Milý deníčku, možná jsem malíř, ale co když ani samotné plátno není schopné nést tíhu mých myšlenek ? Proto jsi tu ty. Píšu do tebe řádky, které se po svém napsání rozplynou. Řádky, které touží být vyslyšeny. Řádky, kterým narostly křídla.
Je to, už dlouho, kdy bylo všechno fajn.
Teď v ruce alkohol,
na duši šrám.
A pláče nad tím,
co čas jí vzal.
Doufá, že jednou to bude zas fajn.
V ruce soda.
Na duši klid.
Co čas sebral, zas může mít.
Teď ale ještě stojí v růží stínu,
hlavu těžkou, jako by nesla celou světa tíhu.
Stále doufá,
doufá, že všechno bude zase fajn.
Jako předtím. Než život udělal jí na duši šrám.
Stojí ve stínu růže ztracená,
smutkem v depresích lapená.
ČTEŠ
In The Shadow Of Rose✔
Kısa HikayeProtože růže nemají svoje trny jen na okrasu. Zápisky deníku někoho, kdo se ztratil ve svém vlastním stínu.
