsem to nějak směšně ani smutně, ale Kuba se tomu i tak zasmál. ,,No to víš no, dnešek si musíme užít." teď už jsem posmutněl, Kuba si toho nejspíš všimnul. ,,Hele neboj, snad jsem ti včera něco slíbil. A i tak, ona by mě stejně nechtěla." řekl pohodově, jen jsem na něho kývl hlavou a falešně se usmál. Chtěl jsem se tvářit v klidu, ale rozhodně jsem v klidu nebyl.

Nasypal jsem si do misky musli a odešel s nima do svého pokoje. Zapnul jsem počítač a četl si některé zprávy a komentáře od lidí, většina byla v pohodě.

Po chvilce jsem se najedl, oblékl, a šel si umýt zuby a celkově se trešku skulturnit.

Bylo za deset deset a už na mě zespodu volal Kuba, že mám jít. Rychle jsem spěchal dolů, aby mi náhodou neutekl. ,,Seš jak šnek." říkal mi Kuba když jsem si obouval boty, to on už ale stál ve dveřích. ,,Můžem." zvedl jsem se a šel za ním.

Z garáže jsme vytáhli auto a vozík, který už byl hezky zapřažený. ,,Ty jo, kdys to stihl?" vyvalil jsem na něho oči. ,,Dneska ráno." usmál se pyšně když nasedal do auta, nasedl jsem za ním a oba dva jsme vyjeli z garáže.

,,Takže v tom oranžovém?" neodpověděl jsem mu, jen přikývl. Asi se to poznat nedalo, ale já byl k smrti vyděšený. Zastavili jsme před jejich domem. Kuba hned vystoupil z auta, já ho pomalu následoval. Před domem se zastavil a čekal až za ním dojdu. Já ale na nic nečekal a zazvonil, tak ať už to máme za sebou.

Jakmile obě dvě vyšli ze dveří, byl jsem okouzlen. Moc jí to slušilo. Poprvé jsem viděl i Naty, byla to docela vysoká brunetka. Nebo spíš... vysoká oproti Míši. Seznámili jsme se, ale byl jsem znepokojený ještě víc než předtím. Způsobem, jakým se Kuba koukal na Míšu, se mi ani trochu nelíbil. Myslím, že ani Míši se nelíbilo jak nad ní Kuba slintá. Raději jsme to oba nechali být a zamířili k autu.

Pohled Míši

,,Em..kam si mám sednout?" ptala jsem se a bylo mi trochu trapně. ,,Můžeš si sednout vedle mě, budu řídit." odpovídal mi Kuba. Podívala jsem se na něho a potom na smutně vypadajícího Štěpána. ,,Já.. hele promiň, asi si spíš sednu dozadu." odpověděla jsem a přitom se na něho ani nepodívala, moje oči byly upřené na Štěpána. Usmíval se, asi byl rád že nebudu sedět vedle Kuby. Vlastně, ono mi nešlo ani o to abych seděla zrovna vedle Štěpána, bylo by mi to jedno, klidně jsem si mohla sednout vedle Naty. Já jen prostě nechtěla sedět vedle Kuby.

,,Můžu si vedle tebe sednout já?" zeptala se Natka Kuby ,,Klidně." odpověděl neutrálně. Zatímco já jsem se Kuby spíš bála, Naty doslova žrala každé jeho slovo. Všichni jsme nastoupili do auta. Směr Praha!

Hellouuu. Ještě žiju :DD Líbila kapitolka? dala sem si záležet. 1400 slov :D sem to zas trošku přepískla no xd Jinak budu moc ráda za všechny votes <3 děkujuu a ahooj