Holka z Labyrintu

Kde to jsem?

       Probudila jsem se prudkým trhnutím. Sedla jsem si, ale ihned jsem si musela chytit hlavu, jelikož mně začala strašně bolet. Když už to trošku přestalo, otevřela jsem oči a porozhlédla jsem se. Nacházela jsem se v jakési místnosti na dřevěné posteli. Byla jen z klacků, pár prken a na ní bylo několik přikrývek a jakýsi polštář. Když jsem se pozorněji zadívala na stěnu před sebou, zjistila jsem že je taky jen z klacků. Ještě skrz ní prosvítaly slabé paprsky odpoledního slunce. Bylo tam i malé okýnko. Bez skla. Zase jen svázané klacky. Když jsem otočila hlavu doprava, uviděla jsem zbytek místnosti. Bylo tam ještě několik takových postelí jako ta, na které jsem ležela já. No teď už seděla. Přesunula jsem nohy z postele dolů a snažila jsem se postavit. Hned co jsem se opřela jen o jednu nohu, spadla jsem na zem. Až takhle jsem byla vyčerpaná. Sedla jsem si zpět na postel a snažila se vzpamatovat. Ale hlavně si vzpomenout. Jediné co jsem si pamatovala bylo mé jméno. Carol. Jinak všechno, jako by se vypařilo.

       Chvíli jsem tam jen tak seděla a snažila si vzpomenout, ale pak mi došlo, že to nemá cenu. Najednou jsem venku uslyšela klučičí hlasy. "Jak jí je?" Uslyšela jsem první hlas. "Zatím se ještě neprobrala." Uslyšela jsem druhý, trošku mladší hlas. Nevím co to bylo za kluky, ale chtěla jsem co nejdřív pryč. Přesunula jsem se na okraj postele a kupodivu se mi povedlo vstát. Udělala jsem pár kroků, když tu najednou jsem uslyšela zavrzání. Nejspíš to byly dveře. Rychle jsem udělala krok, ale hned potom jsem se zase svalila na zem.

       Když jsem zvedla hlavu, uviděla jsem kluka přibližně stejně vysokého jako já. Měl světlé vlasy, které mu trčely všemi směry. Rozběhl se přímo ke mně a pomohl mi vstát. "Nech mně. Kdo jste? Kde to jsem?" Vyjela jsem na něj. "Klid. Klid." Říkal pořád dokola. Byla jsem zmatená. "Kdo jste?" Zeptala jsem se asi až moc nahlas. "Já jsem Newt a tohle je Alby." Řekl ten kluk a při tom ukazoval na toho druhého. Ten byl tmavší pleti a trošku robustnější postavy. Nějak jsem se alespoň trochu uklidnila, ale nevěděla jsem co od nich mám čekat. "A kde to jsem?" Zeptala jsem se nakonec. "My tomu říkáme Plac. Až se trošku zotavíš, tak tě tadyhle Alby provede. Je to takovej kápo všech." Řekl ten kluk. Newt. Jo. Tak se jmenoval. Souhlasila jsem, ale i tak jsem byla zvědavá a zároveň jsem se bála.

       Posadila jsem se na tu postel a zalezla jsem si do rohu. Přitiskla jsem si nohy k tělu a začala jsem brečet. "Proč si nic nepamatuju?" Řekla jsem a podívala jsem se Newtovi zpříma do očí. "Nevím, ale neboj. Takhle je to u každého Placera co přijede klecí. Za nějakou dobu si vzpomeneš i na jméno takže..." "Carol." Přerušila jsem ho. "Co?" Řekl nechápavě. "Mé jméno." Řekla jsem. Newt se jen usmál a pak řekl: "No.... takže vítej v Placu Carol." Usmála jsem se, otřela jsem si slzy a znovu jsem si sedla na kraj postele. S Newtovou a Albyho pomocí, jsem se pokusila přejít celou místnost...

Tak a je tu první díl. Doufám že se vám líbil.
Pokud máte nějaké otázky na mně či na postavy můžete mi klidně napsat do komentů.
Takže už dost okecávání a
ILY guys