štěstí od vedle (dokončeno)

15.

Pohled Štěpána

Posadil jsem se na postel a rozespale se rozhlížel po pokoji. Měl jsem zalepené a mokré oči. Můj polštář byl celý posypaný mokrými fleky od slz.

„Můžu dovnitř?" ozval se znovu hlas zpoza dveří. „Můžeš." Odpověďel jsem, mezitím co jsem si protíral oči. Slyšel jsem vrznutí otevírajících se dveří, kroky, a následné zavření. Už po hlase jsem poznal že se jednalo o Natku. Bál jsem se co mi chce říct. Sen, který se mi zdál, se pomalu ale jistě plnil.

Posadila se na postel kousek ode mě. Pohlédl jsme na ni krvavě podlitýma očima. Její obličej byl utrápený. „Spal jsi dost dlouho." Neodpovídal jsem jí. Sice bych měl být rád za to že semnou vůbec mluví, ale pořád jsem nevěděl proč za mnou vůbec přišla. Trochu jsem se jí bál, stejně jako Míši a Kuby.

Povzdechla si a sklopila hlavu. „Hele, mě je jedno jestli za to můžeš. Mám tě ráda, protože si úžásný kamarád. Nesedí mi to k tobě, ale nemám žádné podklady k tomu, že si to neudělal. Ale buď už prosím opatrný, Míša tu pro mě byla když sem neměla nikoho jiného, a já o ni nechci přijít.. "

„Děkuju." hlesl jsem potichu a zapálili me oči. Chvilku bylo ticho. Nic sme neříkali. Jako by jsme si formulovaly v hlavě scénář toho jak to bude dál.

„A Míša?" řekl jsem tak potichu, že to pomalu znělo jako šeptání. „Obávám se, že ta to nevidí stejně jako já.." odpověděla smutně. Jen jsem jí přikývl.

Zvedla se z postele a chystala se odejít. Otevřela dveře a naposledy se na mě podívala. „Míšu pustí za tři dny. Kuba ještě říkal že má zítra přijet Radek. To je ten váš spolubydlící?" O můj bože, úplně jsem na Radka zapomněl. Teď budu zrůda i pro něho.

„Jo."  krátce jsem jí odpověděl, ona jen přikývla. „Až budeš připravený, přijď za náma dolů." s těmito slovy odešla z pokoje.

Chodit za nima? No jasně. Nemůžu se na Kubu ani podívat. Říkal že bude na mojí straně, zatím to ale vypadá že je jednoznačně proti mě. Ani se mu ale nedivím. Přece, proč být na straně nějakého ubožáka, když můžete být za hrdinu?

Rozhlédl jsem se po pokoji. Notebook se válel někde na druhé straně postele. Otevřel jsem ho a zkontrolovat hodiny. Bylo půl deváté. Playlist který jsem si pustil než jsem usnul se stihl celý přehrát a automaticky vypnout.

Vstal jsem z postele a vyhrabal ze skříně župan. Otevřel jsem dveře a dostal se na chodbu. Po několika hodinách jsem se konečně dostal z pokoje. Zastavil jsem se uprostřed dlouhé chodby a poslouchal. Dva hlasy které vycházeli z obýváku se nahlas bavily a smáli se. Nerozuměl jsem co říkají, ale ani jsem to raději vědět nechtěl.

Pomalými a tichými kroky jsem vešel do koupelny a rozsvítil světlo. Postavil jsem se před dlouhé a velké zrcadlo a prohlížel si svůj odraz. Měl jsem opuchlé tváře a podlité oči, které byly červené a zářily jako dvě malé světýlka tak temným způsobem, že jsem se sám sebe bál.

Co se to ze mě stalo za zrůdu?

Pohled Kuby

Všechno jde podle plánu. Nikdy jsem nemyslel, že bych tohle mohl Štěpánovi udělat, ale tohle, tohle je Míša! Chápete to lidi? Míša. Nikdy v životě jsem neviděl krásnější holku. A teď nemluvím jenom o její tváři, ale i o těle.

Je mi Štěpána torchu líto, ale tak sakra. On něco vydrží. Bude prostě muset, nemá na výběr. Ještě stačí přimět Radka aby byl proti němu. On pak bude sám. Bude v pokoji nebo někde venku a já budu mít čas na Míšu. A budeme spolu. Jednou určitě ano, a s tím jak se na mě kouká, to bude určitě brzo.

Pohled Míši

Kuba mi všechno vysvětlil. Přijde mi jako strašně milej a hodnej kluk. Narozdíl teda od Štěpána. Mrzí mě to. Vypadal jako moc hodný kluk, ale tohle..

Za tři dny by mě měli pustit. Všichni už odešli a já jsem sama na pokoji. Pořád se nemůžu zbavit pocitu, že je něco špatně. Něco se děje a já o tom nevím. Ale jsem si jistá že Kubovi můžu věřit. Přece jsme se znali už předtím, než sem na vše zapomněla ne? A myslím že sem mu věřila i dřív. Musím se ho později zeptat, jaký jsme spolu měli vztah.

Pořád ale myslím na Štěpána. Něco je špatně. Vím že se tady děje něco, co není správné. Ale co? Měla bych to vědět? A nebo to raději ani vědět nechci?

Omfgg. Ještě žiju! Ačkoliv nevím jestli je to dobře 😅. Omlouvám se že dnešní kapitola byla tak krátká, ale na další díly chystám fakt bombu takže dnešní kapitola musela být trochu... slabší. Snad chápete. Ale líbila se vám aspoň trochu ne? Doufám teda. Jinak budu ráda za každý komentář a 🌟. Tak ahoj u dalšího dílu ❤️