♥We are still brothers ♥

4. kapitola - Nákupy a záludná otázka♥

Ráno, pohled Ruggera:

Vzbudil mě ten otravný zvuk budíku, neochotně jsem ho vypnul a rozespalý jsem šel do koupelny vykonat ranní hygienu. Pak jsem se oblékl, vzal tašku s učebnicemi, spící Cande věnoval polibek do vlasů a šel dolů se najíst.

U stolu už seděla Ariel i Leo a něčemu se smáli. „Dobré ráno." Pozdravil jsem, posadil se a dal si na talíř toust. „Dobré." Usmála se Ariel. „Dneska po škole na mě čekat nemusíte." Pokračovala. „Počkej, vždyť jsme se bavili o tom, že tě budu vozit." „To jo ale bylo by zbytečné, abych jela domů, když se tam mám sejít s Cande." „Já zapomněl, ty vaše nákupy. Dobře tak až skončíte tak mi můžete klidně zavolat, ať ty tašky netáhnete autobusem." „Dobře, neměli bychom už jít?" Jen jsem kývnul, všichni jsme si vzali tašky a vyjeli jsme.

Pohled Leonarda, škola:

„Nazdar kámo." Pozdravil mě můj nejlepší kamarád, když jsem přišel k naší lavici. „Ahoj, jaký to včera bylo s Katjou?" Mrknul jsem na něj a posadil se. „Nejlepší, je to fakt kus. A co ty a Ariel? Nějakej pokrok?" „Včera jsme hráli videohry ale nic víc." „Seš v pohodě?" „Jo proč?" „Když nějakou chceš tak ji vždycky dostaneš." „S ní je to jiný." Nechápavě se na mě podíval a nechal mě pokračovat. „Prostě s ní cítí něco, co jsem ještě s žádnou necítil." „Ty ses zamiloval!" Zasmál se. „Já nevím." „Ale já vím, neboj vy dva si k sobě cestu najdete." Mrknul na mě a věnovali jsme se výkladu.

„Víš, co se Katje povedlo?" Zeptal se mě Damien cestou ke skříňkám. „Nevím." „Od příštího roku je kapitánkou roztleskávaček, budou povzbuzovat basketbal a florbal, co Ariel nechce se k nim přidat? Hezká je na to dost." Zasmál se. „Tak ty budeš chodit s roztleskávačkou. Ne Ariel se přidala k nějakým týmům." „Škoda, určitě by se mezi nimi vyjímala."

Pohled Ariel:

Škola dnes skončila nějak rychle, ve skříňce jsem si vzala věci a vydala se do centra, kde na mě kousek od obchodního centra čekala Cande. „Ahoj." Objala mě. „Ahoj." Vyšli jsme směrem dovnitř. „Co kdybychom si nejdříve došli na jídlo?" „Proč ne." Usmála jsem se.

Došli jsme do vegetariánské restaurace, posadili jsme se objednali si. „Jak bylo ve škole?" Prolomila trapné ticho. „Dobře, co jsi dělala ty?" Snažila jsem se pokračovat v konverzaci. „Řešila jsem smluvní podmínky s producenty, brzy začnu vystupovat v divadle v Buenos Aires." „To je skvělé, v jakém představení?" „V Hamletovi." „Hamleta jsem četla jak jako knihu tak jako divadelní hru, určitě v tom budeš skvělá." „Děkuji, můžu se na něco zeptat?" Zrovna nám přinesli jídlo a já kývla. „Líbí se ti Ruggero nebo cítíš k němu něco?" Vykulila jsem oči a nevěděla co říct. „J-J-Já..." Koktala jsem. „Nemusíš se bát odpovědět ani z toho být nervózní, jen mě to zajímá. Chci, jen abys byla upřímná." Usmála se. „Já nevím. Cítím toho hodně. Proč se ptáš?" „Chtěla jsem to vědět. Ariel, jsi krásná, a když jsi s Ruggerem oba máte v očích něco, co nedokážu popsat, zajímalo mě, jak to vnímáš ty." „Hlavně vnímám to, jak moc tě Ruggero miluje, jste krásný pár." Usmála jsem se, ale oči jsem měla určitě skleněné. Dál už jsme se o tom nebavili a radši se věnovali jídlu.

Doma:

Po celém dni jsem se konečně dostala domů, bylo něco kolem šesté a já byla úplně mrtvá. Nákupy jsou vyčerpávající činností pomyslela jsem si se smíchem a šla do svého pokoje. Otevřela jsem notebook a zjistila jsem, že mám na skypu zmeškaný hovor od mého nejlepšího kamaráda z Barcelony, byl zrovna připojený tak jsem mu bez váhání zavolala. „Ariel." Zakřičel do notebooku Michael. „Tak ráda tě vidím." „Jaká je Itálie?" „Složitá." Povzdechla jsem si. „Jak to?" „Nevím, je toho na mě teď hodně." Pousmála jsem se. „Budu muset jít, chtěl jsem tě jen pozdravit." „Jasně, uvidíme se jindy." Kývla jsem a hovor ukončila. „Kamarád nebo přítel?" Ozvalo se za mnou a já se prudce otočila. „A klepat tě nenaučili?" Odsekla jsem nepříjemně. „Chtěl jsem se zeptat co škola." Ruggero se mi podíval do očí a já ztuhla. Ty nádherné hnědé oči mě pohlcovali víc a víc. „Škola je v pohodě." Cukla jsem sebou. „A nákupy s Cande?" Pořád mě upřeně sledoval. „Taky fajn." „Zajímalo, by mě cos jí odpověděla?" „Na co?" Znervózněla jsem, bylo mi jasné, co chce vědět ale i tak jsem odpovídat nechtěla. „No tak Ariel, oba víme na co se ptám." „Nevíme, s Cande jsme mluvili o spoustě věcech." „Hej Ariel..." Do pokoje přiběhl Leo. „Co tady děláte?" Zasmál se. „Nic, Ruggero už jde, že?" Naštvaně jsem se na Ruggera podívala, on přikývnul a odešel. „Nechceš jít zítra se mnou, Damienem a Katjou na zápas?" „Jo proč ne, kdo hraje?" „Naše škola proti Milánu." „Dobře, budu se těšit." Oba jsme se usmáli.

Pohled Ruggera:

Cande se rozhodla už zítra odletět kvůli přípravám v divadle, mrzelo mě to a taky mě mrzelo, jak to teď mezi námi vypadalo. A její dnešní otázka jestli cítím něco k Ariel tomu moc nepřidala. Samozřejmě jsem jí nic neřekl, sám nevím, co cítím a byla by blbost jí tím zatěžovat. Řekla mi, že se ptala i Ariel ale už mi neřekla, co jí odpověděla a když jsem to já blbec chtěl zjistit tak mě kvůli Leovi poslala pryč. Nechápal jsem co se to se mnou děje, nic mi nevycházelo! V srdci jsem toho měl spoustu a všechno to patřilo dvěma dívkám, lhal bych, kdyby řekl, že všechno patřilo Ariel, Cande měla v mém srdci zvláštní místo. Teď jsem věděl jen jedno, nikdy se žádná dívka nepostaví mezi mě a mého bratra. Nedokázal bych být šťastný s Ariel kdybych věděl, že ji Leonardo miluje a, že jsem mu tím ublížil. Vždycky pro mě bude přednější on!

________________________________

Ahoj, tak ještě dnes tu máme novou kapitolu a zítra snad bude další Nová sestra, ale znáte to. Občas jde psát jedno, občas druhý a občas nic :D Užijte si víkend a já se budu těšit u další kapitoly :)

Miharu :)